Rangiku netušila, proč si ji zavolal Velící kapitán, ale poslechla. Nevyplácelo se nechat ho čekat. Na mysl jí přišla zbloudilá myšlenka.

Možná se o mých nevyrovnaných stavech doslechl a hodlá mě zprostit služby. Moct žít jako člověk, bez schopností, v Reálném světě... byla bych spokojená. Takové štěstí, ale nemám, čekala, co se dozví.

„Dostali jsem žádost z Královské dimenze, zástupkyně."

„Z dimenze Krále duší? Opravdu?" Zarazila se. Porušila protokol.

„Matsumoto..." Genryuusai vzdychl. „Pořád stejná... nevychovaná, drzá... nechápu to."

Zeptala by se, ale držela jazyk za zuby.

Sáhl zdravou, jedinou, rukou po otevřeném dopisu na stole. „Král hodlá doplnit stav svojí jednotky, Nulté divize. Většinou se povyšují kapitáni, kteří mají zásluhy za výzkumy či nové techniky. Tentokrát se rozhodli udělat výjimku."

Výjimku?

„Zástupkyně, Matsumoto Rangiku. Král duší vyjádřil zájem o vaše schopnosti, zvláště pak vůli přežít. Během tří dnů se rozmyslete, zda tuto poctu přijmout."

Nevzmohla se na odpověď. Nevěřila.

(A reason to start over new

and the reason is you)

Důvod začít úplně od znovu

a ten důvod jsi ty

Četla si dopis stále dokola. Byl už notně zpřehýbaný, jak ho ustavičně otvírala a skládala. Jistě, poslední dny chtěla Seireitei opustit, ale ve skutečnosti by to neudělala. Byl to jediný domov, který měla. Přinejmenším do Ginovi smrti. Ovšem teď...

Vždycky jsem byla za tebou. Snažila jsem se tě dohnat, ale nešlo to. V době, kdy jsem nastoupila na Akademii, jsi už byl důstojník. Nikdy jsem neměla, ani tu nejmenší, šanci. Odešel jsi, ale nezanechal jsi za sebou ani upomínku k tvému zapamatování. To je to, co jsem na tobě neměla ráda. Všichni jdou dál. Taky bych měla.

Kdybys za sebou zanechal upomínku, zabránilo by mi to v pokračování kupředu. Musel jsi ve mně určitě tuto slabost vycítit. Děkuji ti, Gine.

Zadívala se na papír ve svých rukách. Znala odpověď.

(I'm not a perfect person

I never meant to do those things to you)

Nejsem dokonalý člověk

Nikdy jsem ti nechtěl udělat tyhle věci

Její krev vřela. Pocity se v ní svářely. Lítost, smutek, hrdost a ze všeho nejvíc... očekávání. Skrývala nervozitu a strach. Se vztyčenou hlavou prošla řadou kapitánů. Zastavila se a poklekla. Nesměla projevit slabost, ne teď. Nerozhlížela se. Trpělivě čekala.

„Zástupkyně desáté divize, Matsumoto Rangiku."

Byla zticha. Mermomocí se snažila dodržet stanovený postup.

„Jak jste se rozhodla?"

Potlačila záchvěv lítosti. K Seireitei ji po Ginově smrti už nic nepoutalo. Bez něj to nebyl domov. Musela si to nejdřív uvědomit. Teď už to věděla.

„Přijímám to povýšení, Velící kapitáne."

„Vstaňte, důstojníku Nulté divize."

Poslechla. Čekal na ni nový domov v Královské dimenzi. Nebylo zbytí, musela se posunout dál. Jít vpřed.

(And so I have to say before I go

That I just want you to know)

A tak dřív než půjdu, musím říct,

že jenom chci, abys věděla

***