[24]
Gabriel
◼▪◼
Gabriel byl vlastně z večeře s Neilem nervózní. Nevěděl, jestli si budou rozumět natolik, aby třeba nenastalo trapné ticho. Nebo se naopak bál, že řekne něco nevhodného. Jeho břicho dělalo nervozitou kotouly.
Nepomáhal tomu ani fakt, jak si z něj Charlie dělal srandu. Ano, byl u něj, jelikož se s Neilem měl setkat až v sedm hodin k večeru v pátek a to už musel z internátu zmizet. Jak si to vyřešil Neil, neměl tušení.
"Já bych si být tebou opravdu vzal tu bílou košili. Bílá je sexy a s tou modrou ti až moc splývají oči," ozval se Charlie. Ležel rozvalený na své posteli, zatímco se Gabriel upravoval před jeho zrcadlem.
"Vážně? Nebude to pak ale vypadat, že se až moc snažím?" Otočil se k němu Gabriel. Strčil si ruce do kapes od kalhot a zapózoval. "Co máš, proti modré?"
Charlie se uchechtl, posadil se a popadl svou bílou košili, kterou Gabrielovi nabízel, když viděl, jakou si sám přinesl. A hodil ji po něm. "A dělej."
Gabriel košili chytil. "Nebudu si na rande brát tvou košili," řekl a hodil ji Charliemu zpátky.
"Chceš ho zaujmout?" zeptal se Charlie. Hodil košili Gabrielovi nazpět. "Vem si ji."
"Nevím, jestli ho chci zaujmout," odvětil Gabriel a finálně nahrál kus látky zpátky k Charliemu. "To uvidím až po dnešku. A když tak si ji vezmu příště."
Charliemu se na tváři objevil udivený výraz. "Takže ty takhle?"
Gabriel by nejraději odpověděl, že doopravdy by chtěl zaujmout jeho. Že možná chce být s Neilem jen proto, aby na něj zapomněl. Ale nemohl. "Nikdy jsme spolu takhle sami dva na tak dlouho nebyli. Třeba si nebudeme rozumět. Třeba se mu prostě nebudu líbit. Nebo on mně."
"S tou bílou košilí by ses mu líbil stoprocentně," zamumlal Charlie. Gabriel se krátce zasmál.
"Dobře," uznal nakonec, "dám na tebe." Došel k Charliemu a vzal mu z ruky košili, kterou mu s úsměvem podával. Protočil očima nad myšlenkou že si vážně bude brát na své rande Charlieho košili.
Jakmile se převlékl (zatímco byl Charlie najednou až moc zaujatý svým telefonem), byl připravený odejít. "Pokusím se moc nepotit. A zkusím přijít před večerkou," ušklíbl se.
Charlie se usmál. "Užij si to."
◼▪◼
Charlie
Chvíli po tom, co Gabriel odešel, sešel Charlie do přízemí. Steph měla nějakou oslavu u kamarádky, takže když nemohl jít za ní, rozhodl se jít alespoň za táty. Oba seděli v obýváku, zatímco v televizi dávali Piráty z Karibiku, Jayson ještě obložený v nějakých papírech a Cody zabalený v dece s hrnkem čaje v ruce.
Když k nim Charlie došel a vyvalil se na sedačku mezi ně, oba se na něj tázavě podívali.
"Kde máš Steph?" zeptal se Jay.
"Na oslavě."
"A nebyl tu ještě před chvíli Gabe?" otázal se Cody.
"Byl. Asi před pěti minutami odešel na rande. Přespí tady, jo? Vrátí se kolem desáté," oznámil jim, zatímco skenoval v televizi Willa Turnera. Vždy chtěl vypadat jako on. Jenže byl tak trochu pravý opak.
"Wow," vypadlo z Jaye. "A tobě to nevadí?"
"Proč by? Má to jednodušší, když nemusí dojíždět kvůli tříhodinovému rande. On by to pro mě, taky udělal," pokrčil rameny.
Jayson našpulil rty. "Takhle to nemyslím."
