5.
Víte co je docela smůla?
Mít okno přímo do pláže...
Já vím někdy se to hodí ale věřte nebo ne... Někdy ne.
A když ho mám ještě otevřené... To je taky něco.
Může mi tam kdykoliv kdokoliv vlézt.
A to je přesně dnešní příad.
****
„Vsátáme, dnes pro tebe mám veliké překvapení které by se ti mohlo zamlouvat."mluvil na mě.
Trošku jsem se vylekala ale pak jsem pochopila, že je to Justin.
„Justine prosím... Je asi ----osm? Osm? Já nikdy-nikdy-nikdy-nevstávám v osm! Asi si mě včera moc unavil."
„To je dost možné a když ses tak hezky vyspinkala tak teď pojď se mnou."vzal mě za ruku a dovedl pláž.
Ukázal na vodní skútr na kterém jsem už párkát v životě jela.
Pojedeme tím vodním skútrem daleko od břehu kde nikdo nebude, pak se budeme potápět a co je nejlepší, můžeme až hodně dlouho a hluboko protože mám tu jakousi potápěčskou výstroj. No a pak mám pro tebe ještě jedno překvápko."tajmeně se uchechtnul a já nic nenamítala a překvapeně nasedla na skútr.
Justin si sedl přede mě a chytl se řidítek.
„Justine ty to opravdu umíš řídit?"chtěla jsem se ujistit.
„No... Ano... Tedy... Skoro... Ale ano."
Mávla jsem nad tím rukou a dala mu úsměvný pokyn, že už můžeme vyrazit.
Justin se do toho opřel a rozjel se.
Vlny se d nás rozrazily na pláž a možná postříkaly nějaké lidi ale nám to bylo celkem jedno.
Po chvíli už nebylo vůbec vidět že někde nějaká pláž byla.
Byli jsme tam jen my dva a pusto pustý, krásný, tajemně modrý oceán.
Zahleděla jsem se do něj a uviděla svůj obraz.
Rukou jsem jím ve vodě projela a odraz rázem zmizel.
„Tak se jdem potápět."hodil po mně Justin výstroj a já se s chutí zvedla a oblékla si jí.
„Vybafš kak dewil."usmála jsem se... Moc mi s tím nešlo mluvit.
„Co?"nadzvednul obočí a sundal si tu věc z pusy stejně jako já.
„Že v tom vypadáš jak debil."začala jsem se tlemit.
„Zato ty si v tom hotová modelka."nasadil ironický smích zato já jsem se přestat smát nemohla.
„Tak jdem plavat."polácala jsem ho po zádech a stále potlačovala jistí smích.
Oba jsme skočili do hlubin mé modré lásky.
****
Všude to vypadalo tak nádherně, tak okouzlující.
Barevné rybky všech možných barev do mě naráženi.
Podplouvali krásně zbarvené koráli, ke kterým jsem okamžitě připlula.
Cítila jsem se jako doma.
Naproti mně jsme uviděla nádhernou medúzu plnou elánu do života.
Když jsem kolem sebe viděla tohle všechno, byla jsem tak moc nesmírně šťastná.
****
„Tak co?"vyplaval na břeh Justin.
,,Je to okouzlující."nadechla jsem se.
Justin se sumál a pak jsme oba nasedli na skútr.
,,Tak a teď zbytek dnešního překvapení."
Dojeli jsme k jeskyňce která byla na vodě.
Vešla jsem dovnitř,uprostřed byl stále oceán ale kolem byl povrch na kterém se dalo stát.
Bylo to tam osvětlené svíčkami a vypadalo to nádherně.
Všude nádrherné květiny a bylo to prostě okouzlující.
****
Pohlédla jsem na Justina.
,,Je to nádhera."usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.
,,A to není celé."řekl a vyáhl mísu plnou nakrájených melounů.
,,Mňám!Počkat-Jak ví že mám ráda-"
,,I já mám svá tajemství."skočil mi do řeči.
Já jsem se usmála a sedla si,nohy jsem i začala máchat ve vodě a k tomu ukusovat meloun.
„Ty seš fakt boží."uculila jsem se.
„Já vim."usmál se.
Samozřeně že to myslel ironicky.
****
Oba jsme se zadívali navzájem tomu druhému do očí.
Měl oči jako oceán.
Hluboce modré.
****
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro