Dobré odpoledne, mí drazí 😊
Doufám, že jste se na novou kapitolu těšili 😁 a že vám pomůže se po prvním školním týdnu trochu odreagovat. 😅
Jako vždy budu ráda za názory 😜
Déňa ❤️

Přítomnost

Snažila se. Pohřeb Theodora Notta mladšího byl perfektní, i když to byl pořád pohřeb.

Přišla spousta Theových přátel, lidé z Bradavic, pár lidí, o nichž nikdy neslyšela a nikdy je neviděla, přišli i její přátelé. Nebo aspoň pár z nich.

Weasleyovi, vyjímaje Ginny a Rona, se rozhodli nezúčastnit. Toho mladého muže jim bylo líto, sami však měli starosti se ztrátou svého syna a svého bratra. Nešlo to nerespektovat. Ron a Ginny v doprovodu Harryho se přišli podívat jen na obřad, to byla pro Hermionu nejtěžší část dne.

„Slečno Grangerová," poklepala jí čísi ruka na rameno, když byla prázdná rakev symbolicky spuštěna do rodinné hrobky Nottových a oslovená se otočila, aby spatřila Narcissu Malfoyovou. „Chtěla bych vám popřát upřímnou soustrast. Víte, neměla jsem ani ponětí o vás a Theovi. Když jsem viděla parte, ach bože, nikdy by mě to ani nenapadlo. Ale museli jste si velice rozumět. Jste oba tak chytří a laskaví, nedokážu si ani představit, jaká to pro vás musí být ztráta. I pro našeho Draca. Theodor byl úžasný člověk, už jako malé dítě. Bude nám všem moc chybět."

„Víš, matko, já si ale myslím, že Grangerový tím moc nepomáháš," ozval se hlas Theova nejlepšího přítele.

„Děkuji vám, lady Malfoyová, je milé to od vás slyšet," pousmála se brunetka a blonďák, nyní stojící vedle své matky, protočil oči. Kolik úsilí jí ten úsměv musel stát?

„Nemáte zač děkovat, já děkuji vám, že jste tu pro toho úžasného mladého muže byla," pohladila ji jemně po rameni rukou v černé rukavičce a dala se na odchod. Její syn ne.

Šel pomalu Hermioniným tempem na do předsálí, kde bylo ticho. Božské ticho, které narušil jen zvuk sklouznutí od toho, jak se slečna Grangerová sunula po zdi na zem. Její společník na ni chvíli nechápavě hleděl, ale pak se posadil vedle ní a vydechl.

„Neuvěřitelný, že tohle snášíš, bejt tebou, zalezu do nejbližší jámy a vylezu z ní až na konci dne," řekl hořce a ona zabila pohledem bod, na nějž do té doby hleděla.

„Jsou to základy lidské slušnosti."

„Jo, ale přesto to nechápu. Loučíme se tady s Theem, proč jsme sakra my ti, co dostávají nějaký přání," mračil se.

„Pohřby nejsou pro mrtvý, jsou pro pozůstalý," odfrkla si a navázala s ním přímý oční kontakt. „Uzavírají si tím svoje životní kapitoly. Známým to stačí, blízkým je to k ničemu."

„Asi máš pravdu," přikývl a opět se zadíval na jeden bod, aby nemusel koukat na ni.

„Nevěřím, že to říkáš," zvedla obočí.

„Jo, některý věci se holt prostě stanou," kmitl rameny a znovu se na ni podíval, při čemž se jejich pohledy opět střetly. „Vím, blbý slova."

„Všechno je blbý, teď už nic není dobrý," řekla.

„Jo, asi tě chápu. Byli jste pro sebe jako stvoření. A to jsem vás spolu nikdy neviděl na vlastní oči," zavrtěl hlavou.

„Tak jak to můžeš sakra vědět? Všichni říkají, jak chápou, jak se cítím, jak krásní jsme spolu museli být, ale do dneška o nás nikdo nevěděl," zasklily se jí oči slzami.

