Tony

Musel jsem se vítězně usmát. Mám svou domněnku téměř podpořenou jedním z největších vědců dnešního světa, co si přát víc. Jestli je to ale všechno reálné, jestli je to pravda, můj Steve... Musíme co nejdřív přijít na způsob, jak to mohlo všechno být reálné. „Bruci, neexistuje třeba něco, stroj, věc, co by dokázala přemístit člověka?" I přes neprohlédnutelnou tmu bylo jasné, že se mi doktor směje. „My nežijeme ve světě Harryho Pottera Tony. Měl bys přestat tolik pít." Už jsem chtěl začít další hádku, když mě zastavila Pepina ruka na mém zápěstí. „Já už půjdu, mějte se tady hezky a nepozabíjejte se, ano? Pozdravte ode mě kapitána." Usmála se a políbila mě na tvář. Ode dveří mi ještě mávla a pak už šel slyšet jen zvuk stoupajícího výtahu.

„Nějak to jít musí." Opřel jsem se temenem hlavy o opěrku gauče za sebou a nahlas vydechl. Plíce se mi pravidelně plnily výpary nasyceným vzduchem. „Nějak, nějak... jak? Co na celým světě může vyvinout takovou sílu, že to dokáže člověka poslat časem pryč?" Zhrublá kůže na rukou mě dřela po tváři, když jsem si promnul unavené oči. Ty pochybnosti mě neskutečně štvaly. Jestli na to mám ale přijít, tak Brucovu pomoc potřebuju. Já nejsem doktor, nechápu ty biologické kraviny jako on. „Říkal jsi sílu? Jak velkou energii by bylo zapotřebí?" Slyšel jsem jemné uchechtnutí i šustění látky bílého doktorského pláště. Rychlé cvakání nějaké staromódní kalkulačky mi dodalo ještě větší zapálení pro věc. „No jasně, a já čekal, že bys použil kalkulačku na mobilu." Zasmál jsem se, ale čekal na hodnotu, kterou Bruce zadával pečlivě do starého kusu plastu. „Každý z nás nemusí být milovník technologií tak jako ty. Navíc, tahle věc se nikdy nevybije." Kývnul jsem, ale myslel si svoje. Já bych mobil za ten starý krám nevyměnil. „Tak asi, dvě a půl." „Dvě a půl joulu?!" „Spíš dvě a půl miliardy joulu." Málem mi zaskočilo pití k krku. S dusivým zvukem jsem se prudce předklonil a protáhnul plícemi čerstvou dávku vzduchu. „Tolik?" Moje hlasivky byly přiškrcené z nevítané pivní spršky. „Tolik nemá ani obloukový reaktor!" „Vždyť ti to říkám Tony, je to nemožné! Nic na zemi nemá tolik energie!"

Na zemi, zemi, Zemi! To je ono! „My jsme ale idioti! Celou dobu máme řešení před nosem!" Nemohl jsem vidět Bannerovi do obličeje, nepochyboval jsem ale, že je teď rozhodně zmatený. A navíc jsem ho zřejmě vyděsil, jelikož sebou dost viditelně, i v téhle tmě, trhnul. „Co? O čem to mluvíš?" Začal jsem se smát jako blázen. Přišli jsme na to! „Na Zemi! Kdo říká, že ta věc musela být ze země?"

Zavoláme Thora, nebo samotného Odina! Oni jsou bohové, tohle musí vědět. „Tony... já ti nevím. Tohle je velká síla i na Asgardské předměty." „Tak odjinud! Loki útočil s neznámou armádou, kolik takových věcí musí mezi galaxiemi být." „Je pravda, že je to jedna z alternativ. Nemůžeme to vyloučit, ale stejně si nejsem jistý, že je vůbec pravda, co tady navrhuješ. Měli bychom prvně kapitána pořádně otestovat, než začneme uvažovat nad touhle šílenou verzí."

Zuby mi pod tlakem čelistí začaly hlasitě skřípat v protestu. Pochyby, kritika, nemůže raději dělat něco užitečného?! Prudce jsem se zvednul do stoje a bez jediného slova svižně vystřelil z dílny. Začalo mi být špatně v přítomnosti toho doktorka se sedmi papíry a hromadou ocenění. Však já vím svoje a on k tomu musí jen dospět, idiot. Občas se chová hůř než dvouleté dítě. A stačilo by jen zapojit mozek!

„Tony čekej!" „Nech mě!" Hrubě jsem vytrhnul svou paži z jeho chabého sevření. „A teď jako půjdeš kam? Budeš nahánět bohy někde po New Yorku s vírou že třeba zastihneš Thora, nebo co? Prosím tě přestaň bláznit a jdi si lehnout." Na čele mě naskočila hluboká vráska, jak jsem k sobě urputně tisknul nad ob očnicové svaly. „Do toho ti je kulový Bannere." Prásknul jsem dveřmi a nechal se vyvézt výtahem do desátého patra. „Jarve, je Steve ještě v tělocvičně?" „Právě dokončuje svůj denní tréning pane. Je v desítce." Mírně jsem se pousmál and představou blondýnova zpoceného těla od dlouhých hodin mlácení do boxovacích pytlů. Potřebuju se trochu uvolnit, uklidnit, to napětí mě zabije a on je víc než jen hezké zpříjemnění.

Ok, těšte se moji miláčkové! Ještě tenhle týden mám v plánu vydat konečně nějaký pokrok v ději! A myslím, že to do 50 kapitoly stihnu zakončit, takže se nám blíží konec!

Dejte vědět jak se vám to líbí a tak vůbec a taky nějakou tu hvězdičku!

Vaše Tiranis!