Charlie

◼▪◼

Charlie se rozloučil s Austinem a vyskočil z auta. Otevřel zadní dveře, odkud si vzal svůj batoh a rychle políbil Steph, která tam seděla, na rozloučenou. "Tak zítra?" zvolal Austin zepředu.

   "Jasně," odpověděl Charlie a zabouchl dveře. Počkal, až se Austin a Steph vydají dál ke svým domovům a vyšel si po cestičce ke dveřím. Když přišel domů, odhodil batoh na zem hned na chodbě, skopl si boty z noh, přičemž dopadly vedle cizích bot. Nebo vlastně dost známých bot.

   Charlie vešel do kuchyně, kde tiše pozdravil Codyho, než se zeptal: "Gabriel je zase tady?"

   Cody přestal s krájením zeleniny. Charlie tipoval, že ji jen připravuje pro Jaysona, který se pak vrhne na večeři. "Jo," potvrdil Cody.

   Charlie si skousl spodní ret. "Je u táty čím dál častěji. Neříká ti Jayson něco? Jak na tom je nebo tak?"

   Cody se otočil celým tělem ke svému synovi. Povzdechl si. "Něco málo možná vím, jelikož to Jaye trápí. Ale myslím, že jestli něco opravdu potřebuješ vědět, Gabriel má být ten, kdo ti to řekne. Nejsem v pozici, kdy bych ti mohl něco říct."

   "Jo, já vím," zamumlal Charlie. Tušil, že zdaleka neví o ničem, co se s Gabrielem děje. A trápilo ho to. Chtěl by, aby mu Gabriel stoprocentně věřil, ale taky ho nemohl nutit, ani nechtěl. A taky měl pocit, že nesnáší Steph.

   Cody se otočil zpátky k paprice a začal pomalu krájet. "Jo a slyšel si ty novinky?" zeptal se se slabým úsměvem na rtech.

   "Jaký?" donutil se Charlie zeptat, i když měl hlavou plnou jiných myšlenek. Nevědomky si začal hrát s prstýnkem na ruce.

   Cody se uchechtl. "Sophie má dneska první rande."

   Kdyby Charlie zrovna něco pil, pravděpodobně by to teď vyprskl a postříkal by celého Codyho. Ne překvapením, ale pobavením. "Vážně? A s kým teda, ten s brýlemi nebo ten černovlasej?"

   "Myslím, že ten černovlasej. Nevím, moc mi toho nechtěla říct, ale zdá se mi, že ten s brýlemi se tak trochu lekl, když zjistil, že má dva táty. Nevím, proč si všichni kluci myslí, že se strašně musí zalíbit tátům své přítelkyně a že je to nějak těžký."

   "Že? Ještě když ty zastupuješ mámy rovnou dvě. Pro tři lidi," odvětil Charlie.

   "Jayson jednou dospěje, já mu věřím," odpověděl pobaveně Cody. "A ty nebuď drzej. Pořád mám v ruce nůž."

   Charlie se uchechtl. Došel ke Codymu, pevně ho objal a vlepil mu rychlou pusu na tvář. "Promiň mi to, tatínku. Hlavně mi nedávej domácí vězení." Koukl na něj psíma očima. V tu chvíli se otevřely dveře Jayovy pracovny a Gabriel s Jayem vyšli ven.

   Charlie pustil Codyho. "Běž, prosím tě," řekl mu Cody s úsměvem na tváři. A tak se s Jayem vyměnili. Charlie došel ke Gabrielovi a Jay ke Codymu s jediným rozdílem. Charlie Gabriela neobjal tak, jak Jay Codyho, jen ho pozdravil a zeptal se, jestli je všechno v pořádku.

   "Jasně," usmál se Gabriel. Charlie viděl, že je to nucený úsměv, ale nic neříkal. Místo toho jen nabídl Gabrieovi to, co spolu dělali rádi. "Jdeme si něco zahrát? Fifu třeba?"

   "Já..." začal Gabriel, ale větu nedokončil. Charlie si už v hlavě přehrával, jak vůbec poprvé odmítne to, aby si dali pořádný zápas, a už chtěl protestovat. Jenže pak s všiml Gabrielových pohledů někam za Charlieho. Bylo mu jasný, že směřují na Jaysona. A hned pak Gabriel pokračoval: "Chci ti něco říct."

   "Tak jo?" odpověděl nejistě Charlie. 

   "Můžeme třeba k tobě do pokoje? Není tu někde Steph, že ne," ujistil se ještě rychle Gabriel. Charlie se uchechtl.

