Gabriel

◼▪◼

   Gabriel se vrátil přesně před pět minut desátou. Použil náhradní klíč, který mu Charlie půjčil, a co nejtiššeji se ztratil v patře. Měl v úmyslu se jen schovat v "jeho" ložnici, ale když procházel kolem Charlieho pokoje, všiml si pootevřených dveří. A viděl taky Charlieho sedícího na posteli.

   Mohl by mu jít popovídat, jak večer šel. Ale pravda byla, že pořádně neměl o čem. Neil byl úžasný kluk, o tom nebyl pochyb a Gabriel by si i dokázal představit, že by spolu chodili. Ale vždy, když na to jen pomyslel, Neilova tvář se změnila na Charlieho a Gabriel se přistihl, že ani nevěděl, co mu Neil posledních pět minut vyprávěl.

   Charlie, Charlie, Charlie. To bylo to jediné, na co celou noc myslel. Na něj.

   Teď, když ho viděl celého ospalého na posteli, nemohl od něj odtrhnout oči. Seděl v tureckém sedu, hlavu opřenou o ruku a před sebou notebook, ze kterého vycházely zvuky nějakého filmu. Oči se mu pomalu zavíraly.

   Proto se Gabriel nakonec rozhodl, že za ním nepůjde. Otevřel dveře svého dočasného pokoje.

   "Gabe? To už jsi ty?"

   Pár sekund na to už stál Charlie ve dveřích před ním a koukal na něj ospalýma očima. Byl neuvěřitelně roztomilý.

   "Čekal jsem tě později," přiznal Charlie. Gabriel pokrčil rameny.

   "Asi to nebylo úplně ono," odpověděl Gabriel popravdě. Charlie se zatvářil překvapeně, než odstoupil a naznačil Gabrielovi, ať jde k němu do pokoje.

   "Myslel sis, že tě nechám spát bez toho, abys mi povyprávěl své pocity? Ale no tak."

   Gabriel se pro sebe usmál tak, aby to Charlie neviděl, zatímco kolem něj prošel do pokoje. Charlie za nimi zavřel dveře.

   Gabriel se posadil na jeho postel, jakoby u něj byl doma, A Charlie se s nedočkavým výrazem posadil naproti něj na žitdli. Čekal, co z Gabriela vypadne. A Gabe nechodil kolem horké kaše.

  "Na druhý rande asi nepůjdeme. Neil je boží, ale myslím, že takhle bychom si nerozuměli. Nejspíš jen kamarádi."

   Charlie si skousl spodní ret. Nakonec ještě stáhl rty do úzké linky. "Co je?" zeptal se Gabriel.

   "T-tak to je mi líto," zakoktal. "Doufal jsem, že to vyjde. Vidím, že košile nepomohla."

   Gabriel přivřel oči a změřil si Charlieho pohledem. Ten se vyhýbal očními kontaktu jak jenom mohl. "Děje se něco?" zeptal se Gabriel. "Chováš se nějak divně."

   Charlie nic neřekl, jen se na židli začal otáčet dokolečka. Gabriel se musel pousmát, jelikož mu to přišlo roztomilé. I tak by ale rád věděl, proč se Charlie choval tak, jak se choval. Proto natáhl nohu a zastavil Charlieho židli.

   "No tak," pobídl ho.

   "Nic to není," zamumlal Charlie. "Jsem prostě jenom sobec. Nic důležitýho."

   "Proč?" nechápal Gabe. 

   Charlie o tom očividně nechtěl mluvit. Ani s ním. Ale Gabriel to vzdát nechtěl, sám ho Charli donutil už několikrát mluvit, i když opravdu nechtěl, a ve finále zjistil, že to vlastně bylo lepší. Proto byl připraven to z Charlieho klidně vypáčit.

   "No tak," povzbudil ho Gabriel. "Zrovna tobě nikdy nedělá problém se mnou o čemkoliv mluvit."

   Charlie se v tu chvíli uchechtl a zahleděl se na své ruce. Na tváři mu pohrával lehký úšklebek, když konečně pomluvil. "To možná ne, ale když mám s tebou mluvit jen nás dvou, je to pro mě sakra těžký."

   "Oh," vydechl Gabriel, kterému rázem došla slova. Tohle přímo dneska nečekal.

   Charlie se na židli zase otočil a zastavil se tak, aby byl ke Gabrielovi zády. I když ho viděl v malém zrcadle, které měl před sebou. Vyvalil se na opěradlo.

   Gabriel tak už něco očekával. Jenže přece jen to byl Charlie. "Ta košile ti fakt sluší," řekl.

