Ahojdaa, snad se máte krásně. 😽
Musím se přiznat, že poslední dvě kapitoly byly stejně jako tato psány během soboty na poslední chvíli a že je to pro mě fakt nezvyk. 🤣 Tak doufám, že se vám i tato moje nezvyklá éra líbí. 😜 Vaše Déňa ❤️

„To nic, Grangerová, to nic, jen s tím ven, to je ono," povzbuzoval ji Draco, zatímco jí držel vlasy a ona se skláněla nad křovím.

„Pohoda," zvedla Hermiona palec než opět sklopila hlavu s další várkou žaludečních šťáv.

„Jo, to je vidět," povzdechl si a vystřídal ruce. „Už tě s sebou do baru nikdy brát nebudu, taková ostuda," zasmál se potichu.

„Zkazila jsem ti perutaci v tvým oblíbeným baru," vydechla a posadila se na kámen vedle. „A ztratila jsem babičku," zatvářila se absolutně vyděšeně a začala vzlykat.

„Snad krabičku, ne?" zasmál se a promnul si oči.

„Může být dnešek ještě horší?" vykřikla, ale pak se opět otočila ke straně a blonďák jí pohotově chytil tmavé kudrliny.

„Může, věř mi," ujistil jí a snažil se nesoustředit na fakt, že mu pozvracela boty. „Jen to ze sebe všechno dostaň, šikovná holka," chlácholil ji a ona se zase s pláčem posadila.

„Jak bych ti mohla ře-řevěřit, ani jemu jsem nemohla vě...věřeřit," vzlykala a on si naproti ní přidřepl v naději, že je snad už po tom nejhorším.

„Vím, že sis asi spojila, jak to bylo," povzdechl si. „No hele, ale přece znáš první lásku. Ta je silná. Vždycky máš pro tu osobu slabost."

„Jenže-"

„Nediskutuj o tom," mlaskl nesouhlasně. „Jo," přikývl. „Choval se k ní vždycky jako k princezně. Ale miloval tebe."

„Ale dělila jsem se s ní o něj," zakňučela a schovala obličej do dlaní.

„Grangerová, copak bylo někdy něco mezi tebou a Weasleym nebo tebou a Potterem?"

„Ne."

„Přesto si to všichni myslí. Theo s Daphne sice něco měl, ale když to skončilo, byli na tom stejně. Dva skvělí kamarádi, který chtěli všichni spolu. Ale jestli se na mě podíváš, tak ti řeknu tajemství," přejel jí jemně rukou po vlasech a ona zvedla hlavu tak, aby na něj viděla jen jedním okem, čímž jej pobavila, ale nenechal se rozhodit. „Daphne je ta, kterou měl chtít. Ty jsi ta, kterou chtěl. S ní byl, ale s tebou byl šťastnej. Grangerová, ty jsi byla jeho sen. Od začátku mi vyprávěl, jak chce ze své milé tajemné jednou udělat budoucí lady Nottovou," pousmál se. „Od začátku věděl, že chce strávit zbytek života s tebou. A Daphne v tý budoucnosti nebyla. Grangerová, nikdo z nás, jen ty. Tak si s tím přestaň lámat hlavu. Tys byla ta pravá."

„Myslíš?" pronesla nepřirozeně vysokým tónem.

„Vím," zasmál se. „Milá mudlovko, přece věřím úsudku svýho nejlepšího kámoše."

„Tak proč mě... proč tady nechal mě?" zašeptala. „Mohl tu se mnou po-pořád být, proč mě tady nech-nechal?!"

„Nebyla to vaše vina. Ani tvoje, ani jeho. Prostě vám nebylo přáno."

„Ale byli jsme dokonalí," setřela si slzy z tváří.

„Třeba na tebe ještě ve tvým životě čeká někdo dokonalejší," pokrčil rameny bezmyšlenkovitě.

„Jak tohlehle můžeš říct?" postavila se rychle, ale zamotala se jí hlava, a tak spadla přímo na Draca, který do té doby seděl v podřepu naproti ní.

„Ty vole," zavyl a pokusil se ji ze sebe sestrčit. „Padej ze mě."

