,,Děje se něco?" zeptala jsem se toho kluka. ,,Ne," špitl tak, že jsem mu skoro nerozuměla. Ta holka poprvé odtrhla oči od knihy a pohrdavě se na mě ušklíbla. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou.  ,,Umíš nějaký kouzla?" štěkla nepříjemně.

,,Ano," odpověděla jsem jí suše. 

,,Tak se předveď." zaklapla knihu a probodla mě těma svýma pichlavýma očima. Vytáhla jsem hůlku a namířila ji nad sebe. ,,Wingardium Leviosa," zamumlala jsem a švihla rukou. Noviny, které ležely složené na horním odkládacím pultíku se vznesly do vzduchu a přistály zrzce přímo na hlavě. Zahihňala jsem. Zrzka si je sundala a ušklíbla se. ,,To je toho," zafuněla a zvedla bradu. ,,Já umím daleko složitější kouzla," vytahovala se. Namířila hůlku na můj nos a já se odtáhla. ,,Nech si toho," řekla. ,,Occulus Refinde." pronesla obřadně. 

Najednou jsem přes své brýle vůbec nic neviděla. Jen šmouhy. Sundala jsem si je a zase uviděla okolní svět. Pro jistotu jsem si je znovu nandala, ale zas jsem nic neviděla. 

,,Jaks to..." začala jsem. ,,Teď už ty brýle nepotřebuješ. Nemáš zač," skočila mi do řeči a samolibě se usmála. Otevřela knihu a už nic neřekla.

,,Regenerující kouzlo," vysvětlil hoch přede mnou. ,,Tvé oči se zahojily." Na rozdíl od nafoukané zrzky působil dost vyděšeně a plaše. Usmála jsem se na něj.

Alespoň budu vypadat míň jako šprtka, pomyslela jsem si a začala si prohlížet ony noviny, které ležely na zemi. 

,,Dáte si cukrátka?" Zvedla jsem zrak a spatřila mile vyhlížející stařenku s vozíkem plným nejrůznějších sladkostí. Většinu z nich jsem neznala. 

,,Dám si jeden kotlíkový koláček a dvě lanýžové pusinky," řekl blonďák a podal stařence dva stříbrné srpce. Ta se na něj vřele usmála a podala mu sladkosti. Já jsem ji poprosila o jednu čokoládovou žabku, jejíž obal na mě vykukoval hned z kraje.

,,Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se zvědavě kluka, který právě žvýkal sousto koláčku. 

,,Jsem Caspar Malfoy," vysvětlil chlapec. 

,,Aha," řekla jsem s úsměvem. To jméno mi vůbec nic neříkalo. ,,Já jsem Ruby Daltonová. Těší mne." Caspar vykulil oči. ,,Takže ty nejsi z rodu Blacků??" zeptal se vyjeveně.

,,Ne," zasmála jsem se. ,,Kdo to jsou?" zeptala jsem se se zájmem.

Caspar se ještě více podivil. ,,Ty nevíš kdo jsou?? Je to ta nejváženější rodina v kouzelnickém světě!" vykřikl. ,,Klídek, to já nevěděla." vysvětlila jsem.

,,A jaká je vaše rodina?" změnila jsem raději téma.

,,Je to rodina černokněžníků," povzdychl si Caspar a začervenal se. Jako by se za svou rodinu styděl.

,,Aha."

,,Ty jsi z mudlovské rodiny, že?" zeptal se Caspar.

,,Ano," zněla má odpověď. 

,,Tak proto nic nevíš!" Vykřikl Caspar, jako by právě pochopil, proč jsem řekla nějakou skandální hloupost.

,,Náhodou něco vím," ohradila jsem se a založila si ruce na prsou. Venku se začalo stmívat. Právě jsme projížděli okolo velikého jezera.

,,Jéé, brzo tam budem!" vykvikl namísto odpovědi Caspar a já se tomu musela zahihňat. Neuvěřitelné, jak rychle a snadno se osmělil. Zrzka po nás hodila naštvaný pohled, zvedla se a odešla se svou knihou pod paží. 

,,Co jí je?" zeptal se Caspar a nechápavě se za ní ohlédl.

,,To vážně nevím." Ta zrzatá holka mi byla vážně nepříjemná. 

,,Do jaké koleje bys chtěla jít?" odvrátil pohled od nabubřelé zrzky a podíval se zpět na mě.

,,Já nevím, jaké tu jsou?" 

,,Nebelvír, tam chodil slavný Harry Potter, jež přemohl Pána Zla," začal ochotně vysvětlovat. Mrzimor, to je kolej joudů a bylinkářníčků." Zasmála jsem se. Caspar se zdá být vtipný. 

 ,,Pak je havraspár, tam jsou ti chytří a moudří." pitvořil se dál Caspar. Pusu jsem měla od ucha k uchu. ,,A nakonec Zmijozel, tam nejspíš půjdu já. Ostatně, všichni Malfoyové tam chodili. Říká se, že to je kolej zla, ale tomu nevěřím," ušklíbl se.

 Zamyslela jsem se. Z jeho vyprávění mi byl nejvíce sympatický Nebelvír a Zmijozel.

,,Já bych chtěla buď do Nebelvíru anebo Zmijozelu," řekla jsem s úsměvem. Caspar se mi zamlouval čím dál tím víc. Myslím, že budeme dobří přátelé.

,,Dobrá volba." řekl Caspar a vyšel z kabinky. Žáci již proudili ven a tak jsem si naposledy uhladila záhyb na sukni a vydala se za ním.