Charlie odtrhl pohled od svého idola z dětství a podíval se na Jaye. "Tati, mezi námi nic není. A ty to víš. Beztak si o tom mluvil i s Gabem."
Jayson sykl. Charlie si všiml, jak i Cody přesměroval veškerou svou pozornost na ně. "No právě že mluvil," řekl opatrně. "A proto mě tak překvapilo, že šel s někým na rande. O tom se nezmínil."
"Jayi..." zašeptal Cody.
"Je mi to jedno," přerušil ho Charlie. "A má mi to být jedno. Já mám Steph a je na čase, aby si taky Gabriel někoho našel," zamumlal až neuvěřitelně rychle. Jeho tátové zůstali zticha. Místnosti se rozléhala jen píseň Pirátů z Karibiku, kterou každý znal téměř nazpaměť.
"Nebo možná úplně není," vydechl Charlie nakonec. Opřel se hlavou o sedačku a zadíval se na strop. Nic víc neříkal.
Jayson s malým úsměvem odložil veškeré papíry na stůl a objal svého syna. "Aww, tady nám někdo žárlí."
"Nežárlím!" ohradil se. "Vždyť chodím ven se Steph v jednom kuse, nemám na co žárlit."
Jayson se usmál na Codyho. "Víš, koho mi připomíná?" zeptal se ho. "Mě, když jsem se vrátil z Toronta a tys chodil s Lucasem. Výmluv, že nežárlím, jsem měl plno."
Charlie vykulil oči a podíval se na Codyho, který jako vždy moc nemluvil. "Tys chodil s Lucasem? Jako s Lucasem od Jade?!"
Cody se s klidem podíval na Jaye. "My mu to nikdy neřekli?" zeptal se.
Jayson pokrčil rameny.
Charlie se plácl do čela. "Bože, ta představa," zamumlal. "Vždyť Lucas je jako můj strýc."
"Ale kdyby nebylo Codyho opilého já, tak bys Lucase ani neznal," podotkl Jayson s úšklebkem. "Jade by pravděpodobně chodila doteď na rande, kde by se vydávala za pornoherečku a pořád bychom byli její sousedi, protože by nás nenechala se odstěhovat, kdyby byla sama."
"A ty ses s Lucasem rozešel, když se Jayson vrátil?" zeptal se nevinně Charlie.
Jayson se sarkasticky zasmál a Cody ho propálil pohledem.
"Ne hned, bylo to... složitější. Pořád jsem si nalhával, že ho miluju a nemám důvod se s ním rozejít. Od té doby se taky držím toho, že když někoho fakt miluješ, nemůžeš se znovu tak moc zamilovat do někoho jiného. Pak by totiž znamenalo, že toho prvního člověka už nemiluješ-"
"Jenže on je do mě blázen," usmál se Jayson.
Cody protočil očima. "A tak se nakonec Lucas rozešel se mnou. V dobrém. Jelikož věděl, že prostě miluju Jaye."
Charlie si skousl spodní ret. "Takže kdybych měl Steph opravdu tak rád, jak si myslím, nelíbil by se mi Gabriel."
Cody mírně zpanikařil. "To ne! Jste spolu krátce, nemůžeš se podle toho řídit. Neplatí to ani pro všechny. A navíc, já s Jayem byl dlouho, bydleli jsme spolu."
"Ale je na tom něco pravdy," odvětil Charlie. "Stejně mi přijde, že si se Steph od toho, co jsme se pohádali, už tak nerozumíme. Trávíme spolu minimum času, a to spolu máme půlku předmětů. Není to jako dřív. Myslím, že ani dneska žádná její kamarádka narozeniny nemá."
"Nedělej unáhlená rozhodnutí, Charlie," řekl opatrně Cody. "Každý vztah má někdy krize. Jestli ji máš opravdu rád, tak se pokus to spravit a vše bude jako dřív."
"Ale to je právě ono," odpověděl tiše. "Já nevím, jestli ji mám pořád takhle rád."
◼▪◼
Vidíte to? Skoro tři týdny nebyla kapitola. To se naposled stalo... ani nepamatuju kdy. Pardon :( Už to snad bude lepší.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro