Dobrý večer, přátelé 😄
Myslím, že je na místě, abych vysvětlila důvod nepřítomnosti nových kapitol 😜
Neustále jsem se za něčím či někým honila a se sebou trávila tak málo času, že mě zastavila teprve až nemoc, která mě už druhým týdnem drží na lůžku, takže jsem se konečně dostala zpět k psaní a musím říct, konečně smět pustit tu přetékající inspiraci z uzdy zodpovědnosti je pocit nepopsatelný i pro autorku! 🙈
A tak doufám, že váš hněv na mě přejde a možná, ale jen možná, si kapitolku užijete tak moc, jako jsem si já užila její psaní 😁
Vaše Déňa ❤️

Ani nevěděli, jak se jim podařilo usnout, ale spolehlivě dokázali určit, že spali nanejvýš hodinu, nejen díky tomu, že se vzbudili ve společném objetí.

„Děkuju,“ zašeptala Hermiona místo přání dobrého rána.

„Za co?“ zachraptil.

„Žes zůstal,“ zívla a otočila se na druhý bok.

„Aby ses vyspala,“ nenechal si ujít sarkastickou poznámku.

„No jo,“ protáhla se. „Jsem vinna.“

„To bychom to měli napravit dneska večer,“ přikývl a taky se protáhnul.

„Fajn,“ souhlasila. „Tak přijď.“

„Dobře.“

„Dobře,“ povzdechla si a zvedla se. „Potřebuju se připravit,“ dodala na vysvětlení.

„Taky za rekordní tři minuty?“ pousmál se blonďák a vysloužil si tak od své společnice úšklebek, než zalezla do koupelny.

Věděl, že ho vina dožene. Časem. Ale právě teď se vůbec necítil špatně. A to ho zneklidňovalo. Před pár hodinami se líbal se snoubenkou jeho zesnulého nejlepšího přítele...

***

„Theo,“ promluvil do ticha. „Theo,“ zavrtěl hlavou a poklekl na zem.

„Co se stalo, Draco?“

„Udělal jsem to,“ řekl. „Udělal jsem něco hrozného.“

„Nic není tak hrozný,“ usmál se. „Aby ses z toho takhle hroutil.“

„Našel jsem ženu,“ zvedl blonďák oči a podíval se na jméno svého nejlepšího přítele. „Krásnou, chytrou...fakt otravnou. No ale... tvou.“

„Draco.“

„Já vím, Theo,“ vzlykal. „Já vím, že je to hrůza.“

„Ne, Draco, já to čekal,“ poplácal jej po rameni.

„Ovšem, že jsi to čekal,“ zatvářil se kysele. „Věděls to.“

„Věděl,“ přiznal tmavovlasý Zmijozel. „Věděl jsem, že tě přesvědčí k tomu, aby ses k nim přidal.“

„Nejhorší na tom celém je,“ vydechl a s očima plnýma slz přejel rukou po náhrobním kameni. „Že jsem se nechtěl k těm mudlomilům přidat. A fakt jsem nechtěl nějakou Grangerovou. Fajn, vím, že dřív jsem říkal, že na noc by byla dobrá, ale sakra, tuhle ženskou nechci do postele. Je jiná.“

„Je moje! Poprvé v mém životě, našel jsem krásnou a inteligentní holku a řekla mi, že je moje!“ jásal Theo, když přišel z prvního rande.

„Je jiná, protože je tvoje. Ale s ní odchází všechny chmury a starosti.“

„Je dokonalá ve všech směrech,“ zasnil se mladý pan Nott.

„A to je problém,“ skousl si spodní ret. „Nevím, jak dlouho dokážu odolat pokušení. Jak dlouho se od ní dokážu držet dál. Myslel jsem, že jí pomáhám. Ale teď, Theo, nedělám to jen kvůli tomu, abych jí pomohl. Vím, že to je směšný, tři měsíce vím o tom, že tu nejsi s námi a už ti lezu do zelí. Ale Pansy říkala, že bys to pochopil. Chápeš mě, že jo?“

„Pochopím i ten největší nesmysl, pokud jde o tebe, kámo,“ strčil do něj s úsměvem.

„Proč se mi kurva vrací vzpomínky na tebe?“ protočil oči, při čemž setřel slzy z tváří. „Nemůžu cítit výčitky, do prdele, Pansy říkala, že žiješ ve vzpomínkách, proč se tím trápím?"

