Celá tahle záležitost ohledně Marcela byla fakt stresující. Mí manažeři přesunuli všechny naše interview, focení a vystoupení na odpoledne, takže jsem to v pohodě stíhal a kluci to nemuseli dělat sami beze mě. Můj diář byl plnej, měl jsem sotva čas bejt sám sebou. Musel jsem vstávat v šest ráno, abych si narovnal vlasy a přeměnil se v Marcela. Celou dobu jsem se modlil, aby se moje vlasy nestaly rovný napořád.

Ta holka, co jsem potkal první den na univerzitě, mě pronásledovala úplně všude. Ale prostě jsem se jí snažil ignorovat a dělal jsem, že se stydím, když jsem s ní fakt nechtěl mluvit. Nechtěl jsem se kamarádit s takovou holkou, se studentkou. Měl jsem vysoký nároky a většina mejch přítelkyň byly starší. A věděl jsem, že mě prostě chtěla políbit, i když jsem se svejma brýlema a vlasama vypadal strašně, ale ona je šprtka, takže to bylo pro mě jasný. Asi jsem byl jako Matt Bomer z generace smolařů.

Byl poslední den mýho prvního tejdne a musím říct, že ty lidi se ke mně chovali jako k hovnu. Kdyby jenom věděli, kdo jsem. Přísahám, až přijde čas, abych odkryl svojí identitu, bude to tak vtipný sledovat jejich výrazy! To byl důvod, proč to byla tak trochu i zábava. Nikdo netušil, kdo jsem a já se mohl chovat, jak jsem chtěl. Jediná věc, co mi štvala, byl ten zatracenej kostým Marcela.

Vypadam jako totální magor!

Můj rozvrh hlásil tělocvik. Jelikož jsem nerd, neměl bych bejt dobrej ve sportech. Fakt jsem od chození na vejšku očekával něco jinýho. Myslel jsem, že tělesná výchova už bude zrušená, ale tak co. Hádám, že Simon vybral tu nejhorší vejšku, abych dostal lekci.

Byl jsem v rohu klučičí šatny a převlíkal se do něčeho konečně pohodlnýho. Snažil jsem se zakrejt svý tetování tak, aby je nikdo neviděl. Bože, jak šťastnej jsem byl, že jsem si ještě nezkrášlil i záda! Cítil jsem, jak na mě každej zíral. Vsadim se, že nečekali, že budu mít tak vypracovaný záda, aby byly vidět svaly.

Ušklíbl jsem se, oči směrem ke stěně. Měl jsem lepší figuru než většina kluků, co tu byli. Ale pořád jsem vypadal strašně. Věděl jsem, že bude problém sportovat s vlasama obalenejma gelem. Uvědomil jsem si, že kdybych se spotil, měl bych tu lepkavou sračku všude po obličeji.

Počkal jsem, dokud poslední kluk nevyšel ze šatny- během čehož na mě hodil nějakou starou ponožku, kterou nejspíš našel. Byl jsem nasranej. Chtěl jsem mu rozmlátit hubu, ale moje tlustý brýle mi připomínaly, kdo jsem. Marcel. Šprt Marcel.

Najednou jsem uslyšel, jak někdo klepe na dveře.

"Jo?" zavolal jsem a snažil se znít o něco míň chraplavě, než jak zněl můj hlas normálně.

Dveře se otevřely a mě vlastně ani nepřekvapilo, že to je zase ta holka. Usmála se na mě a vešla do klučičí šatny. Přemejšel jsem, proč není někde s ostatníma holkama. No jasně, já zapomněl... ona neměla žádný kamarády.

Včera jí holky na naší přednášce schovávaly tašku. Musim přiznat, že mi to přišlo docela vtipný, dokud jí nesbalili i mně. Jakožto šprťáckej kluk jsem se ubránil vyšilování před nima. Věděl jsem, že není správný mlátit holky, ale ty v mojí třídě... ty byly protivný a každá z nich vlastně byla pěkná kráva. Sorry, ale je to pravda. Vlastně mě vůbec nezajímaly. Neznal jsem ani jedno jediný jméno někoho z mejch spolužáků.

"Tak co děláš?" zeptala se.

"Právě jsem se dopřevlékl," donutil jsem se slabě usmát.

"Fajn, j-jak se jmenuješ?" Bylo evidentní, že byla nervózní.

"H-," začal jsem kašlat, abych zakryl tu chybu, kterou jsem právě udělal, "Marcel."

"Ahoj, Marceli. Já jsem London. No, v-vlastně, m-moje jméno j-je S-Scarlet, a-ale moje, uhm, moje máma mi říká London, p-protože to je moje druhé jméno." Tahle holka má zřejmě velkej problém s koktáním.

"Ahoj, London," řekl jsem, ne moc zaujatej, zatímco jsem dál házel svý oblečení do toho stupidního batohu.

"P-páni, j-jsi první člověk, který si z mého jm-jména nedělá s-srandu," zašeptala.

Stiskl jsem rty a trochu hloupě se na ní podíval. Proč mi říká všechny tyhle věci, copak mě to zajímá? Sotva jsem jí znal a poznat jsem se jí nechystal.

Začervenala se. "N-neboj, j-já vím, že se jenom hodně stydíš, j-jako já."

Ježíš, já se tý holce fakt líbim! Doprdele!