Tony

Konverzace ze začátku sice trochu drhla, musel jsem pořád myslet na to, s kým tady ve skutečnosti sedím. Postupem, jak pomalu tekl čas a alkohol jsem ale začal ztrácet zábrany a více se odvázal. Televize v pozadí dodávala klipy s YouTube nějakou přijatelnou atmosféru, Jarvis dokonce samovolně nechal přepnout světla do nočního modu. Steve byl zcela uvolněný, milý, oplýval humorem a chytrými řečmi. Bylo to přesně jako minule, prostě zábava bez zábran, jen alkohol a my dva.

„Ne, ne, ne, ne, bylo to tak! Přísahám bohu!" Položil jsem si dlaň na hruď a nasadil smrtelně vážný výraz, jež se za okamžik ztratil mezi záchvěvy smíchu. „Nevěřím ti ani nos mezi očima! Tys nechal dobrovolně vylítnout celých tucet obleků do vzduchu?" „Jakože se jmenuju Stark!" Začal jsem se dušovat a následně vyprsknul v další salvu smíchu. Váleli jsme se s Rogersem po sedačce a nedokázali zastavit návaly zadržovaného vzduchu z našich hrdel. „Už jsem ti vyprávěl o své velké herecké kariéře?" „Ne... povídej."

Statný blondýn vedle mě se zpět posadil do slušnější pozice a důležitě si odkašlal. „Všechno to začalo podáním séra, hned poté zemřel doktor, jenž ho vynaleznul. Generál řekl, že pro jednoho super vojáka nemá uplatnění, chtěl jich celou armádu, no, a tak mě strčil do vojenské propagandy. Řeknu ti, nikdo na světě nepraštil Hitlera do ksichtu tolikrát, jako já. Tomu se říká showbyznys!" Rogers se zazubil a napil se ze sklenice. Už ani nevím, co jsem namíchal naposled, ale určitě to má grády. I když se velký kapitán svatý nemže opít, pro mě to rozhodně neplatí!

„Občas jsem rád, žes zamrznul v tom ledu Rogersi, je s tebou sranda." Poplácal jsem ho po zádech a srdečně se usmál na důkaz pravdivosti svých slov. Úsměv mi trochu nejistě oplatil a pak jsme se znovu napili. A tak to šlo pořád dokola, salvy smíchu, napít a nějaká historka z minulosti. Netrvalo to ani dvě hodiny a já začal toho vojáka skutečně dobře poznávat, tedy jeho předešlé já.

S přibývajícím časem se navyšovala ale i hladina alkoholu v mé krvi. Mohlo být asi tak kolem půl dvanácté, když mě Steve podebral pod rameny a odnesl do mého patra do ložnice. „Já ještě nechci spát. Půjdeme do klubu, co ty na to?" „Ty půjdeš maximálně tak do pyžama. Vždyť už ani skoro nestojíš na nohách Tony." Otráveně jsem zabručel, nechce se mi spát! Moje mysl byla v alkoholovém rauši, pořádně mi nefungoval mozek a každý normální člověk by se ode mě v tomhle stavu držel dál. Každý ví, že když se teď naseru, tak si servítky neberu. Tak proč on ne?

Ovinul jsem své ruce kolem blondýnova pevného krku a přitiskl se blíž na vypracovanou hruď. „Já ale nemám pyžamo. Spím ve spodním prádle." Zamručel jsem mu u ucha a bavil se jeho reakci. Celé kapitánovo tělo se napnulo, jak zatnul svaly a na šíji se mu postavily chloupky. Reagoval tak na mě vždycky, nebo je to novinka? Nikdy dřív jsem si takového chování u něj nevšimnul.

V celém mém patře bylo ticho a tma. Jarvis nechal záměrně pozhasínáno, asi abych snadněji usnul. To je ale škoda, že mě se spát vůbec nechce. V ložnici svítila jen lampička a noční světlo podél podlahy. No co, to je úplně normální, že mi vadí tma.

Svalil jsem se na postel a vojáka stáhnul s sebou. „Už bych měl jít taky spát. Uvidíme se ráno." Blondýn se usmál a chystal se vstát. Trhnutím za lem trička jsem ho dostal zpátky do peřin a uvěznil ho pod sebou. „Jsi si jistý Stevie?" Nalepil jsem se těsně na něj, cítil jeho rychle se zvedající hrudník narážející do mého, jak splašeně dýchal. Tak dlouho jsem tohle chtěl zkusit, poskvrnit čistého kapitána Ameriku, přivlastnit si ten symbol státu a donutit ho vzdychat moje jméno.

„C-co to děláš?! T-ton-„ Přitisknul jsem se chtivě na ty horké rty co přímo křičely po polibku. Zajal jsem je v chtivém sevření, rukou se zapíral těsně u Rogersovy hlavy. Nebránil se, nespolupracoval. Frustrovaně jsem zamručel a, ne zrovna něžně, zajal spodní ret mezi zuby. Ruku jsem pomalu přesunul na vojákovu hruď, konečně jsem mohl cítit pod prsty pevné prsní svaly a vypracované břišáky, i když zatím jen přes tenkou látku bílého tílka. Přenesl jsem se plnou vahou na pravačku, naklonil se tak víc dopředu a prohloubil polibek.

Když se prvně pohnuly Stevovy ruce, cuknul jsem sebou v očekávání tvrdé rány. Namísto bolesti se však dlouhé prsty velkých dlaní přemístily na má záda a do mých vlasů, za které mě blondýn zatahal. Odtáhnul jsem se proto a poprvé se podíval do tváře muže pode mnou.

Ok, tak doufám, že tentokrát tady bude celá salva hvězdiček! Splnila jsem vám vaše tajné přání? A těšíte se na další kapitolu ze Stevovy strany?

Jak jste si odhlasovali, kapitoly teď budou každý den po celý týden až do doby, dokud kniha zcela neskončí. Dneska dopisuju 49 kapitolu a epilog, paráda, co? A nebojte, pokud by se vám mělo stýskat, po prázdninách chci začít psát třetí část.

Dejte hvězdičky, hodně komentujte a sledujte mě!

Vaše Tiranis!