„Ráda bych, nejde to," odsekla.

„Pro Merlina na nebesích," zaúpěl. „Poblilas mi boty, co ještě chceš?"

„Aby to od-nesl i tvůj obličej a hlaveně vlasy," usmála se ďábelsky a on jí strčil dolů.

„Jsi neuvěřitelně otravná," oznámil jí, když jí pomáhal na nohy. „A ještě neumíš mluvit."

„Jsem opilá a navíc po-poslocuchej, jak mi to jde - šel šprtos s spročisí a malými pšošácaty," pronesla hrdě a on jí pomohl najít balanc tím, že ji nechal, aby se o něj opřela.

„Tohle bys neřekla ani za střízliva, natož na mol."

„Tak to zkus, schválně," řekla, nepřestávajíc se o něj opírat.

„Šel pštros se šprosicí a malými pštrosáčaty," ušklíbl se.

„Posral jsi špročisi," věnovala mu úšklebek nazpět a klopýtla dopředu.

„Poblilas mi boty," připomněl jí znovu.

„Kdybych věděla, že k tomu budeš při-strupovat tak v kildu, mohla bych ti toho poblít ještě víc," zvedla obočí a poplácala jej po tváři.

„Co si myslíš, že děláš, Grangerová?" uchechtl se.

„Mmm, evim," zavrtěla hlavou. „Ale hrozně dlouho mě takhle nikdo nežrdel, víš? Chvíli tě budu držet," seznámila jej s tím faktem a položila hlavu na jeho rameno.

„Fajn, fajn," povzdechl si a poplácal jí po zádech. „Dělám to pro kámoše."

„To těžko," zazubila se na něj a klopýtla do strany a zasmála se. „Protože zaklepal bačkorama."

„Buď zticha," zavrčel.

„Mohl tu být se mnou. A je pryč," řekla lehce opilým leč uplakaným hlasem.

„Pojď domů, pro Merlina," protočil oči.

„Jenže já nemůžu domů. Nemám domov, když nemám rodiče," začala si stírat hřbetem ruky slzy.

„Chces ke mně domů?" zvedl obočí a když viděl, jak zběsile kývá hlavou, zhluboka se nadechl a vydechl. „Fajn, tak se mě chyť," natáhl k ní ruku. „A zadrž dech."

„Proč?"

„Nepobleješ mi podlahu," odsekl a když viděl, že se nadechla k dalšímu dotazu, přemístil je.

„Malfoyi," dostala ze sebe přiškrceně a on ji okamžitě podal papírový sáček.

„Ten koberec ne," vydechl s úlevou, když držela sáček v ruce a posadila se na gauč, jenž měl u postele.

„Kde jsme?" zamumlala.

„U mě v pokoji," protočil oči, zatímco zajišťoval pokoj nejrůznějšími kouzly.

„Kde to je?" ptala se netrpělivě.

„Na Malfoy manor, ty šmejdko," povzdechl si unaveně a s radostí zjistil, že je slečna Grangerová úplně zticha, jen přerývaně dýchá. Tak si to představoval, ticho. Když najednou uslyšel šeptání a vzlyky, teprve pak mu došlo, co provedl.

„Chci pryč, chci pryč, chci pryč, nech mě odejít, chci pryč, Malfoyi! Vem mě domů! Chci pryč!" proměnil se postupně její šepot v křik a on k ní pohotově přiskočil a posadil se vedle ní.

„To je v pohodě, už je to pryč, Grangerová," snažil se najít slova, která by jí pomohla, ale žádná nezabírala.

„Chci do Bradavic, chci domů," šeptala neustále schoulená v rohu gauče v klubíčku.

„Věř mi, Bradavice by ti nepomohly," pokýval hlavou, aby si potvrdil, že to, co řekl, je rozumné. „Ani ty teď nemáš páru, kde bydlíš a ani já, nemám ani tušení, kde bydlí tvoji kámoši, takže se budeš muset spokojit s tím, co ti můžu nabídnout. Můj pokoj. Kde se toho moc nestalo," rozhlédl se po prázdných stěnách a pak zapíchl pohled do země.

