Zdravíčko, líďové 😊
Konečně jsem pár kapitolek v předstihu a musím vám říct, že to konečně nabírá to, o co jsem se snažila od samého začátku 🥹
Tak doufám, že se vám kapitolka bude líbit, dejte mi vědět názory do komentářů. 🫶🏻
Vaše Déňa ❤️

„Jsem utahaná z balení," vydechla Ginny, když se jí Hermiona vřítila do pokoje v Doupěti, kde byl podezřelý klid. Takový, jaký rozhodně druhý týden v srpnu nebyl zvykem.

Ano, bylo to zřejmě způsobeno tím, že jediný, kdo se letos vracel do Bradavic, byla Ginny, ale i další faktory tomu přispívaly.

Třeba ten, že ona slečna byla jediná z dětí, která měla v Doupěti stále ještě trvalé bydliště.

Bill se už dávno odstěhoval s Fleur na pobřeží Anglie, Charlie se už určitě neplánoval vracet z Rumunska, neboť jeho dlouhá studia draků konečně přinesla ovoce v podobě jeho vlastních přednášek pro vysokoškoláky, Percy žil nedaleko ministerstva kouzel se svou novou přítelkyní Audrey, o něco menší workoholičkou, než byl on sám, George se po smrti bratra uzavřel sám do sebe a rozhodl se cestovat po světě, aby objevoval nové věci a ty staré mu nepřipomínaly to, co dělal s Fredem za rošťárny. A Ron... Ron se nastěhoval do jednoho bytečku s Levandulí, která se stále ještě zotavovala z druhé vlkodlačí přeměny.

A tak se Doupě vylidnilo a jediné, co v něm způsobovalo trochu života, byl malý Teddy Lupin, jehož Molly každý den hlídala Andromedě, která se se smrtí muže, dcery a zetě vyrovnávala prací.

„Já vím, to chápu," přikývla slečna informovaná, aby tak přítelkyni ukázala, že zná tu dobu před odjezdem do Bradavic. „A je mi to jedno, možná se něco děje. Něco důležitýho. Musím to s tebou probrat."

„Hermiono," zakňuhrala zrzka a následně si povzdechla. „Tak jo, ale budu si u toho holit nohy a ty budeš muset sedět a mluvit ze záchodovýho prkýnka."

„Platí," usmála se slečna Grangerová a otevřela dveře do chodby. „Mohla bych jenom...můžu tě obejmout? Tak nějak se mi...no, víš, za dva týdny odjedeš na čtyři měsíce a já...mně se bude stýskat," přiznala se stydlivým úsměvem.

„Citlivko," ušklíbla se Ginny a chvíli vypadala, že se kamarádce vysměje, než protočila oči a pevně ji objala. „Jestli mi nebudeš psát a sdělovat mi svoje problémy minimálně dvakrát v týdnu, tak přísahám, že tě zabiju, až se vrátím."

„Musím ti psát dvakrát týdně?" protáhla Hermiona obličej.

„Yep," usmála se zrzečka a stále si užívala kamarádčinu blízkost. Ani jedna nebyla ten typ kamarádek, co by se objímaly při každé příležitosti, proto bylo každé objetí vzácné, jedinečné a krásně nevšední.

„A pak že jsem já citlivka," zasmála se hnědovláska, při čemž ji Ginny praštila do zad a odtáhla se od ní.

„Mám tě ráda," povzdechla si. „Vím, že jsem ti to nikdy neřekla. Teď prostě cítím tu potřebu vědět, že to víš."

„Ginny," vydechla s úsměvem členka zlatého tria a stiskla kamarádce ruku. „Taky tě mám moc ráda. Jen mě nikdy nenapadlo, že mi to budeš muset říkat, abych to věděla. Tvoje činy o tom jasně vypovídají."

„Když já se pořád bojím, že dělám málo," sklopila oči.

„Co to povídáš?" zamračila se kamarádka.

„Víš... Fredovi jsem nikdy neukázala, jak moc ho mám ráda," polkla. „Ale to jsi sem nepřišla probírat. Pojď, řekneš mi to."

„Ale jestli se mi chceš svěřit-"

„Ne," zavrtěla hlavou. „Chci slyšet, co ti leží na srdci," řekla a začala napouštět vanu, zatímco si její kamarádka poslušně sundavala prkénko, na které si následně sedla.

„Jde o chlapa," spustila Hermiona.

„O chlapa?" rozzářila se Ginny.

„No moc se neraduj," zarazila ji, „jde o Malfoye."

„Prosim?" zvedla nebelvírka obočí.

„Tak poslouchej, jo?" nadechla se slečna Grangerová a začala slečně Weasleyové vyprávět příhody posledních dvou dní, zatímco si ona slečna nanášela na nohy pěnu.

