Gabriel

◼▪◼

Nestávalo se moc často, že by se s Gabrielem začal někdo dobrovolně bavit. Možná za to mohl často zmlácený obličej, možná vypadal děsivě celkově. Proto ho překvapilo, když k němu přišel jednoho odpoledne v kavárně, kde se učil a čekal, než bude moct jít k Jaysonovi, jeden kluk. Gabriel věděl, že chodil na stejnou školu, jen o ročník níž.

   Vklouzl na stoličku před Gabrielem. "Neděs se," řekl jako první. "Jsem Neil, chodím na stejnou školu jak ty, jen o ročník níž."

   Gabe přikývl. "Já vím. Co potřebuješ?"

   Trochu ten náhlý kontakt Gabriela vyděsil. A tak se alespoň snažil, aby vypadal, jako by ho nic netížilo. I když se neuměl socializovat.

  "Mám projekt do školy. Víš co, takový ty statistiky, taky jste to určitě dělali minulý rok, ne?" zeptal se.

   "Jo," přikývl hned Gabriel, přičemž se trochu uvolnil. Neil chtěl jen odpověď pro svou anketu.

   "Takže sbírám názory našich studentů. Můžu se tě taky, prosím, zeptat? Gabriel, že?"

   Gabe se zatvářil překvapeně. "Odkud-"

   "Minulej rok. Taky ses mě ptal. Něco o ochraně životního prostředí jsi dělal, ne?"

   "Jo," potvrdil Gabriel. Ne, že by si Neila pamatoval.

   "Já mám trochu... citlivější téma, když to tak řeknu. Jen bych chtěl vědět tvůj názor na LGBT komunitu, pokud ti to nevadí. Nebyl bys první člověk, co by mě hned poslal někam."

   Gabriel nasucho polkl. Možná tohle nečekal. Vlastně vůbec to nečekal. "Takové citlivé téma sis vybral? Musíš být odvážný. Něco podobného měl o rok starší kluk jak já. Lidi to nevzali moc dobře, ani učitelé."

   Neil se najednou zamračil. "Učitelé jsou mi jedno. A jo, toho kluka znám. V té době jsme spolu tajně chodili, jen to nikdo nevěděl."

   "Oh," vypadlo z Gabriela. "Jako nemysli si teď, že jsem nějak proti tomu. Já budu jen rád, když nás zase jednou někdo bude zastupovat na škole."

   "Nás?" zeptal se Neil. Gabriel pokrčil s úsměvem rameny a Neil se usmál. 

   A tak se Gabriel rozvyprávěl. Jak si myslí, že v této době už by s tím lidi neměli mít problém a jak se mu nelíbí chování vůči těmto studentům na jejich škole. Věděl, že jejich škola je jak z doby kamenné, ale šikana takových kluků by neměla být v pořádku. A o holkách už nemluvně.

   Neil s lehký úsměvem poslouchal a zapisoval si poznámky. Místy přikyvoval a šlo vidět, že s ním souhlasí. Gabriel si ani nepamatoval, kdy naposled si s někým, kromě Charlieho, tak dobře popovídal.

   Nakonec nezůstali jen u Neilova projektu. Jejich konverzace zašla i dál, až se Gabe dozvěděl, že Neil je ubytovaný v druhé budově internátu, jelikož bydlí čtyřicet kilometrů od školy a nejezdí mu dobře spoje. 

   "Dáš mi na sebe číslo?" zeptal se Neil, když se dozvěděli, že jsou skoro sousedé. "Mohli bychom někdy spolu něco podniknout. Ať se tam necítíme tolik jako ve vězení."

   Gabriel neváhal. Naťukal Neilovi do telefonu své číslo a hned se i prozvonil, aby si ho mohl uložit také. Jeho tvář neopouštěl úsměv.

   "Tady." Podal Neilovi zpátky jeho telefon. "Teď už ale musím," omluvil se. "Mám doktora."

   Neil chápavě přikývl. "Však si napíšeme."

   Gabriel se přistihl, že se nepřestal snad usmívat dokud nedošel do ulice, kde Charlie bydlel. Neil mu byl hned sympatický. A byl jen rád, že možná bude mít dalšího kamaráda. 

   Když se blížil k Charlieho domu, uslyšel hlasy. Naštvané a hlasité. Nejprve si myslel, že to byli Cody s Jayem, ale když se přiblížil, uslyšel, že ten druhý hlas je holčičí. A taky hned poznal, že to nebude ani Sophia. 

