Elizabeth

Po pár minutách, kdy jsem se úspěšně vzpamatovala z Lukových očí a celého tohohle šoku, jsem konečně sešla dolů do kuchyně. Od matky jsem dostala příkaz, ať oloupu brambory a dám je vařit. Nemohla jsem se pořádně soustředit ani na tuhle jednoduchou práci. V hlavě mi běhaly myšlenky všeho druhu. V jednu chvíli jsem přemýšlela nad Willem a v tu druhou nad Lukem. Stačil jen jeden pohled na něj a všechny vzpomínky se najednou vynořily na povrch. Myslela jsem, že s jeho odjezdem všechno nadobro zmizelo, že jsem na všechno úspěšně zapomněla, ale spletla jsem se. Všechno se vrátilo.

Pamatuju si, jak jsme společně s ním provokovali jeho o dva roky mladší sestru. Kradli jsme jí hřebeny, jelikož její veškerý čas trávila česáním jejích blonďatých dlouhých vlasů. Nenáviděla nás. Snažila se nám všechno oplatit, ale mi jsme nad ní měli navrch. Každý její plán přišel nazmar.

Pamatuju si, jak jsme společně utíkali před policií, protože Luke si myslel, že posprejovat zeď v zapadlé části města, není trestný čin.

Každá jedna maličká vzpomínka se mi vynořila v hlavě a já se nad ní musela pousmát. Ale pak se začaly objevovat ty horší, bolestné. Naše výměny názorů v podobě nekonečných hádek. Naše odlišná představa o životech a budoucnosti. Náš odlišný smysl pro humor. A naše pomalu se vytrácející láska k tomu druhému.

Luke nikdy nemohl vystát mého bratra… a Aaron na oplátku nemohl vystát jeho. Stačilo jedno náhodné potkání a schylovalo se k rvačce. Létaly mezi nimi blesky. Vyměňovali si nenávistné pohledy. Hádali se. Nenáviděli se. Ale Luke měl oproti němu výhodu. Věděl o Aaronově závislosti na drogách a nejednou to proti němu použil. A já musela přemýšlet, jestli je dobré stát při mém bratrovi, který na tom byl očividně špatně, nebo při mém příteli. Vybrala jsem si špatnou stranu. Vybrala jsem si Luka a nejednou toho litovala, protože neuplynul ani měsíc a našemu vztahu byl konec. Věděla jsem, že se nevezmeme a nebudeme mít deset dětí,… ale myslela jsem, že to skončí jinak. Možná s vysvětlením, které by nebylo tak bolestivé. Neřekl nic víc, než že je konec. Vyžadovala jsem od něj objasnění, ale on mi ho nedal. Místo toho si každý den vodil jinou holku domů… viděla jsem to z okna, i když jsem nechtěla. Bolelo to. A pak se po několika měsících s rodiči odstěhovali do Kanady.

‘’Elizabeth,’’ vytrhla mě ze přemýšlení matka. Zakroutila jsem hlavou a tím se probrala ze zamyšlení. Zvedla jsem obočí a tázavě se na ni podívala. ‘’Nakrájej ještě mrkev,’’ poručila mi. Přikývla jsem a dala se do krájení oranžové zeleniny.

Když Luke zmizel, oblila mě radost. Připadala jsem si, jako bych se zbavila něčeho tíživého, co mi ničilo život. Mohla jsem se bezproblémově usmívat a smát. Jednoduše jsem se cítila šťastně. Ale teď je zpátky.

‘’Doufám, že nevadí, že jsem na večeři pozval Millewardovi,’’ pronesl otec, když vkročil s novinami v ruce do kuchyně. Nad zmínkou toho jména jsem zamrzla. Z ruky mi vypadnul nůž a narazil do dřevěného prkýnka, na kterém jsem krájela mrkev. Přitiskla jsem k sobě víčka a modlila se za to, aby všechno tohle byl jenom zlý sen.

William

Neměl jsem chuť poslouchat typickou hádku u stolu, a proto jsem vstal a co nejrychleji se vypařil z kuchyně. I z mého pokoje jsem mohl lehce slyšet, jak na sebe rodiče křičeli. Byl jsem rád, že jsem odtud zmiznul, protože by netrvalo dlouho a do hádky by zapojili i mě.

Popadl jsem mobil ležící na nočním stolku a bez přemýšlení vytočil číslo mého kamaráda. Po pátém zazvonění jsem se to chystal vzdát, ale v telefonu se najednou ozval jeho veselý hlas.

‘’Nemůžu uvěřit, že mi volá sám William Danson!’’ vykřikl, na což jsem se jen tiše uchechtnul a nad jeho dramatičností zakoulel očima. Posadil jsem se na kraj neustlané postele. ‘’Jak to, že sis na mě vzpomněl?’’ pokračoval Kyle veselým hlasem.

Kousnul jsem se do rtu a prohrábl si neupravené vlasy. Stále jsem si nebyl jistý tím, co jsem se chystal říct.

‘’Uh…, víš,’’ začal jsem nejistě, ‘’přemýšlel jsem…,’’ najednou jsem zavřel ústa a zakroutil hlavou. Přišlo mi to jako stupidní nápad. Chtěl jsem vrátit čas, všechno si lépe promyslet a nikdy Kylovi nezavolat.

‘’Je pěkné, že jsi přemýšlel, Wille. Oba víme, že se to nestává moc často. Ale o čem?’’ vyzvídal nedočkavý Kyle.

Zhluboka jsem si povzdechl, na chvíli jsem si vložil hlavu do dlaní. V telefonu jsem slyšel Kylovo pravidelné dýchání. Netrpělivě čekal na mé vysvětlení. ‘’Přemýšlel jsem,’’ začal jsem znovu, tentokrát připravený mou myšlenku a nápad dokončit. ‘’Přemýšlel jsem, že bych přijel,’’ vychrlil jsem ze sebe obrovskou rychlostí. V telefonu bylo ticho a já si nebyl jistý, jestli Kyle pochytil má slova a rozuměl mi.

 Pak jsem, ale v telefonu zaslechl jeho nadšený hlas. ‘’To je skvělé! Na tenhle okamžik tady všichni nedočkavě čekáme!’’ Uchechtl jsem se a zakroutil hlavou.

‘’Kdy tě máme očekávat?’’ vyzvídal.

‘’Hned jakmile se objeví volná chvilka a já budu mít možnost vypadnout z tohohle zapadákova,’’ odpověděl jsem. Sám jsem si nebyl jistý, kdy mou návštěvu uskutečním. Mohlo to být klidně následující týden, nebo třeba až za pár měsíců. Jen jsem chtěl, aby o tom Kyle věděl.

‘’Je super, že tě zase uvidíme,’’ pronesl. ‘’Uděláme obrovskou párty na pláži. Přesně takovou jaké jsme mívaly o prázdninách.’’

‘’Na to se nemůžu dočkat,’’ usmál jsem se. Rozloučili jsme se a já zavěsil. Mobil jsem položil zpátky na noční stolík a zapálil jsem si cigaretu, která ve mně uvolnila všechny svaly.