Ahooj 😊
Dneska kratší kapitolka, ale i tak doufám, že se bude líbit. 😼
Vaše Déňa ❤️

Byla klidná, tichá zářijová noc, když se za zdmi Malfoy manoru vzbudil Draco Malfoy z jedné ze svých nočních můr a posadil se, aby si utřídil myšlenky, když si najednou uvědomil, že v posteli není tak úplně sám, ale že se vedle něj právě překulila drobná ženská postava.

Nemohl si odpustit jemný úsměv, když mu došlo, že se k němu právě přitulila ta chundelatá nebelvírka a cosi zamumlala.

„Co že to říkáš?" zasmál se potichu.

„Theo," zašeptala a úsměv z jeho tváře spadl.

„Ne, Grangerová, to je...spi," povzdechl si nakonec a pohladil ji po vlasech. To byla snad bolest, co jej právě bodlo u srdce?

„Stýskalo se mi po tobě," zamumlala a pevněji jej stiskla, jako by jí snad měl někam zmizet.

„Mně po tobě taky," zavřel oči, lehl si a přiměl se dýchat, aby náhodou nevybouchl.

„Miluju tě, Theo," řekla pevným a upřímným hlasem, až se Draco musel zamyslet nad tím, jestli si z něj náhodou nestřílí, ale když se na ni podíval, poznal, že při vědomí opravdu není. „Moc jsem ti to chtěla říct."

„Taky tě miluju, Grangerová," sklopil oči a srdce se mu rozbušilo. „Moc," dodal a otočil hlavu ke straně. To bylo vůbec poprvé v jeho životě, kdy tato dvě slova vůbec vyšla z jeho úst. K nevíře, že byla pro ni.

„Dobrou," zašeptala, při čemž se k němu více přitulila.

„Dobrou," řekl i on a stále hleděl do černočerné tmy, než se s povzdechem opět posadil a přehodil jednu nohu přes okraj postele.

„Zůstaň!" vydechla a stiskla jeho ruku.

„Musím na záchod," oznámil jí, načež byl propuštěn a skutečně se odebral do koupelny, kde se posadil na kraj vany a zajel si prsty do vlasů, podle jeho matky delších, než mu slušely.

„Kurva," zavrčel, při čemž pevně zavřel oči. Tohle nemohla být pravda. „Kurva," zopakoval a oči si promnul.

Tohle bylo nejtěžší. Vždycky jí nesnášel, ale také pro ni měl vždycky slabost. Už od třetího ročníku, kdy se konečně vyloupla, pořádně až ve chvíli, kdy mu vrazila pěstí.

Během několika let v něm pěstovala nenávist i prazvláštní cit zároveň a pak přišel Theo a bylo po všem.

Přitom to byl on, kvůli komu se dali dohromady. Copak na to oba tak snadno zapomněli?

„Co tu chceš?"

„Jdi pryč!"

Tím to tenkrát začalo. Zas dělala něco někde, kde být neměla a strkala věci do věcí, do nichž jí nic nebylo.

„Co ti je?" přišla k němu blíž. 

„Co tě to zajímá? Odejdi!" zakřičel na ni a ona si dala prst před ústa.

„Někdo tě uslyší a budeme mít malér oba," zašeptala.

„Já pomáhám Umbridgeový, vyváznu bez trestu," ušklíbl se.

„Určitě. Protože tahle ropucha horší než sám Voldemort ti udělí milost po tom, co tu porušuješ minimálně deset jejích nařízení," protočila oči a sedla si na zem vedle něj.

„Neříkej jeho jméno!"

„Vždyť jsi stejně zastáncem toho, že se nevrátí, ne?" zvedla obočí.

„Ne, Grangerová," zavrtěl hlavou a ona se mu podívala do očí v nichž sršela čirá hrůza.

„Jsi v pořádku?" vydechla vyděšeně a z jeho oka tehdy ukápla jedna jediná slza.

„Zajímá tě to?" hleděl na ni překvapeně.

„Ovšem že jo," přikývla. „Chci, aby ses cítil dobře, jsem tu pro tebe."

Tehdy jí řekl celou pravdu ohledně sebe a jeho rodiny, ač věděl, že to byl velice riskantní krok, ale žil v naději, že si to ona mudlovská slečna nechá pro sebe a neřekne to Potterovi.

Nu, pro sebe si to opravdu nenechala, ale Potterovi to neřekla.

„Musíme si promluvit, Draco," zabouchnul za sebou Theo dveře do ložnice.

„Jde o Daphne?" zvedl blonďák obočí.

