Takže začnu. Díky díky všem, který jste tohle četli. Původně jsem to ani nechtěla zveřejňovat, ale tak proč by ne? Pokud vás to navnadí ke storce, neváhejte. Celý je to vlastně jen takovej sketch. Nevim no. Neni to dílo, kterym bych kolem sebe hodlala mávat.

Stejně děkuju za komenty a votes.

fire

********************************

S Fire jsme se vzali. Chtěl bych říct, že se všechno zdálo krásný, protože jsem konečně mohl mít ženu, kterou jsem miloval, ale krásná byla jen ona. Všechno kolem se rozpadalo. 

První měsíc byla jako duch, pak si uvědomila, jak málo času jí zbývá. Rozhodla se, že si chce všechno užít. Jenže se zdálo moc pozdě. Během několika týdnů začala přicházet o rozum. Nemoc se rozšiřovala a ona už nebyla tou, do které jsem se zamiloval. Chytala záchvaty. Křičela, nenáviděla nás i sebe a obviňovala všechny. A pak jsem jí jednoho dne našel uprostřed obývacího pokoje na zemi. Spolykala prášky. Na stole jsem našel její vzkaz.Tedy..

Našel jsem deník, tenhle deník. Deník s jejím vzkazem. Píšu do něj poslední čás, protože by to chtěla. Nesnášela jedinej pohled na věc. Vždy jich chtěla víc.

Miloval jsem jí. Už od toho dne, kdy našla ty básně. Možná už ode dne, kdy se mnou mluvila i když jsem byl ten chudej kluk, jehož táta dělal ohňostroje. 

To přesně Fire byla. Ohňostroj. První pohled na ni byl jedni velký boom. Museli jste k ní vzhlížet a nehcápali jste, jak je ten zázrak možnej. A ten konec,byl nejfamóznější. Absolutní kouzlo. A pak , když už bylo po všem vám došlo, že už nic lepšího nepřijde. Jen popel a nepříjemný zápach. Zhoustnutej vzduch. Ale stejně ještě chvilku zíráte na oblohu a doufáte, že se znova rozsvítí.

Tak jsem se cítil, když jsem čekal na doktory. A když jsem četl ten deník, bylo to boom.

MIloval jsem jí a ona milovala mě. To, že jsme toho vlastně moc nestihli nevadilo. Protože jsme zažili krásný chvíle. 

Proto přikládám její vzkaz. Chci aby bylo jasný, co jsme měli. 

Měli jsme ohňostroj, co se zdál jako tisíce.

Bylo nám sedm, když jsme se poznali a já děkuju, žes tam byl. Žes tu vždycky byl. Jsi tu pořád a teď to čteš. Je těžký to skončit, ale zůstat by bylo těžší, víš? I tak díky za to, jak si mi prozařoval život. A ne jen na momenty, jako já tobě. Jak si říkal, jako ohňostroj. Byl jsi tu pořád, i kdyby jen jako odraz. Takový Slunce.

Díky za to slunce, potřebovala jsem ho i ve dne.

Miluju tě

Fire

*****THE END*****