Dopis mi šustil v kapse kabátu, vlahý vítr, co ještě voněl po dešti mi cuchal kudrnaté černé vlasy.  Hledala jsem obchod s kouzelnickými hůlkami - u Ollivandera. Ptala jsem se jednoho moc příjemného pekaře na cestu a on mi zamoučněnou rukou ukázal směr a nabídl mi čerstvou housku. 

Udělala jsem přesně, jak to říkal, ale obchod stále nemohla najít. 

Nakonec jsem ho koutkem okem zahlédla a žvýkajíce housku k němu vítězoslavně zamířila. 

Krámek byl zvenku nenápadný, ale když jsem vešla ochromilo mne kolik krabiček, papírů a knih zde bylo. Vevnitř to vypadalo o mnoho větší. Užasle jsem otevřela pusu - a už ji zapomněla zavřít.

Došla jsem doprostřed místnosti k velkému dubovému stolu. Vypadalo to, že zde nikdo není. Pak jsem si ale všimla malého stříbrného zvonku přímo přede mnou a zazvonila.

V tu chvíli se u mě jako jako přízrak zjevil starý pán s rozcuchanými bílými vlasy a tváří zbrázděnou vráskami. ,,Dobrý den," pozdravila jsem.

,,Moc rád Vás tu vidím, slečno," usmál se, jakoby mne znal a hned zmizel v jedné z uliček. Po chvilce se vrátil a strčil mi do ruky kávově hnědou hůlku. 

,,Vaše matka a otec zde také byli. Pamatuji si to jako by to bylo včera!" hrdě vztyčil ukazovák a v očích mu zajiskřilo.

,,Vy jste znal mé rodiče?" dychtivě jsem sevřela hůlku v ruce a mé srdce se divoce rozbušilo. 

V tu chvíli však z hůlky vytryskly dva rudé záblesky a roztříštily lampu nad mojí hlavou. Polekaně jsem uhnula  před sprškou střepů a vyděšeně vrátila hůlku na stůl. 

,,Tuhle nejspíš ne," zamumlal si pro sebe Ollivander, vzal do ruky svou hůlku a mávnutím lampu opravil. Pak se vrátil zpět do ,,skladu" a podal mi další.

,,V této je žíně z jednorožce, je vyrobena z hlohu, což je velmi pevný, ale i pružný materiál. Zkuste si ji," řekl, jako by si tohle nacvičoval celou dobu, co tu prodává a vložil mi do ruky sépiově hnědou hůlku s červeným krystalem na jejím konci.

Mávla jsem s ní, ale nic se nestalo. Mávla jsem podruhé a někde za mnou se náhle vysypaly krabice. Rychle jsem uskočila a hůlku mu zase vrátila. 

,,Vaše matka měla naprosto stejné vlasy jako vy," ozvalo se  zezadu. ,,Má matka žije?" zeptala jsem se a zadržela dech.

,,Jistě," objevil se přede mnou a mračil se, jako bych řekla něco naprosto hloupého. ,,Ale přidala se ke špatné straně," zašeptal a naklonil se ke mně blíž. Podíval se mi do očí, povytáhl obočí a podal mi další hůlku. Polkla jsem a vzala si jí od něj. Odtáhl se, ale stále mě pozoroval. Jakoby čekal, že předvedu něco úžasného.

Blíže jsem si ji prohlédla a zjistila, že ji pokrývají emblémy vyrytých růží. Hůlka se různě kroutila, jako by to opravdu byl stonek popínavé růže, jen její špička byla rovná.  Byla pokrytá drobnými trny a doopravdy vypadala jako květina. Až na to, že byla černá jako nejhlubší noc... 

Zavřela jsem oči a rychle s ní mávla...