„Od lidí jako moje matka, je to přitažený za vlasy. Ale já ho viděl pokaždý, když se vrátil ze schůzky s jeho milou neznámou, jak přecházel po pokoji v den tvých narozenin, div, že mi to nedošlo, viděl jsem ho, když přišel s tím, že jste měli výměnu názorů, jak byl smutný, pak jsem ho viděl, když jste se usmířili, zářil. A zářil takhle celej ten rok a něco, co jste spolu byli. Nesejde na tom, jestli jsem vás viděl nebo ne, byli jste šťastný. A vím to, protože...protože to prostě vím," uzavřel svůj monolog.

„Nikomu nebude chybět víc než mně," sklopila Hermiona oči a Draco, jenž na ni dosud hleděl skelnýma očima, se najednou zamračil a jeho pohled ztvrdnul.

„Dobře, Grangerová, chápu, že Theo byl tvůj přítel. Ale můj to byl kamarád. A Pansy a Daphné a Blaise taky. Znali jsme se od dětství. Theo byl máma naší skupiny, nebyla věc, se kterou bysme za ním nemohli přijít a nebyl den, kdy by nás nevyslechl. Nikdy nezkazil žádnou srandu a to on může za to, že jsme takoví kamarádi, jaký jsme. Tahal mě ze všech těch sraček, co jsem stačil během šesťáku natropit, udělal ze mě někoho, kdo stojí aspoň za kousek řeči. Pansy pomohl s chutí k sebepoškozování, Daphné pomohl přenést se přes její soukromý problém, Blaise zbavil výčitek a pomohl mu s jeho sebevědomím. Možná jsme zmije, Grangerová, ale nezapomínej, že Theo jí byl taky a že měl taky svý problémy a trápení, ale vždycky naše upřednostnil před svýma.
Byl to kamarád, kterýho jsme všichni měli rádi, respektovali, vážili si ho, pomalu uctívali jako boha a počítali jsme s tím, že takhle to bude probíhat do konce života. A víš, co nám došlo? Nikdy jsme mu to neřekli.
Samozřejmě, že to věděl, občas jsme se mu to pokusili naznačit třeba tím, že jsme mu věnovali kus čokolády nebo ho jen pustili před sebe na oběd, ale nikdy jsme mu neřekli to, co jsem právě teď vysypal tobě. Vy jste si tyhle věci jistě říkali, každý zamilovaný lidi to dělají, ale my mu tu lásku neuměli dát najevo. A byli jsme na to čtyři. Teď jsme čtyři ztrápený lidi, co budou do konce života muset žít s tím, že tyhle důležitý věci neřekli zesnulýmu kámošovi. Takže jo, Grangerová, je mi líto, že ti umřel přítel, ale my přišli o možnost říct mu pravdu. A teď je pryč!"

„Chceš snad říct, že to máte horší než já, Malfoyi?" přistoupila k němu blíž a podívala se na něj hrozivým pohledem. „Byl to můj snoubenec!" vyjekla po něm. „Byl to můj snoubenec, měli jsme spolu strávit zbytek života, navzájem se podporovat, založit rodinu, cestovat a nakonec spolu zestárnout a nikdy jeden druhýho neopustit. Tobě odešel kamarád, ale s Theem odešel kus mě! Nikdy jsem si nemyslela, že budu z těch, co nebudou schopni myslet na nic jiného, než na jejich lásku, že budou dýchat pro toho druhého, ale s Theem jsem taková byla. A bez něj jsem přišla o smysl života. O všechno. Takže jo, Malfoyi," věnovala mu povýšený úšklebek. „Je mi líto, že ti umřel kamarád. Ale vy čtyři určitě nejste jediný, komu bude chybět. A rozhodně nemůžeš říct, komu bude chybět víc, protože to nevíš. Nevíš, jakou váhu měl Theo v jejich životě," dokončila svůj protiútok a vyběhla na záchod, aby mohla konečně pustit další ze svých panických atak.

A i když se snažila dýchat, nemohla. Její mysl byla úplně zatemněná, temná stejně jako záchodky, na jejichž podlaze nyní seděla a jejichž tmu narušila nově příchozí osoba, která otočila vypínačem u dveří.

„Ššš," přiklekl si proti ní okamžitě blonďák a vzal ji za ruce, aby se přestala drapat. „Grangerová," promluvil na ni jemným hlasem. „Klid. Dýchej."