   "Ne, Steph je doma."

   Gabriel přikývl. Otočil se na patě a začal vycházet po schodech nahoru. Než ho Charlie následoval, koukl se na své táty, přičemž se na něj Cody díval pohledem typu 'tak konečně se všechno dozvíš'. 

   Charlie nevěděl, co očekávat.

   Dohnal Gabriela a společně vešli do jeho pokoje. Charlie se posadil na postel, zatímco Gabriel si přitáhl židli od stolu blíž k němu. Odkašlal si, ale zůstal ticho. A Charlie taky mlčel, protože nechtěl Gabriela do ničeho nutit.

   "Chci být k tobě upřímný," řekl jako první. "A všechno tohle ví zatím jen Jayson. Ale já chci, abys to věděl i ty, a Jay říkal, že mi to pomůže, když nebudu muset přede všemi schovávat to, jak se doopravdy cítím. A tobě věřím, tak chci, abys to věděl." Na chvíli se odmlčel. "A když už teda mluvím o té upřímnosti, nemám rád Steph. A ona pravděpodobně mě. Takže nechci, aby nic z tohoto věděla."

   Charlie se mírně uchechtl, což Gabriela viditelně překvapilo. "Já vím že se nemáte rádi. Nejste tak nenápadní, jak si myslíte. To jste nikdo ani nemuseli nic říct."

   "Okay," řekl opatrně Gabriel. "Tak teď k tomu ostatnímu."

   Pustil se do vyprávění. Charlie předtím věděl jen to, že jeho máma zemřela při bouračce, kde byl i on, a po tom incidentu začal jeho táta docela pít. Co nevěděl bylo, že od té doby Gabriel čelí nočním můrám, strachu z aut a alkoholu, že jeho táta je opilý teoreticky pořád a obviňuje svého syna z oné nehody, kvůli které to Gabriel už párkrát schytal i víc než jen psychicky.

   A především nevěděl, že to auto řídil on.

   Charlie celou dobu naslouchal. Tiše obdivoval Gabriela, jak vyrovnaně mluvil. Nepřerušoval ho, dokud mu neřekl celý příběh, který ukončil slovy: "Proto jsem poslední týdny tak... jiný? Blíží se první Vánoce bez mámy, které budu muset strávit s mým opilým otcem, který kdo ví, jestli ě nezbije."

   Charlie se mu podíval přímo do očí. "Takhle to ale nejde. Nemohl  jsi vědět, že se nabouráte a není to tvoje chyba. Nemůže tě bít, kdy se mu zachce."

   Gabriel si potáhl rukávy mikiny, kde schovával modřiny na předloktí. "Není to tak špatný. Stalo se to jen dvakrát a to v den máminých narozenin a jejich výročí. V takové dny se opíjí nejvíc."

   "Ale i tak. Nahlásil jsi to na policii? Tohle nemůžeš nechat jen tak," naléhal Charlie. Najednou cítil neuvěřitelnou potřebu Gabriela ochránit. Nejraději by teď zavolal Lucasovi, všechno mu řekl a hned, co by zavěsil, by to šel oplatit tátovi Gabriela.

   Gabriel zavrtě hlavou. "Ne. Nikdo to nevěděl. Ale teď už to víš ty. Jayson taky. A říkal, že to vyřeší, že to nenechá tak."

   Charlie se usmál. V duchu děkoval svému tátovi.

   "Zůstaň tady," vyhrkl najednou. "Nechoď domů, když tam to máš takhle. Tady tě nikdo neodsuzuje."

   "Není to tak vážný," pousmál se smutně Gabriel. "Většinou je jen smutný, když to tak řeknu. Možná ke mně prohodí pár komentářů, ale jinak mě nechává téměř být."

   "Jsi si jistý?" zeptal se Charlie.

   Gabriel bez váhání přikývl. "Jsem."

   "Je mi to líto, Gabrieli," řekl upřímně. "Všechno. Ale vážně děkuju, že jsi mi to řekl."

   "Jayson měl pravdu," vydechl Gabriel. "Je lepší o tom mluvit. Dostat to ze sebe. Tvůj táta je opravdu úžasný. Ani nevím, jak ti mám poděkovat za to, žes mi tuhle možnost dal."

   Charliemu jeho slova vykouzlila na tváři upřímný úsměv. "Dokud ti to pomáhá, je to dostatečné poděkování."

  ◼▪◼