Tony

„Pane bože." Banner asi něco zjistil. Nejraději bych tam šel a kouknul se sám, ale měl jsem tady něco rozdělaného. Doslova jsem se nutil, abych po tom blondýnovi neskočil. To všechno, co mi řekl. Mělo by mě to asi urazit, možná ranit, ale já nebyl schopnej v tom hledat nic jinýho, než jen dvojsmysly, sexuální podtexty. Dáme si pár kol, pár kol. Ta věta nešla dostat z hlavy. Jen pohled na toho svalnatýho sexy hrdinu mi napínal kalhoty.

Velká rána, jako tlaková vlna jen kus od nás mě odrazila na tvrdou kovovou zem. Slyšel jsem tříštění skla, výkřik, kaskádové otřesy. Loď byla určitě zasažena. Loki si přivolal posily. V uších mi hučelo a hlava třeštila jako po pořádným mejdanu. Sakra to byla rána. Doufám, že jsem se netrefil moc silně. Jak nejrychleji to šlo, jsem se posadil. Steve klečel jen malý kousek ode mě. „Vem si ten oblek." „Jo." Zvedl jsem se a ihned se mi zamotala hlava. Nebýt Rogersovy pomoci, určitě bych se zase pěkně praštil do rámu dveří. Vyběhli jsem bok po boku chodbou. Musel jsem pro své brnění a Kapitánovi chyběl štít a helma.

Chodba páchla zatuchlinou a spálenou gumou. Přes mračna dýmu se skoro nedalo prokouknout. Muselo to být někde hodně blízko u nás. Kolem laboratoří se těsně před námi prohnala parta vycvičených vojáků. Steve jim vběhnul přímo do cesty. Nebýt mě, už by byl převálcovaný někde na podlaze. Z komunikátoru se ozval hlas agentky Hillové. Třetí motor je vyřazen z provozu. „Starku, slyšel jste?" „Jdu na to." Otočil jsem se na modráska, co chvátal těsně za mnou dlouhým kovovým tunelem. „K motoru tři, sejdem se tam." Blonďák jen rychle kývnul a zatím, co on pokračoval pro své nářadíčko dál, já zahnul doprava pro svůj oblek. Za těmi železnými dveřmi zůstal doufejme v pořádku. Dálkáčem jsem si prozatímní garáž otevřel a oblek rozjel. Je třeba spěchat, jestli mám ten motor zprovoznit.

Za pár sekund už jsem byl v obleku a únikáčem vyletěl z té plechové pasti ven. Než se proplétat chodbami, bude jednodušší si to obletět zvenku. „Starku? Starku jsem tady!" Tak živoucí vlajka si pohnula zadkem. Byl tam dřív, než já. „Bezva! Mrknu se na to, čekej na pokyny." Jarvis mi oskenoval škody. Nebylo to tak zlé, ale dost nebezpečné. Uvnitř vrtule se zasekly trosky odstřelené lodi, co blokovaly točivý pohyb. Ale jakmile je vyndám, měl by se motor začít točit a mě to rozfláká na kusy. „Musím znova nahodit ten supravodivej chladící systém, než budu moct k rotoru, abych z něj vyhodil ty trosky. Musíš se dostat k řídící desce a říct, který relé se rozpojily." Doufejme, že to pochopil. Podle přikývnutí hádám, že jo. Začal jsem se zapojováním. Trosky z lodi nebezpečně padaly z výšky dolů přímo na mě. Sakra práce, při tomhle se nejde soustředit! Jestli mi to udělá díru do helmy, jsem odpojenej od všech systémů. „Jak to tam vypadá?" Prosím, pohni si kápo. „Myslím, že je to poháněné elektřinou." Ach bože. „No, dobrej postřeh. Která z nich nesvítí?" „Ehm, druhá z vrchu?" Tak to bude na dlouho.

