Moc se omlouvám, ale vážně nevím, jak ty kapitoly pojmenovávat. Tady máze něco na čtení, není to nic moc. Krátký nezáživný díl, ale co už. Budu ráda za hlasy a komenty!!

Steve

Díval jsem se celý zmatený za odcházejícím brunetem. „Tony, počkej Tony!" Už mě neslyšel. Začal jsem vzlykat. Opustil mě, už zase. V hlavě se mi hýřily myšlenky. Na jednu stranu jsem Tonyho chápal, chtěl mě chránit, ale ani náhodou si neuvědomoval, jak mi to drásá srdce. Dnes ráno jsem mu chtěl o všem říct, ale jemu došlo, kam tím mířím a utekl. Ten pocit bezmoci, beznaděje, rvalo mi to srdce. Chtěl jsem to skončit, ale on se vrátil. Zachránil mě, pomohl mi. Jsem naživu, protože mi chtěl vše říct. Našel mě tam a odvezl mě sem. Teď tady ležím, znám celou pravdu a nedokážu ji přijmout. Nechci ji přijmout. „Tony, (Vzlyk) vrať se (vzlyk)." Šeptal jsem ta slova skoro neslyšitelně. Opakoval jsem je mezi náporem pláče pořád dokola. Jako z boží milosti se otevřely dveře. Vrátil se, ale proč? Chtěl mě opustit pro mé vlastní dobro, tak proč se vrátil? „Prosím, pochop to. Nemůžu, prostě nemůžu. Ale neplač, ničí mě to. Neopustím tě, teď ne, sedím támhle venku a ničím se pohledem na tebe, na tvůj pláč, na tvou tvář." „Tony prosím zůstaň tu se mnou, prosím." Nevěděl jsem, jestli to zabere, ale musel jsem ho tu nějak udržet. Pomalu se začínám sžívat s tím, že spolu nemůžeme být napořád, ale chci ho ve své přítomnosti, jak dlouho to jen půjde. Rozešel se ke mně. Posadil se na postel a němě mě pozoroval. Co se mu asi honí hlavou, když na mě takhle kouká? Chtěl bych to vědět. Seděli jsme potichu velice dlouhou dobu. Pak jsme si ještě delší dobu povídali. Až pozdě večer chtěl Tony odejít. Nenechal jsem ho. Přemluvil jsem ho, ať tady zůstane. Posunul jsem se, aby měl místo. Chvíli jsme spolu leželi na jednom lůžku, pak se ale přeci jen odebral na lavičku v koutu pokoje. Nenechal si to vymluvit. Ten den jsem usínal sice rozpolcený, ale i šťastný. Tony je tady a políbil mě. Nebudeme spolu a má budoucnost se s tou jeho nesmí zkřížit.

Tony

Ráno jsem se probudil celý rozlámaný v nemocničním pokoji. Dost rychle jsem si uvědomil, proč jsem tady. „Steve? Jsi tady?" V mžiku jsem se postavil a byl u jeho postele. Spal nevinným spánkem. Díval jsem se do jeho andělské tváře. Odrhnul jsem pár neposedných pramínků jeho krásně žlutých vlasů z očí. Potichu jsem se posadil na židli vedle jeho lůžka a pozoroval jeho klidný spánek. Najednou mi došlo, že jsem nechal Rhodeyho pořád venku. Vstal jsem a vykoukl ze dveří. Na chodbě bylo prázdno, jen z konce se ozýval tlumený šum hovorů. Došel jsem si pro kávu do automatu a pak se stejně potichu jako předtím posadil na židli. S ranní kávou a tím úžasným výhledem to byl jeden z nejlépe načatých dnů. Po nějaké době jsem se rozhodl zavolat Rhodeymu. Zvednul jsem telefon k uchu a naslouchal vyzvánění.

„Ahoj Tony, tak jak to jde? Co Steve?"

„Dobrý, všechno jsme si vyříkali. Je v pořádku a odpočívá. Kde jsi vůbec zmizel?"

„Došlo mi, že když jsi tam přes dvě hodiny, tak už asi nevylezeš a pokud, domů trefíš sám. Odešel jsem se vyspat k sobě."

„Aha, a kdy se zase uvidíme?"

„To je na tobě, jen mi dej pro změnu vědět, že dojdeš. Mohl bych být pro jednou připravený na tvou návštěvu."

„Tak si pak zavoláme, jo? Tak čau."

„Čau, čau."

Položil jsem telefon a popošel zpět ke spícímublondýnovi. Asi se každou chvíli probudí, začal totiž trochu třepat víčky.Usmál jsem se na mžourající modré studánky. „Dobré ráno, jak se cítíš?" „Jdeto, bolí mě ruce, ale jinak v pohodě. Zůstal jsi tady....... to jsem rád." Stevese na mě culil a já byl rád, že je mu dobře. Obvolali jsme spolu partu adohodli se, že hned po škole se za Stevem zastaví. „Asi bys měl taky jít doškoly. Nechceš mít přece zase problém s ředitelem." Vyjeveně jsem se naněj podíval. „Blázníš, já tady s tebou zůstanu, dokud tě nepustí." Taktrochu jsem ho chtěl hlídat a taky jsem s ním rád trávil čas. Přisedl jsemsi a pomohl Stevovi trochu do sedu. Po celém proleženém dni to byla určitěpříjemná změna. Pomohl jsem mu, se nasnídat a donesl jsem mu kávu.Z jednotky intenzivní péče byl Steve převezen na klasický pokoj a bylo mupřislíbeno, že pokud půjdou věci dobře, mohl by za den či dva odejít. Celoudobu jsme se skvěle bavili a to i tehdy, když jsem mu musel doslova otíratbradu od rýžové kaše. Já sám jsem si nechal donést burger a dráždil jsem hopotom pěknou chvíli, než mě uprosil a já mu dal kousnout. Prostě skvělestrávené odpoledne. Povídali jsme si o všem možném a já mu prozradil dostvelkou část svého soukromého života. Ať ale naléhal sebevíc, o dětství jsem mu tohomoc neřekl. Naopak já se toho o jeho dětství dozvěděl spoustu, ale o milostnýchaférách nechtěl říct ani slovo.