„Spal tu Theo?" zeptala se po chvíli ticha.

„Jo," pokýval hlavou. „Posledně to bylo o prázdninách před šesťákem, bylo to hnusný léto. A rodiče zrovna jeden den nebyli doma, tak jsme vzali něco k pití, totálně se zlili a zhulili, abysme unikli tý hrozný realitě a ráno jsme se vzbudili. Já na zemi, Theo na tomhle gauči a bylo nám oběma strašně blbě," zasmál se při té vzpomínce.

„Proč jste to dělali?"

„Chtěli jsme uniknout z reality. Ale byli jsme blbý. Ten večer jsme se měli krásně, nic nebylo nemožný a všechno bylo skvělý a pak vyšlo slunce a ukázalo nám, že to tak není, bylo to ještě horší. Čichli jsme si k něčemu lepšímu a pak pro nás bylo těžší vrátit se do reality. Chápu, proč vznikají závislosti, jde to snadno a špatně se z toho hrabe ven. Štěstí, že jsme na to byli dva. No vlastně tři, tys nevědomky pomáhala jemu a on potom mně... jsem rád, že jste se s Theem našli, protože najít spřízněnou duši takhle brzy je dar. A vy jste si ho vážili," pohlédl na ni.

„Moc," zašeptala. „Obejmeš mě?" zeptala se jej nejistě.

„Pomůže ti to?"

„Pomůže," přikývla, objala jej kolem pasu a hlavu položila na jeho rameno.

„Fajn," povzdechl si a přitiskl ji k sobě blíž.

„Já jsem ráda, že Theo měl tebe," promluvila do ticha. „Najít kamaráda, kterej ti zůstane věrnej i přesto, že už nemusí, je dar. Vím, že si tě vážil."

„Nemyslíš, že kdybych mu byl věrnej, neobjímal bych teď jeho snoubenku?" zvedl obočí a pootočil hlavu, aby na viděl, což mu ale nijak zvlášť nepomohlo, neboť ona hleděla do země.

„Právě proto, že jsi mu věrnej, objímáš jeho snoubenku," pousmála se. „Vím, že to neděláš kvůli mně, ale kvůli němu."

Tím jej připravila o schopnost mluvit. Snažil se s ní trávit co nejvíce času, vzal ji do svého nejmilejšího baru, pak i do pokoje jeho dětských let, kde nikdy nikdo jiný než on nebo Theo nebyl, protože ji nechtěl nechat na ulici nalitou a teď ji tu utěšoval, ale tentokrát vůbec ne kvůli Theovi, ale kvůli...ní?

„Pojď do postele, ať neusneš na gauči, sem se oba nevejdem," řekl nakonec a ona se vyšplhala do sedu.

„Pustíš mě do svý postele?" podívala se na něj překvapeně a když kmitl rameny, uchechtla se. „Kolik žen v ní už asi bylo," zahihňala se a skočila z gauče přímo do peřin, do nichž se zavrtala a zavřela oči.

„Nepřevlékneš se?" zamrkal zrychleně.

„Ne," zamumlala a on si promnul rukama obličej a zvedl se z gauče, aby si jej mohl připravit, když tu se z postele ozvalo: „Mohl by sis ke mně lehnout, dokud neusnu?"

„Myslíš, že tohle je taky v rámci přátelských hranic?" ušklíbl se a z postele se ozval hluboký nádech a výdech.

„Usnu hned, ale potřebuju někoho obejmout," řekla a Draco se se zavrtěním hlavou vydal k ní.

„Běda ti, jestli mi pak nepůjde vyhrabat se od tebe," pohrozil jí, při čemž se tiše zahihňala a když si lehl, objala jej kolem pasu, hlavu zabořila do jeho hrudi a zavřela oči.

„Děkuju," zašeptala Hermiona, když ji k sobě blíž přitiskl a opřel si hlavu o její vlasy.

„Hm," přikývl a zavřel oči. I kdyby usnul, za chvíli se stejně vzbudí, tak nebyl důvod, proč se snažit udržet oči otevřené.

„Dobrou, Malfoyi," zamumlala.

„Dobrou, Grangerová."