„Protože takhle to nefunguje, Draco,“ promluvil kdosi za ním. „Nefunguje to na principu Pansy říkala, že ale na principu opravdu to tak cítím. A z toho, co jsem zaslechla při svém příchodu, ještě sám nevíš, jak to cítíš, ale rozhodně to nebude to, co Pansy myslela.“

„Co tu děláš?“ zavrtěl hlavou.

„Přinesla jsem Theovi nový kytky, zářijový, akorát vykvetly,“ odpověděla mu Hermiona Grangerová a položila je na hrob.

„Cos slyšela?“

„Pansy říkala, že by to pochopil a pak to s těma vzpomínkama,“ postavila se vedle něj a hleděla s ním na Theovo jméno.

Když jej tu viděla, přemýšlela nad tím, jaké to asi bude, stát tu s ním po včerejší noci a zároveň hledět na jméno své lásky.

Nebylo to tak těžké. Srdce ji bolelo pořád stejně, jako když sem přišla poprvé, nebylo to horší.

„A ty seš tak chytrá, že ti to došlo, hádám,“ pronesl suchým tónem.

„Je to tak,“ přikývla a nesměle jej chytla za ruku. „Nechci tě mít jako náhradu za něj,“ řekla.

„Nic mi nevysvětluj,“ vytrhl svou ruku z jejího sevření.

„Pro boha, Malfoyi, chci k tobě být upřímná,“ protočila oči a postavila se před něj. „Nechci tě mít jako náhradu, protože nikdo ho nedokáže nahradit. Ale jsem ráda, když jsme my dva spolu, často se stane, že díky tobě zapomenu a ani nevíš, jak těžko se tohle přiznává. Vím, co všechno máš za sebou, proto vím, že si zasloužíš být ženě víc než jen kamarád nebo přítel na jednu noc a nerada bych, aby sis myslel, že si nezasloužíš lásku, která tě pohltí -“

„Nestojím o lásku,“ přerušil ji.

„Já taky ne. Jen říkám, že by sis ji zasloužil. Kdybys chtěl tedy. Co jsem tím chtěla říct je to,“ pokračovala, „že mít tě po svém boku je výsada, za kterou jsem ti nesmírně vděčná a ne, nečekala jsem, že tohle někdy řeknu, já vím, že to je divný, jo?“

„Je to divný. Ale hele,“ povzdechl si a položil ruce na její ramena, „že nestojíme o lásku, neznamená, že nestojíme o sebe a o pocit, co spolu máme, takže já do toho jdu. Otázka je, co ty.“

„Musíš pochopit,“ polkla, „nikdy jsem nedostala šanci dát Theovi sbohem. A není to pro mě uzavřená kapitola, protože jsme se nerozešli, já s ním byla šťastná,“ hleděla mu upřeně do očí. „A Theo vždycky bude část mě. A pořád ještě...je velká část mě, ale vím, že k tobě chovám silnej cit a ráda bych...ráda bych to s tebou zkusila. Třeba zjistíme, že to nepůjde, že se k sobě fakt nehodíme po žádné možné i nemožné stránce, ale nechci litovat další věci v mým životě. Takže otázkou není, jestli do toho půjdu já, ale jestli do toho i přes to všechno půjdeš ty.“

„Nejsem zvyklej na to, být něčí první volba,“ kmitl rameny a vtáhl jí do objetí.

„Draco,“ odstrčila jej od sebe jemně, aby se mu mohla zadívat do očí, které i přes to, co právě vyslovil, zářily štěstím. Až tehdy jí došlo, jakou bolestí si musel projít, když byl šťastný i z vidiny trošky štěstí.„Draco,“ zašeptala znovu a znovu jej objala, nejpevněji co dovedla.

„Děkuju ti za tuhle šanci, Grangerová,“ vydechl do jejích vlasů.

„To nemusí být,“ zasmála se.

„Fajn, věděl jsem, že to slovo je k ničemu,“ ušklíbl se.

„Hej,“ zamračila se naoko, načež opět zabořila obličej do jeho voňavé bavlněné košile.

A tak se Draco Malfoy a Hermiona Grangerová ocitli na společné cestě životem, i když jinak, než oba dva čekali.