Steve

„Tony, sakra tak čekej." Jen co nás Clint vyhodil ze společného patra, dal se tony po schodech do svého patra a ani se neohlídnul. Než mi to došlo, byl už dávno přede mnou a nakonec se mi ho podařilo dohnat až těsně u jeho cíle. „Co chceš ještě řešit Rogersi? Se mnou nic mít nechceš, to jsme si včera názorně předvedli. Jestli jde o to cos řekl, budu dělat, že jsem to neslyšel. Stačí? A teď mě pusť do mojí vlastní ložnice, potřebuju se oblíct do něčeho normálního." Názorně zamáchal rukou mezi námi dvěma a zatlačil do dveří. Chytnul jsem za kliku a zabránil mu v pokračování. Dveře jsem zase zabouchnul a Tonyho si rychle přitáhnul k sobě, aby neměl moc prostoru protestovat. „Tak to není, já... jen jsem strašně zmatený. Moc se omlouvám za to, co jsem řekl, byla to chyba. Tony, no tak se na mě alespoň podívej." Chytnul jsem ho něžně za tvář a donutil jeho oči, aby vyhledaly ty mé. Naklonil jsem se a lehce ho políbil na rty. To brunet očividně nečekal, a tak se zcela přestal bránit. „Není to tak, že bych s tebou nechtěl být. Já chci, moc chci, jen je to pro mě těžké. Za mé doby to bylo nechutné a zakázané, nesměl jsem milovat, koho jsem chtěl, jinak bych skončil v léčebně nebo mrtvý." Přimknul jsem se k nižšími tělu a položil si hlavu do krásně vonících kadeří.

„Ublížil jsi mi... hodně." „Já vím. Omlouvám se." Cítil jsem, jak se pevné paže bruneta obmotaly kolem mého pasu, koutky úst se samovolně zvedly do úsměvu. „Už to nedělej." „Nebudu, slibuji."

Ujasnili jsme si to...více méně. Každý jsme se potom odebrali k sobě, abychom se zkultivovali. Z tělocvičny jsem byl ještě stále zpocený a zaschlý pot mě na těle nepříjemně svědil. Rozhodl jsem se proto pro krátkou sprchu, než jsem se nasoukal do obleku a ze skříně vytáhnul štít. S helmou pod paží jsem se pak vydal zase zpět. Nebyl jsem ani zdaleka poslední. Nat a Clint sice dál seděli na sedačce a o něčem zarytě hovořili, ale doktor Banner ani Tony tady prozatím nebyli. Odložil jsem proto své vybavení na stolek a dopřál si pár minut v pohodlném čalounění křesla.

„Tak Steve, jak to mezi Starkem máte?" K mému překvapení to byl zrovna lukostřelec, kdo se zeptal. „Ani nevím, nedali jsme tomu jméno nebo tak." Zrzka se naklonila dopředu a opřela si bradu o sepjaté ruce. „Takže spolu nechodíte?" „Myslím, že ne." Lehce jsem posmutněl. Ano, rád bych měl s Tonym vztah, ale on není osoba, co by se ráda vázala. Nikdy jsem neslyšel o žádném jeho vztahu, pokud nepočítáme falešný se slečnou Potsovou. „Steve..." agentčin hlas zvážněl a výraz se proměnil ve starostlivý „...buď na něj hodný. A... řekni mu, ať ti poví o vysoké škole, dobře? Myslím, že bys to měl vědět." Jemná kůže bledé ruky se dotkla mého zápěstí a pár modrých očí se zabodnul do těch mých. Kývnul jsem, jakože rozumím a postavil se. Zrovna v tu chvíli totiž do místnosti zavítal i zbytek týmu. Byl čas vyrazit.

Základna byla stejně ošklivá a neosobní, jako když jsem ji před třemi týdny navštívil poprvé. „Nechápu, že tady můžeš bydlet. Není ti z toho tady šoufl?" Tony se zhnuseně zašklebil na automat na kávu. „je to tady jako v lochu." Pokýval jsem souhlasně hlavou, ale dále nic nekomentoval. Stark je dost výřečný za celý tým a navíc, neměl bych plivat na svou práci. „Není to tak hrozné, jen se tady člověk nevyspí a... jo máš pravdu. Za ten týden mám dojem, že mi odpadnou záda." „Jak to tady může Fury vydržet? Když je naléhavý stav, tak přece přespává tady, ne?" „Možná proto je jako osina v zadku." Brunet se vesele zasmál nad svým vlastním vtipem a mrknul na zrzku, která jen protočila očima. „Nebuďte jako malé děti, jsme tady pracovně." Napomenul jsem je a přidal do kroku. Ústředí je hned za rohem a nerad bych, aby něco z těchhle blbostí zaslechnul agent Coulson nebo třeba Hillová. Taky bychom mohli dostat mnohem delší prázdniny, než jaké byly teď.
Já je prostě nemohla nechat rozhádané. Snad se vám to líbilo! Nezapomeňte na hvězdičky a komenty, taky na sledování a Instagram!
Vaše Tiranis!