   Chvíli stál před hlavními dveřmi a poslouchal Charlieho se Steph. Věděl, že by to dělat neměl, ještě když byli hned a rohem. Ale řekl si, že hned jak uslyší, o čem se hádají, zazvoní a půjde pryč.

   Jenže nečekal, že uslyší své jméno.

   "Takže to on? Myslel si na něj?" uslyšel Steph. Hned na to Charlieho syčení, aby se ztišila. Nejspíš nechtěl, aby je slyšeli jeho rodiče.

   "Možná jsme se jednou políbili, ale tím to všechno skončilo. Vyříkali jsme si to, jsme jen kamarádi a je mi to neuvěřitelně líto. Ale s tím, co se stalo u tebe, nemá nic společného," odpověděl zoufale Charlie. 

   "Chodíme spolu dlouho, Charlie. A po sobotě mám pocit, že mě ani nemáš rád. Mohli jsme mít krásnou noc a teď si akorát přijdu, že jsem nepřitažlivá nebo já nevím. A nemůžu uvěřit, žes mi lhal," odvětila Steph.

   Gabriel si skousl ret, ruku připravenou na zvonku.

   "Jak lhal?" zeptal se Charlie. "Byl jsem k tobě naprosto upřímný. Vždycky."

   "I když jsi mi psal, že se ti Gabriel ani trochu nelíbí a jste jen kamarádi? A pak jsi ho políbil?"

   Gabriel zkameněl. Věděl, že Steph naráží na zprávy, na které odpovídal on zavřený u Charlieho v koupelně. Vzdálil se od zvonku.

   "Cože? Vždyť jsme si o Gabeovi v tomto směru nikdy nepsali," argumentoval Charlie. A Gabriel už vymýšlel plán, je se vypařit nejlépe z tohoto kontinentu. Charlie nebyl blbý, bylo jasný, že mu to dojde.

   "Bylo to v době, kdy byl Gabriel u vás. Po tom, co ho táta napadl na stanici. Psal jsi mi, že se ti líbím jen já a Gabriel je jen tvůj nejlepší kamarád. Což mi nepřijde úplně pravdivé, když jsi ty políbil jeho," vysvětlila. Gabriel obdivoval, jak klidná byla.

   "Já to ne-"

   "Nebyl?" přerušila Steph Charlieho. "Víš co? Já už to řešit nechci. Dneska jsme se dohádali dost. Mě by sis v hlavě trochu uspořádat věci. A já stejně musím být za chvíli v práci a..."

   Steph mluvila dál, ale Gabriel ji přestal slyšet, jelikož se tiše vzdaloval ode dveří, aby to vypadalo, že právě přichází. Když se oba vynořili zpoza rohu, Gabriel teprve vcházel na jejich pozemek.

   Jakmile ho Steph uviděla, zastavila se. Gabriel věděl, že bydlela směrem, kterým on přišel. I přesto se ale otočila a vydala se na druhou stranu. 

   Charlie, který zůstal stát kousek od místa, kde Steph změnila směr, si povzdechl.

   "Všechno v pohodě?" zeptal se Gabriel, když k Charliemu došel. Kývl hlavou směrem ke Steph.

   Charlie se mu nepodíval do očí, ale pokrčil rameny. "Ani ne," odpověděl. Podíval se směrem, kde Steph zmizela. "Až u táty skončíš, máš alespoň na chvíli čas?" 

   "Asi jo, proč?" zeptal se, uvnitř mírně nervózní. 

   "Jen tak. Chci jen-"

   "Slyšel jsem, jak se hádáte," vypadlo najednou z Gabriela. Když uviděl, jak je Charlie smutný, nedokázal mu lhát a dělat, že nic neví.

   "Co? Vždyť jsi teď přišel."

   "Přišel jsem už před pár minutami," přiznal Gabriel. "A myslím, že je ti jasný, že jsem ty zprávy Steph napsal já, ne?"

   Charlie mlčel. Chvíli se na Gabriela díval, ale pak se zase zahleděl jinam. Po několika úmorných sekundách ticha pokrčil rameny. "Napadlo mě to," řekl jednoduše.

   "A?" podivil se Gabriel. "Nejsi naštvaný?"

   "Máš jít za Jayem, ne?" koukl se na něj Charlie. "Až budeš u něj hotový přijď ke mně. Já se teď půjdu na chvíli projít," vyhl se odpovědi. Gabriel si povzdechl, připraven ještě něco říct, ale Charlie se už rozešel pryč a nechal ho ta stát.

  ◼▪◼