„Tys mu - pobli - poblilas mu boty?!" dostala ze sebe trhaně jediná dcera rodičů Wesleyových, zatímco se smála.

„To je jediný, co sis z toho vzala?" přidala se k jejímu smíchu Hermiona.

„Tak to je skvělý!"

„Bylo to to nejlepší, co jsem kdy udělala," souhlasila.

Nějakou chvíli se ony mladé ženy ještě smály, dokud se pořádně nevydýchaly a Ginny spustila: „No a...nenapadlo tě, že to, co říkala ta tvoje kolegyně, by mohla být dobrá teorie? Že by ses Malfoyovi fakt líbila?"

„Bylas tam ty roky, co mě urážel," kmitla rameny. „Fakt si myslíš, že by to mohla být pravda?"

„Neříká se náhodou, že je mezi láskou a nenávistí jen tenká hranice?" usmála se lišácky lištička.

„Ani náhodou," zavrtěla hlavou.

„Přišlas, aby sis poslechla můj názor, řeknu ti svůj názor - myslím si, že když jsi mu pomohla, pocítil k tobě sympatie. Ale než ti je vůbec stačil pořádně dát najevo, už ses dala dohromady s jeho nejlepším kamarádem a...no, víš...jsou to sice zmije, ale jsou loajální jedna druhý. I kdyby kvůli tobě hořel láskou, kamarádovi to neudělá. No a když má teď šanci, snaží se jí využít, ale má silnou konkurenci. Vždyť víš, vždycky jsi Thea milovala, ale teď, když už tu není, je to úplně jinej cit. Jinej vztah k tomu člověku."

„Takže si myslíš, že by fakt měla Eve pravdu?"

„Ano," přikývla Ginny. „Myslím si to."

„A co s tím mám dělat?"

„No," usmála se zrzka nejistě. „Je to Malfoy," kmitla rameny. „Ale nechceš ho, i přes ten dnešek, dojít vyzvednout na skleničku?"

„Na skleničku?" nakrčila Hermiona nos.

„Na rande," protočila zrzka oči.

„Jak to myslíš na rande?"

„Dej mu šanci," zasmála se. „Hele, znovu, chápu, že na to nejsi asi ještě ready, myslím na nějaký nový randění, ale zkus tomu dát šanci. A když tu máš kluka jako je on, nemělo by to být těžký, ne? Je sexy, umí být gentleman, hloupej taky není -"

„Ginny, ty mě posíláš na rande s Malfoyem?" zvedla Hermiona obočí.

„Asi," ušklíbla se. „Fakt si myslím, že bys tím nic nezkazila."

„Theo umřel před třemi měsíci," začala slečna Grangerová klidně se zavřenýma očima.

„Před šesti, prakticky vzato," přerušila ji nebelvírka směle.

„Dobře, o tom, že Theo umřel, jsem se dozvěděla před třemi měsíci. Jo, už jsem schopná normálně fungovat, ale bez cigarety při sobě ani ránu. Myslíš, že bych byla schopná randit s kýmkoliv jiným? Ještě s jeho nejlepším kamarádem!"

„Nepomáhá teď dost?"

„Kam tím míříš?"

„Pomáhá ti. Cítíš se s ním šťastná. Dělá tě šťastnější."

„A?"

„Máš ho ráda, ne?"

„Rozumíme si," pokusila se odejít od tématu.

„A není tohle základ každýho vztahu?"

„Jako jo, ale -"

„Nehledej ale," ukázala na ni Ginny žiletkou. „Jestli si s ním rozumíš, vyjdi si s ním. Buď to bude jen příjemný večer strávený s novým známým nebo to bude něco většího a uvidíš, třeba se pak začnou věci ubírat úplně jiným směrem."

„Ale Ginny, já nejsem připravená na nějakou další romantiku. Nejsem připravená na to, abych se pouštěla do dalšího vztahu."

„Nemusíš se do toho pouštět hned. Ani se do toho nemusíš pouštět. Zkus se s ním jen sblížit. Když ti pomáhá teď, představ si, jak moc by ti mohl pomáhat, kdybyste se začali přátelit. Hele, já tu nebudu, Harry je zaměstnán zaměstnáním a Ron Levandulí. Musíš si udělat nové přátele, co tě podrží. A on je tu a je...no, nevím, jestli hodný, ale minimálně se snaží být. Tak se s ním aspoň usmiř."

„Usmíření a randění jsou dvě jiný věci."

„No, tak jsem myslela obojí a víc to první," mávla slečna Wesleyová rukou a dál se věnovala svým nohám, nechávajíc kamarádku zahloubanou v myšlenkách.