Ahoj, tak jsem tady s další kapitolkou. Moc děkuji všem co už si přečetli ty předešlé. Je pravda, že jsem nečekala, že budu psát tak rychle. Doufám že kvantita neovlivní kvalitu. Budu ráda za každý komentář a hlavně za každé sdílení. Užijte si příběh.

Pohled třetí osoby

I přesto, že už bylo docela pozdě večer, Tony nemohl usnout. Převaloval se na posteli ze strany na stravu a přemýšlel. Z nouze měl už v sobě třetí hrnek teplého mléka. Nedokázal zapomenout na dnešní ráno, na to jak si s ním Steve povídal, na ty jeho pohledy, na hřejivé úsměvy, na ty ruměnce ve tvářích. Prostě na všechno. Zvedl se z postele a došel ke kuchyňskému stolu. Když už nemůže spát, tak nepromrhá čas převalováním se v posteli. Zapnul stolní lampičku a začal se přehrabovat v nářadí. Po chvíli konečně našel správnou součástku. Začal něco pomalu šroubovat, když za sebou uslyšel zvuk. Pomalu, lehce poplašeně vše položil na stůl a ohlédl se. Stál tam Steve, jen v kalhotách s hvězdičkami, a pokoušel se udělat si čaj. Chvíli na něj Tony jenom zíral, pak se ale vzpamatoval a navázal konverzaci. „Co tady tak pozdě večer ještě strašíš?" prohodil jen tak do větru. Když nedostával odpověď, znovu se na něj podíval. „Steve?" pozvednul jedno obočí. „Hm?" Steve se ani neohlédl, koukal pořád upřeným pohledem směr konvice. I přes tmu si však Tony stihl všimnout, že je značně nervózní. Lehce zatínal pravou ruku v pěst, ta levá se třásla, měl trochu červenější obličej a potil se za krkem. Tonymu to nedalo. „Co se děje Rogersi? Snad už ti nedošla slova?" (Dlouhá pauza bez odpovědi) „No víš, já tě nekousnu, klidně si můžeš jít sednout ke mně.............. Náhodou to ráno bylo i celkem příjemné" vypadlo mu to z úst a hned v další minutě si za tu poslední větu v duchu nafackoval. Další pauza o něco kratší. Steve se otočil s hrnkem čaje v ruce a přisedl si k Tonymu. Ani se na něj nepodíval. Tony z něj byl opravdu zmatený. Nevěděl, co se honí blonďáčkovi hlavou a popravdě už ho to ani moc nezajímalo. Začal si zase pohrávat se šroubovákem. Seděli tam takhle potichu ještě dobrou řádku minut, možná i hodin. Tony zaujatě něco šrouboval, a Steve se na něj po očku díval. Jen tak nenápadně sledoval, jak hnědovlasý zručně cosi montuje a se zájmem se každou chvíli přehrábne v hromadě šrotu. Steve už se chystal k odchodu, když Tony zapojil poslední drátek a vzrušeně přidušeně zapištěl. To Steva zvedlo ze židle. Rozhlédl se po pokoji, a pak došel pohledem až k Tonymu. Ten se na něj culil, jako to nejroztomilejší štěňátko, „Je to tu, už je hotový!" jásal potichu, aby nevzbudil ostatní. Steve se se zájmem posadil zase zpátky na židli. Tony uchopil tu kouli šrotu a se zatajeným dechem posunul malou páčku dolů. Ozval se ohlušující pískot, a ten vzápětí přestal. „Co to k čertu bylo!" vypadlo najednou ze Steva. „Hele ty mluvíš" prohodil hnědovlásek. „To si piš, že mluvím. Proč mi ta věc málem urvala uši?!" Tony chvíli čekal a nic neříkal. Pak ta věc začala blikat lehce modrým světlem. „Dobrý den pane, jak vám mohu pomoci? Mé jméno je J.A.R.V.I.S. Jsem umělá inteligence vytvořená....vámi. Těší mě, že vás mohu konečně poznat pane." Zaznělo to pokojem a oba chlapci se na sebe podívali, jeden s lehce povýšeneckým úsměvem na tváři, ten druhý v otevřenou pusou. „Jarvisi, oskenuj tento pokoj a zjisti, kolik se tady nachází osob" řekl zvědavě hnědovlásek. V tomto pokoji se nacházíte pouze vy a jedna další osoba, podle vzhledu bych ji tipoval na pana Stevna Rogerse pane. Sedí naproti vám." vypadlo znovu ze stroje. „Paráda!!!" zakřičel Tony a už se ani nesnažil být potichu. V tu chvíli se k nim došoural i Bruce.

Tony

Jakmile uviděl Jarvise, vykulil oči a opatrně se zeptal: „T-ttys to zprovoznil? Ono to funguje!" Nikdo z nás neskrýval nadšení, jen já byl nadšený kvůli trochu jiným věcem než oni dva. Byl jsem na sebe patřičně hrdý, sestrojil jsem přeci úchvatný stroj. Ten den už nikdo z nás spát nešel. Všichni jsme si povídali dlouho do noci, a pak jsme se už začali chystat na další školní den. To je paráda!

Nahoře kecy dva roky zpět, boha jak jsem mohla být tak sebestředná, že jsem si mohla myslet, že to bylo dobré? No, snad jsem to o něco vylepšila.

Vaše Tiranis!