Elizabeth

Naděje na to, že mě Will pozve na ples, byly naprosto ztracené, když nastal ten večer, kdy se už všichni scházeli v tělocvičně, zatímco já jsem seděla doma s horkým čajem a nudnou knihou, při jejímž čtení jsem se nemohla dostat přes první odstavec. Naprosto jsem zavrhla to, že půjdu sama. Nechtěla jsem trávit poslední noc na střední škole v nedokonale vyzdobené tělocvičně, s lidmi, se kterými jsem si stejně nikdy nepadla do noty, a bez Willa.

Představovala jsem si, jak asi právě teď hrají pomalou písničku a páry se zamilovaně pohupují ze strany na stranu, jak mají všichni úsměvy na tvářích a jsou šťastní, jak je všechno pro jednou dokonalé. Povzdechla jsem si a knihu, které jsem stejně přestala věnovat pozornost, položila na konferenční stolek. Vypila jsem poslední doušek čaje. Tahle jsem si svůj maturitní ples rozhodně nevysnila.

Naštvaně jsem zavrčela, když se domem rozezněl zvonek. Chvíli jsem přemýšlela, že zůstanu sedět a člověku za dveřmi neotevřu, ale když zazvonil znovu a pak ještě potřetí, líně jsem vstala z gauče a pomalým krokem se doplazila ke dveřím. Ruku jsem využila jako hřeben a párkrát si prohrábla mé vlnité vlasy, aby se mě návštěvník nelekl a neutekl. Pak jsem konečně otevřela dveře dokořán. Zamrzla jsem při pohledu na člověka stojícího přede mnou v černé košili a tmavých džínech s růží v ruce. Srdce mi zaplesalo. Rty se mi roztáhly do úsměvu. Věřila jsem, že tohle je ten moment, kdy mě pozve, ale on měl jiný plán. Naprosto jiný.

Volnou ruku měl sevřenou v pěst. Několikrát se zhluboka nadechl, aby odehnal nervozitu, a pak konečně začal mluvit. „Nejsem tady, abych se tě zeptal, jestli se mnou půjdeš na maturiťák, protože na to už je docela pozdě a taky tam s tebou jít nechci,-"

„Nechceš?" zmateně a ublíženě jsem se na něj podívala.

„Uh... nemyslím to takhle, Lizz," opravil se, „já... šel bych s tebou, samozřejmě,... jenom nechci." Nechápavě jsem zvedla obočí.

Will si prohrábl vlasy a zadíval se na zem, „sakra, tohle je těžší než jsem si myslel," zamumlal, pak se mi znovu zahleděl do očí. Netrpělivě jsem zvedla obočí a čekala na jeho další slova.

„Nevím, jak to říct, protože mě možná pošleš k čertu, ale... miluju tě a neříkám ti to moc často, a taky si nedovedu představit, že bych byl bez tebe, protože díky tobě jsem někým, kým jsem vždy chtěl být. Vím, že jsme si zažili hodně a na některé věci se zrovna dobře nevzpomíná, ale... většina z těch našich vzpomínek je strašně skvělá a úžasná. Vím, že máš život tady a že bys ho třeba nerada opustila. A taky vím, jak sakra moc ses těšila na ten stupidní ples a já jsem tak strašný pokrytec, že jsem tě tam nevzal," na chvíli se odmlčel, „chci pryč. Ne navždy. Jen na nějakou dobu. Vypadnout od tohohle života tady a začít žít znovu... s tebou po mém boku. Přeju si zažít ty nejlepší okamžiky mého života a chci to udělat s tebou. A tak se tě ptám, vypadneš se mnou? Nasedneš se mnou do auta a odjedeš kdoví kam? Plánuju tohle už od té chvíle, co mi otec řekl, že mě chce pryč z domu. Říkal jsem si, že bude alespoň trochu fajn, když se tě na tohle zeptám v den maturitního plesu, protože zase jednou nebudeme zapadat. Souhlasíš s tímhle naprosto debilním, spontánním plánem?" S výrazem, ve kterém bylo jasně viditelné doufání v kladnou odpověď, mi podal růži. Zkousla jsem si ret a pozorovala tu rudou květinu, která pro mě tak mnoho znamenala, jelikož mi tolikrát dokázala vykouzlit úsměv na tváři a Will mi díky ní dokázal, že je ten nejlepší člověk, kterého bych si mohla přát.

Usmála jsem se a přijala ji. Naše prsty se dotkly a mnou i po těch měsících stejně projela elektřina. „Ano,... vypadnu s tebou," pronesla jsem odhodlaně a šťastně. Viděla jsem, jak z něj okamžitě vyprchala veškerá nervozita. Přitáhl si mě k sobě a jeho rty se dotkly těch mých. A já byla tak šťastná, protože jsme spolu dokázali překonat i ty největší strasti a stejně jsme si k sobě vždycky našli cestu.

-KONEC-

A je to tady. Nebudu tady vypisovat mé pocity, protože si všechny mé díky schovávám na speciální děkovací část, kterou přidám dnes ... odpoledne + v ní budou fakty o příběhu, které jsem nikdy nikomu neřekla a třeba by vás mohli zajímat. Určitě mi napište vaše pocity do komentáře a mějte se krásně.