AAAh už jen tohle a epilog...Chápejte lidi, že tohle je shit story s shit námětem, která slouží k tomu, abych se zas rozepsala :P

fire

*********************

Ten den, kdy se Jack zjevil před dveřma mýho pokoje byl šílenej. Stál tam v saku a kravatě, s dokonalym úsměvem a krabičkou v ruce. Všechno by to bylo skvělý. Nebejt toho pokoje. 

Stál ve dveřích tý zpropadený místnosti ochoten si mě vzít. Klidně i tam na místě. V nemocnici. 

Ten den mi prostě řekli, že to co měl táta mám taky. A projevilo se to dřív. Když ještě táta žil a byl nemocnej, dělali mi testy. Nic nenašli. Prej. A jen kvůli jejich možný slepotě jsem teď byla tady. V nemocnici a čekala na zázrak. 

V tý chvíli jsem si uvědomila, že jedinej zázrak v mym životě právě teď stojí ve dveřích. A proto jsem vhrkla "Ano!" 

Dva týdny na to jsme se vzali. Chtěla jsem být šťastná, založit rodinu. Žít tak, jak jsem si to malovala. Jenže k tomu jsem se nikdy dostat nemohla. 

Možná jsem to nemusela vzdávat, ale já chtěla. Když mi řekli, že nemám ani rok, nesnášela jsem je. Nemohla jsem mít ani dítě. Kvůli chybičce nebo kvůli genetice jsem přišla o všechno. 

A když myslím o všechno, mluvím vážně.