„Jde o tebe," posadil se Theo naproti němu. „Něco tě zabíjí."

„Škola, každej den," pokýval Malfoy vážně hlavou.

„Vím, že by sis to nejradši nechal pro sebe, ale na to jsi až moc můj nejlepší kámoš, takže mi řekni to, cos řekl Grangerový," vyzval jej a blonďákův svět se zatočil. Jak mohla?

„Proč jsi s ní mluvil?" zeptal se.

„Přišla za mnou sama," kmitl rameny a záhadně se pousmál. „V sobotu spolu jdem do knihkupectví. Do Prasinek."

„Od kdy se s ní bavíš?"

„Od kdy se jí svěřuješ?" oponoval a pak se k němu blíže naklonil. „Vysyp to."

Toho večera vedli dlouhý, předlouhý rozhovor, stejně jako den předtím s Grangerovou v umývárně ufňukané Uršuly.
Ulevilo se mu, stejně jako večer předtím, přesto tohle bylo jiné, lepší.

„Draco? Kamaráde, co tu děláš?" vydechl překvapeně Theo, když potkali s Hermionou, jíž právě držel dveře, Draca u vchodu do knihkupectví.

„Šel jsem si pro učebnici," zabručel.

„A nechceš s námi na máslový ležák?" navrhl Theo a loupnul pohledem po Hermioně, která nenápadně přikyvovala.

„Klidně," přikývl Draco a Theo se usmál.

„Dojdu dovnitř pro ty knihy," oznámil a zase zmizel uvnitř obchůdku.

„Koupili jste si knihy?" podíval se blonďák na Hermionu.

„Jo, jen pár, ale zatáhli jsme to napůl. Zjistili jsme, že máme úplně stejný vkus," zasmála se a on nezaujatě přikyvoval, když tu se zeptal: „Proč jsi mu říkala to, co jsem ti říkal, abys nikomu neříkala?"

Zkontroloval, jestli se dveře ještě neotvírají a zjistil, že to je v pořádku.

„Myslela jsem, že jste kamarádi. Copak bys nechtěl vědět, kdyby ho něco trápilo? A potkali jsme se příhodně v knihovně, tak jsem mu řekla, jak se věci mají. Platí, že jsem tu pro tebe, ale myslím si, že Theo ti pomůže víc než já."

„Theo?" zvedl obočí. Tak mu mohli říkat jen dobří přátelé.

„Jo, dovolil mi, abych mu tak říkala," usmála se a chtěla pokračovat, ale to už z knihkupectví vycházel Theo s ohromnou taškou plnou knih.

„Tak můžem?" zeptal se a když oba přikývli, vydali se na cestu.

To odpoledne si Draco připadal jako páté kolo u vozu a o pár měsíců později jedné červnové noci se Theodor vrátil ze své večerní prefektské pochůzky, sedl si k Dracovi na postel a řekl:

„Políbil jsem jednu holku," zasmál se. „Děkuju ti," dodal, poplácal jej po rameni a vydal se do koupelny.

„Šmejdku?" zašeptal Draco do ticha.

„Jo, sice trochu mudlovská, ale naprosto neodolatelná," vydechl a zavřel za sebou dveře.

Blonďák se poté otočil na bok, objal polštář a pěstí zabušil do postele.

Možná mu měl říct, že jej Grangerová už od té noci, kdy jej vyslechla, neskutečně přitahuje. Žel bohu, neřekl. A teď bylo pozdě. Theo nikdy nelíbal holky jen tak, vždycky za tím byl nějaký cit. Prazvláštní. Cit, který většina lidí nazývala láska.

S povzdechem se zvedl z vany, otevřel dveře, zhasnul a vydal se do postele, něco mu ale zabránilo lehnout si vedle té, která jej před lety nevědomky zradila.

Bylo to myšlenkami, které jej před pár chvílemi napadaly? Nebo vzpomínkou na jeho nejlepšího přítele?

Natáhl se pro peřinu a polštář a hodil je na gauč, kam si následně lehl a zavřel oči.

Nějakou dobu ještě nemohl usnout, vzpomínal na to, jak se snažil Daphne naznačit, že má u Thea stále ještě šanci, aby snad změnil názor, vrátil se k ní a on mohl mít Grangerovou jen pro sebe.

Teď mu v tom Theo nebránil, mohl s ní spát v jedné posteli, hladit ji ve vlasech a objímat jí za zástěrkou útěchy. V hloubi duše ale věděl, že kdyby to udělal, jeho kamarád by mu to neodpustil.

A s tou myšlenkou se odebral do říše nočních můr.