Klobouk už hodnou chvíli nic neříkal. Mlčel jako hrob, jen občas něco zabrblal. Nikdo mu však nerozuměl. Chvíli jsem dokonce myslela, že mi na hlavě usnul. McGonagallová se stále nechápavě ohlížela na Brumbála, ten však jen vždy zavrtěl hlavou, na znak, že má ještě počkat. 

Nakonec přeci jenom něco řekl. Bylo to ale tak tiše, že to skoro nikdo neslyšel. ,

 ,,Cože to říkal?" ozvala se zvědavě McGonagallová ředitele. ,,Řekl, ZMIJOZEL!" oznámil ředitel a studenti, kteří seděli u zmijozelského stolu začali nadšeně tleskat a výskat. Ostatní žáci jen střídavě vykuleně zírali na klobouk, Brumbála a zmijozelský stůl. Pomalu jsem se odšourala ke zmijozelským, kde mi každý okamžitě nadšeně podával ruku a představoval se. 

Posadila jsem se vedle Caspara, kterému nadšením zčervenaly tváře. Usmála jsem se a dál se dívala na rozřazování ostatních prváků. 

Když byli všichni úspěšně rozřazeni do kolejí, Brumbál mávl rukou a na stolech se objevily ty nejvybranější lahůdky. Pečené kuře, těstoviny, omáčky všech druhů, pečivo, ale i zelenina, ovoce a nejrůznější nápoje. 

Ihned jsem si na talíř nandala svoje oblíbené, plněné brambory a pustila se do jídla. Hned po teplém, ,,hlavním'' jídle následoval moučník. Na stole se objevily všechny příchutě zmrzlin, pudinků, různé koláče, koblihy, dortíky a ovocné želé. 

Všichni studenti odcházeli s přeplněnými žaludky a skvělou náladou. Školní prefekti nás odvedli do sklepení, kde se nacházely pokoje zmijozelské koleje. Zavazadla stála na hromádce u rohu postele. Caspar a ostatní chlapci měli postele v jiných místnostech. 

,,Hej, Ruby." ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a uviděla Lyru. 

,,Lyro!" vykřikla jsem překvapeně a ihned jí skočila kolem pasu. ,,Jsem tak ráda, že tě vidíím!! Tys taky dostala dopis?" vykvikla jsem nadšením. 

,,Ano, dostala," usmála se Lyra. ,,A v jaké jsi-" začala jsem otázku, ale nedokončila ji, protože si všimla znaku Havraspáru, vyšitého na levé straně jejího hábitu. ,,Uh, aha," dodala jsem trochu zklamaněji. Nastalo trochu trapné ticho. Zastrčila jsem si neposedný pramen černých vlasů za ucho. 

,,No tak já už asi budu muset jít," řekla nervózně Lyra a já jen kývla. ,,Uvidíme se, někdy," dodala ve snaze zlepšit trochu atmosféru a pak už opustila místnost. Dveře se za ní s bouchnutím zavřely a já si uvědomila, že naše přátelství už asi nikdy nebude stejné jako dřív.