„Všechny relé jsou v pořádku! Co je v plánu dál?" Prostřílel jsem se bezpečně až k motoru. Safry, to nevypadá dobře. „Když ten motor uvolním, sám se znova nenastartuje. Budu ho muset roztlačit." „Ale jak se rozjede, tak se bude točit moc rychle, ne? Vždyť tě to zabije." Páni vojáku, možná v tý kebuli fakt něco máš. „Řídící jednotka statoru umí obrátit polaritu tak, aby se vypnul maglef, což-„ „Mluv normálně!" Jo jasně, zapomněl jsem. „Vidíš tu červenou páku? Zůstaň u ní. Až ti řeknu, zatáhneš."

Postupně jsem odstranil všechny kusy bordelu, co napadaly do motoru. Byly tam pěkně šprajcnutý, tak jsem musel použít tepelné lasery, abych je předělil. Tak a je to, teď to roztlačit. Slyšel jsem, jak někde v dálce něco zarachotilo. A sakra, další motor v čudu. „Starku, ztrácíme výšku!" „Všimnul jsem si." Tak pojď zlato, to zvládneme. Zatlačil jsem do rotoru a zapnul trysky na plný výkon, Čtvrt otočka, půl otočka, celá! Pomalu se začal motor točit sám. Stále jsem tlačil, dokud mě odstředivá síla nezačala táhnout ke kraji a ani poté jsem nepřestával. „Steve! Páku!" „Dej mi minutu!" Bože, co sakra řeší?!" „Tu páku, dělej!" „Nemůžu!" A bylo pozdě. Síla mě stáhla prvně na protější lopatku a pak pod celé kolo. Zmítal jsem se v obrovské rychlosti mezi drtícím mechanismem. Už jsem se loučil se životem, když se mi na poslední chvíli povedlo dostat se jakousi škvírou pryč. Ještě pár sekund a bylo by po mě. Ten kretén by mě nechal umřít! „Steve!" „Tony! Pomoc!" Nebyl na lodi? Viděl jsem nějakýho parchanta na kraji letounu. Jedním zásahem jsem ho poslal do věčných lovišť. Začaly mi vynechávat trysky. Sakra! „Steve!" „Tony!" Podíval jsem se pod sebe. A kurva! Ten exot spadnul z lodi! Plnou parou jsem se vydal střemhlav dolů. „Roztáhni ruce!" „Co?!" Roztáhni ruce! Zvětši svou plochu!" Už byl hodně blízko zemi. Tak dělej, dělej. „Tony!" „Steve!" A mám ho! Na poslední chvíli jsem vybral zatáčku a začal zase stoupat. Se třemi motory nám snad ta kraksna neuletí. Doufejme jen, že s tou váhou navíc mě oblek vynese zpátky. Trysky jsem dost poškozené. „Starku?" Stočil jsem pohled na blondýna, co se momentálně tisknul k mé zbroji jako o duši. „No?" „Děkuju. Opravdu." Chyběla mu helma, musel ji v souboji s těmi Lokiho poskoky ztratit. Vlasy mu čechral vítr narážející proti nám. Slzely mu z něj ty jeho poměnkový oči." „To je v pohodě. Jsme tým, ne:" Nemohl to vidět, jelikož jsem měl na hlavě stále helmu, ale byl jsem opravdu rád. Docela jsme si zlepšili touhle malou adrenalinovou výpravou vztahy. „Pane? Energie obleku je na dvaceti procentech." „Zvládneme to zpátky?" „To si nejsem jist pane." Musíme. „Vyřaď ostatní systémy. Všechnu energii do pohonu. Steve? Musíš se mě pořádně chytit, ať můžu přidat výkon i na rukou." Blondýn pochopil a obmotal mi ruce i nohy kolem obleku. „Pane, už jen 15 procent." „Jak jsme daleko?" „Tři kilometry, necelé." „Použij záložní zdroj." Tohle musí vyjít, jinak se tam dole rozmáznem. Tohle už zpátky na zem nestihneme.

Tak doufám, že jsem vás trochu napjala. Jestli se líbilo, budu ráda za komentík. Doufám, že tady najdu hvězdičky a přečtení i nějaké ty pozitivní ohlasy. Budu se na vás těšit zase příště!

Vaše Tiranis!