Gabriel

◼▪◼

Gabriel na světě nenáviděl tři věci: svého tátu, karamel a Charlieho přítelkyni.

   Netušil, že když Charlieho poznal na policejní stanici a později ho potkal v kavárně, že se začnou bavit tak moc, že spolu trávili skoro každý den. Učili se spolu. Charlie mu představil své kamarády (Gabriel by to udělal taky, ale neměl nikoho, koho by kromě Charlieho považoval za kamaráda) a bohužel i jeho přítelkyni.

   Přísahal by, že horší člověk na světě neexistoval. Steph se na něj neustále dívala, jako by ho chtěla zabít nebo ho z něčeho podezírala. A to třeba jen tiše seděl naproti ní a Charlieho a nic nedělal.

   Stejně jako teď. Proto se rozhodl, že si odskočí. "Zajdu si jen na záchod, jo?" oznámil spíše Charliemu. Ten přikývl, že bere na vědomí, jinak nic neřekl.

   Gabriel vyšel na chodbu a i když byla koupelna téměř před Charlieho pokojem, prošel kolem dveří a vydal se po schodech dolů.

   Nebylo mu dobře dneska. Ani trochu. Nechtěl jít ale ani domů, protože věděl, že přímo dnes jeho táta nebude střízlivý. Měl pocit, jako by se měl každou chvíli rozbrečet a jeho srdce bolelo.

   Nešel na záchod, ale zastavil se před dveřmi Jaysonovy pracovny. Věděl, že tam je, jelikož ho tam viděl vcházet, když s Charliem a Steph šli do patra.

   To, že Jayson mu opravdu nabídl pomoc hned, jak byl u nich na návštěvě teprve podruhé, Gabrielovi opravdu pomáhalo.Poprvé měli sezení asi týden na to, kdy neřešili nic důležitýho, jen mu dal Jayson jednoduchý úkol: "Povyprávěj mi o sobě," řekl. Chtěl ho poznat, chtěl aby se stal jeho kamarádem a aby mu nedělalo problém se s ním bavit-

   Dohodli se, že nebudou se scházet pravidelně, ale jen když bude Gabriel potřebovat. Že může kdykoliv. Od té doby, což bylo před dvěma týdny, byl u něj jednou. A teď potřeboval podruhé.

   Gabriel jemně zaťukal na dveře a otevřel. Hned si všiml Jaysonova překvapeného výrazu, jelikož určitě nebyl zvyklý, aby někdo ťukal u něj doma, když stejně nikoho nečekal. "Můžu?" zeptal se Gabriel.

   Jayson se usmál, když uviděl, že je to on. "Jasně, pojď dál."

   "Doufám, že neruším," vešel Gabriel se slovy. 

   "Vůbec." Jayson k němu otočil svůj telefon. "Jen prokrastinuju a starám se o Cheesecake."

   Gabriel se krátce zasmál, když uviděl na jeho displayi nějakého kocourka, o kterého se Jayson staral a právě ho sprchoval. V momentech jako tento Gabriel vždy neuvěřitelně záviděl, jaké má Charlie táty.

   "Kde je Charlie?" zeptal se Jay.

   Gabriel kývl hlavou na stranu, kde byly schody. "Nahoře, se Steph. Řekl jsem, že jdu na záchod."

   "Steph? Je zase tady? Neříkej to Charliemu, ale připomíná mi Codyho babičku, o které jsi určitě už slyšel."

   Gabriel přikývl. "Charlie se zmínil. Ty nemáš Steph rád?" zeptal se, i když měl strašné nutkání mu vykat. Jenže Jayson chtěl, aby si tykali, jelikož si pak připadal strašně starý. A Gabriel si na to pořád nebyl schopný zvyknout.

   "Ne, že bych ji neměl rád. Jen je taková zvláštní. Drží se Charlieho jako klíště a přijde mi, že by se mnou a s Codym raději ani nepromluvila, kdyby nemusela," vysvětlil.

   "To je mi líto," vysoukal ze sebe Gabriel. "Jen... Já ji přímo nenávidím."

   Jayson se hlasitě a upřímně rozesmál. Nakonec si ale stoupl, došel k malému gauči a oddělal z něj všechny papíry a složky, které tam měl. "Tipuju správně, že se necítíš dobře?"