Ona jen vrtěla hlavou a zarývala mu nehty do rukou.

„Ty seš teda paličatej pacient," přistoupil na jinou taktiku. „Ale tys vždycky byla paličatá, proto mě bavilo tě štvát. Nikdy sis to nenechala a vždycky ses hádala."

Nedalo se říct, že by jeho snaha o odvedení pozornosti vyšla, ale už dychala lépe.

„Tak půjdem dýchat spolu, jo?" začal jí palci dělat kolečka na rukou, i přesto, že mu stále zarývala nehty do rukou. Už byl vůči nehtům v dlaních otrlý. „Nádech," zašeptal a když viděl, že se pokusila nadechnout, přikývl. „Zadrž dech a vydechni. Šikovná. Nádech, zadrž dech a vydechni. Výborně. Tak ještě párkrát. Nádech, zadrž dech a vydechni. Moc dobře. Vedeš si skvěle," chválil ji a dál pomalu uklidňoval, dokud už konečně nebyla v rámci možností jakž takž v pořádku a posadil se vedle ní, objal ji kolem ramen a hladil ji po paži.

„Díky," zašeptala a zavřela oči.

„Promiň," zašeptal na oplátku zase on a opřel si hlavu o její.

„Stejně by to dneska přišlo," kmitla rameny. „Co ruce, dobrý?"

„Jsem zvyklej," zavrtěl hlavou. „A aspoň jsme si s panikama konečně kvit," připomněl jí.

„To je vlastně pravda," přikývla, v hlavě se jí vybavila vzpomínka na to, jak se po prvním polibku Rona a Levandule úplně složila, bylo to jen pár týdnů před tím, než si začala s Theem, takže její city k Ronovi byly ty jediné, které znala. A i když jí Harryho společnost pomohla, samota zabírala přeci jenom lépe, proto se odebrala do umýváren Ufňukané Uršuly, kde našla Malfoye na zemi, levé předloktí krvavé, třásl se jako osika a jeho dech byl nepravidelný a mělký. Rozhodla se hodit všechny neshody za hlavu a pomoct mu. Tehdy si všimla jeho znamení zla, on jí pověděl o svém úkolu a od té doby po sobě vrhali jen pohledy plné lítosti, jež zaznamenal Theo, jenž se jí na to došel po pár dnech zeptat. Ona mu řekla o tom večeru v umývárně, začali konverzaci a zjistili, že si dokonale rozumí. A pak už to šlo všechno rychle.

„No a...tvoje panický ataky začaly s... Theem?" zeptal se Draco opatrně.

„Ne, už dávno, dávno předtím," pousmála se smutně a on jí věnoval tázavý pohled. „Šikana. Od základky. Byla jsem jiná. Pak jsem pro čistokrevný nebyla dost dobrá. Pak válka, neustálý útěk, moji rodiče, Theo. Všechno se to nastřádalo, když mi bylo čtrnáct a od tý doby jsem je mívala pravidelně. Jenom teď zintenzivněly. Jsou častější a silnější."

„Co je s tvými rodiči?" zamračil se.

„Ty to nevíš?" divila se. Myslela si, že už to věděli všichni. Evidentně ne všichni. „Víš, proč Thea zabili?"

„Pomáhal-" najednou se zarazil, protože ty souvislosti byly jasné a podíval se jí do obličeje. „To ne," vydechl.

„Včera jsem dělala poslední rozloučení s našima," začaly jí téct slzy z očí. „Já už nemám nic, Malfoyi," zašeptala a zavrtala obličej do jeho ramene.

„Grangerová," povzdechl si a volnou rukou ji začal hladit po zádech. „To je mi moc líto," zadíval se s prázdným výrazem do velkého zrcadla, naproti němuž seděli.

Konečně mu došlo, co dělá za blbost. A taky mu ihned došlo, že to dělá pro Thea. Někdo se o tu malou ubohou mudlovku musel postarat, když tady Theo už nebyl. Aspoň do doby, než přijde někdo, kdo zastoupí kamarádovo místo. Věděl, že to Grangerová zvládne, měla kolem sebe dobré lidi, přesto se cítil nějakým způsobem povinen dát na ni pozor. A hodlal s tím obeznámit i své kamarády.