   Gabriel protočil očima. "To jsi mi řekl předtím už stokrát."

   "Já vím," odpověděl Charlie. "Tak ti to říkám po sto prvé. Protože si to vážně myslím." Charlie tím někam směřoval, a tak ho Gabriel raději nepřerušoval. "A když jsi tady nebyl, přemýšlel jsem. A to, že jsi šel na rande s nějakým klukem mi vadilo víc, než by mělo."

   "Charlie-"

   "Počkej. Steph je právě teď na nějaký oslavě. Pravděpodobně je tam sto padesát jiných, desetkrát hezčích kluků, než jsem já, ale ani trochu mě to netrápí. Vlastně ani nevím, jestli by mi tolik vadilo, kdyby si s někým něco začala-"

   "Tohle neříkej," přerušil ho Gabriel. Charlie se otočil k němu.

   "Nejspíš se se Steph rozejdu," oznámil prostě. "Od toho, co jsme se dali zase dohromady, to není ani zdaleka jako dřív. Pořád nás něco drží zpátky. A já ji mám  fakt rád, ale tohle není ono. Trávíme spolu minimum času. Víš, kdy jsme se naposled políbili? Před týdnem. A od té doby jsme spolu ani nebyli, i když máme hodně společných předmětů. Skoro se ignorujeme. A já takový vztah nechci."

   "Jsi si jistý, Charlie? Nemůžete se třeba první pokusit to zase zlepšit?" pokusil se nějak soucítit. Charlie jen zavrtěl hlavou.

   "Když jsem nad tím dneska přemýšlel a přistihl se, že mi vadí víc tvoje rande s nějakým klukem než to, že je moje přítelkyně právě v oklopení několika dalších kluků, tak nějak se mi to potvrdilo," řekl tiše.

   Gabriel nevěděl, jak reagovat. Charliemu tady teoreticky řekl, že se kvůli němu rozejde se Steph, i když v tom dobrém smyslu. Jenže nějaký ten dobrý pocit nepřicházel. "Takže jsem rozbil celý tvůj vztah se Steph," zamumlal.

   "Ne!" zareagoval pohotově Charlie. "Já si ho zničil sám. Protože jsem si dovolil zamilovat se do někoho jiného."

   Jeho srdce vynechalo pár úderů, tím si byl jistý. Nejraději by teď Charlieho políbil, obejmul a už nepustil, ale nemohl. Pořád měl přítelkyni, i když se s ní chystal na devadesát devět procent rozejít, Gabriel nebyl tento typ člověka. Pořád by myslel na to, že někoho podvádí.

   "Já..," začal tiše Charlie. "Fakt tě mám rád, Gabe. Víc, než by kamarád kamaráda měl. A konečně jsem si to pořádně uvědomil a připustil."

   Gabriel nikdy neměl velkou slovní zásobu. A tentokrát se cítil, jakoby zapomněl i tvoření vět. 

   "Charlie, dokud jsi se Steph-"

   "Já vím," přerušil ho. "Panebože, nechci, abychom se hned tady a teď spolu vyspali nebo tak, bože, to vůbec. Jen chci, aby jsi to věděl. Musím si vyřídit vše se Steph a do toho tě nechci nijak zatahovat. Ale..." začal větu, kterou nedokončil.

   "Tebe to rande pěkně vyděsilo, co?" zeptal se s úšklebkem Gabe.

   Charlie si schoval tvář do dlaní. "Ani nevíš, jak jsem se bál, že přijdeš celý nadšený a začneš mi tady vyprávět, jak je Neil úžasný a že spolu chodíte."

   "Nezačnu chodit s někým, s kým jsem byl na jednom rande, i kdyby se mi líbil. Vždyť o něm pořád nic nevím," odvětil Gabriel. Charlie se zamračil. "Klid, o tobě zas vím toho až moc."

   "Nechci nic uspěchat," ujistil ho Charlie. "Nejprve Steph, pak všechno ostatní."

   Gabriel chápavě přikývl. "Souhlasím."

   "Ale společnost na noc by mi nevadila. Stejně už jsme vedle sebe spali stokrát, ne? Můžeme si ještě něco pustit," navrhl nevinně Charlie.

   Gabriel se zasmál. "Jasně. Jen se dojdu převléct."

◼▪◼

Ehm,,, chcete říct tajemství? Tenhle příběh tak za 5-10 kapitol (podle toho, jak mi to vyjde) skončí.

Takže kdo čekal 80 kapitol jak u MR, omlouvám se, hehe. Bude jich trošičku míň.