   Podle Jaysonova pohledu Gabirel uznal, že to na něm muselo být vyloženě poznat. A tak jen zavrtěl hlavou a posadil se na sedačku, kde mu Jay udělal místo. Počkal, až si Jayson uklidí všechny složky a přijde zpátky k němu.

   "Nechtěl jsem sem první vůbec chodit," začal Gabriel, než se Jay vůbec stačil na něco zeptat. "Přemýšlel jsem, že o tom jen řeknu Charliemu, protože mi pomáhá s někým o tom mluvit a tohle není nic velkého. Jenže on tam má Steph a já vážně nechci, aby ona něco z toho věděla."

   "Co to je?" zeptal se Jayson.

   "Dneska by máma měla narozeniny. První od toho, co umřela. Ráno jsem byl na hřbitově a chtěl jsem, aby tam byl táta se mnou, ale ten už byl ráno tak opilý, že zase na mě začal křičet, jak je to moje chyba," vysvětlil, přičemž cítil všechny ty slzy, co se draly na povrch.

   "Nebudu ti lhát, Gabrieli," podíval se mu Jayson do očí. "Ale je to těžké. Taky mi umřela máma, když jsem dělal všechno pro to, abych ji zachránil, takže vím, jaké to je, někoho takového ztratit. Jen musíš myslet na to, že je tady vždy pro tebe někdo, kdo ti pomůže, i kdybych to měl být jenom já."

   Gabriel přikývl. Věděl, že tady bude vždy někdo, komu se bude moct vypovídat a dostat to ze sebe. Charlie, Jayson, úplně cizí psycholog.

   "A ohledně tvého táty, hlavně mu nezačni věřit, že za to můžeš. To je to nejhorší, co se může stát. Není to tvoje chyba a nikdy neb-"

   "To není pravda," přerušil ho Gabriel. Jayson se na něj tázavě podíval.

   Jayson věděl o celé té situaci jen to, co mu řekl Charlie a to málo, o čem mluvili minule. Nebylo toho moc, nezacházeli do detailů (zatím) a domluvili se, že mu o všem Gabriel bude vyprávět tak, jak mu to bude příjemné.

   Takže nevěděl všechno. Zdaleka ne.

   "Co máš na mysli?" zeptal se hned Jay.

   "Je tady pár detailů, které vlastně změní celý příběh, když se dají dohromady s celkem," řekl tak trochu vyhýbavě, i když věděl, že to stejně bude muset říct. Sice by Jayovi nevadilo, kdyby mu to neřekl hned, ale Gabriel to chtěl. Chtěl to dostat ze sebe.

   "Ten den, kdy se stala ta autonehoda. Táta byl na oslavě svého kamaráda a strašně se opil. Do té doby nebylo zvykem, aby tolik pil. A když se vrátil domů kolem třetí ráno, začal dělat strašný rámus. Máma se probudila. Moc jsem neslyšel z jejich hádky, ale zachytil jsem několik nadávek, křivých obvinění a nakonec jsem slyšel, jak máma vyjekla, když ji táta udeřil."

   Jayson tiše naslouchal a nepřerušoval ho. Za to mu byl Gabriel neuvěřitelně vděčný, jelikož když to vyprávěl své psycholožce, uprostřed vyprávění vyjekla, že se jí odloupla třpytka z nehtu, které si celou dobu kontrolovala.

   "Po chvíli vpadla ke mně do pokoje, že okamžitě jedeme k jejím rodičům, kteří bydlí asi hodinu jízdy od našeho domu." Gabriel v tu chvíli neudržel své slzy, když vzpomínal na tu noc. Ucítil, jak mu jedna po druhé stékají po tváři. Jayson mu položil ruku na koleno, aby ho alespoň nějak podpořil.

   "Nemusíš pokračovat, pokud nechceš," zašeptal.

   Gabriel pokračoval, jakoby Jayson nic neřekl. "Tohle všechno jsem nechtěl Charliemu říkat. Vlastně nikomu jsem to neřekl, ví to jen táta, samozřejmě. Ale máma byla tak roztřepená a brečela, že jsem musel řídit já. To já jsem nezvládl řízení a kvůli mně jsme se nabourali. Já jsem měl ten den umřít, ne ona. Takže je to moje chyba a proto se přes to nemůžu dostat," dopověděl Gabriel mezi slzami.

   Pak už propukl v pláč a nevnímal ani to, když ho objaly Jayovy pevné ruce a něco mu šeptal.

◼▪◼