Jako každé ráno mě vzbudil otravný budík na mém mobilu.

Odemkla jsem mobil a jako snad každý na něm ráno chvilčku strávila.
Na rozdíl od ostatních jsem ale i přes to školu stíhala bez problémů.

Škola byla kousek od pláže takže jsem nemusela každé ráno tak moc chvátat.

Klasicky jsem si dala jogurt s ovocem, ovoce je pro mě denní příjem potravy.
Nejraději mám meloun.
Je to poněkud zajímavý druh ovoce.
O mých fyzikálních rozborech ovoce ale až později.... Teď vám ukážu jak to chodí u nás ve škole.
***
Když jsem dosnídala, šla jsem se podívat na pláž.
Nikde nikdo ještě nebyl.
Na Floridě si lidi rádi přispávají což moc nechápu.
Já sama miluji být brzy ráno na pláži a sledovat vlny.
Dívaka jsem se na oceán, mírně se protáhla a pak vzala školní batoh a vyrazila jsem do školy.
Na půl cesty do školy jsem se vždy scházela s Annie a Bredem.
Byl to náš takový malý rutuál.
„Ahoj lidi."pozdravila jsem oba.
„Čau Ocean."
Ahoj teď si říkáte že je to možná trochu moc.
Ale já to oslovení miluju.
Nikdo mi nikdy neřekne jinak.
A to od kamarádů až po rodiče a učitele.
„Dneska máme jenom čtiři hodiny kvůli tomu, že se blíží prázdniny."nadhodila jsem.
„Co tím chceš zase naznačit?"nadzvednul obočí Bred .
„Pláž. Prkno. Oceán. Dneska?"nevinně jsem se usmála.
Všichni tři jsme se zasmáli a Annie s Bredem souhlasili.
Když jsme přišli do školi, vzali jsme si ze skříněk učebnice a šli na společnou hodinu španělstiny.
„Dnešní hodinu-"
Ano. Tak krátce jsem poslouchala.
Španělština mě bavila ale ty kecy Peveriové ne.
****
Naše učitelka na španělštinu.
Učí ješte Němčinu a Angličtinu.
Obrýlená, tak akorát stará, černovlasá a hrozně ukecaná.
****
Místo poslouchání žvástů o hodině španělštiny jsme si radši kreslila na kus prázdného papíru.
Západ slunce a vlnky oceánu.
Kreslit jsem nijak zvlášť neuměla... Ale snaha tu byla.
****
„Crrrr" zazvonilo se na konec hodiny.
Vzhledem k tomu, že jsme v téhle učebně měli ještě teď hodinu dějáku, jsem zůstala sedět na místě.
„Tak jaká byla hodina?"ušlíbl se Bred když viděl, že jsem si kreslila.
„Hádej."ušklíbla jsem se na zpět.
„Ukaž."vzal kus papítu na kterém byla nakreslená moje kresba.
„Jako vždy dobrý, Ocean."ne-ne-ne.... Nechybí mi tam čárka.... Bref to tentokrát myslel jako oslovení.
Lidi si to pletou.
Nemám vám to za zlé.
****
„Ehm... Promiň ze vás vyrušuju... Ale Ocean? Mohl bych si od tebe okopírovat papíry z dějáku? Nikdo z kluků je nemá.."přišel za mnou o přestávce Justin, když jsem se bavila s Annie a Bred. 
****
Justin Jonas.
Nejoblíbenější kluk na škole.
Holky po nem šílí.... Což se ale mě a Annie nijak zvlášť netýká.
Nejlepší basketbalista a prostě sportovec...
****
„Jo... Jasně."přikývla jsem zmateně a podala mu papíry.
On se umál a poděkoval.
„Stejně nechápu co na něm každej vidí."dodala jsem když už byl pryč.
„No... Ošklivej rozhodně není."usmála se Annie, a já ji z legrace praštila.
****
Zbytek školy vám popisovat nemusím, ne? Nuda. Nuda. Nuda.
Stačí?
****
„Tak si skočte každej domů pro prkno a plavky a  jdeme!"já už na sobě plavky měla a tak jsem doma popadla jen prkno a už jsem šla na pláž.
Krásně foukal mírný vánek.
****
„Tak jdem."zavelel Bred a já s Annie jsme se s úsměvy vydaly za ním.
Lehly jsme si na prkno a nechali se unášet do té doby, než jsme se nedostali do určité vzdálenosti od břehu.
Pak jsme si na prkna stoupli a čekali na vlnu.
Když přišla obrovská vlna projela jsem pod ní.... Bylo to nádherné.
Milovala jsem to.
****
Celá mokrá jsem vylezla z vody, čekala jsem na Breda s Annie.
Ti teprve vyplouvali na břeh.
„Dneska nebyly zas tak dobrý vlnky."řekl mokrý Bred.
„Ale šlo to."odvětila jsem.
Následně jsem se rozloučila s Bredem a Annie.
Oni už museli domů... Já ale na už skoro prázdné pláži zůstala
Slunce zapadlo a krásně šuměl.
„Ahoj."vyrušil mě někdo.
„Ee-co? Je ahoj."otočila jsem se na Jamese.
„Tady ti vracím ty papíry, moc dík."usmál se na mě a podal mi papíry.
„Jo ehm...nemáš zač. Jak si mě tu našel?"
„Na pláži jsem skoro každý den... Jezdím na prkně... Všiml jsem si, že taky jezdíš."
„Jo! Miluju to!"usmála jsem se.
„Já taky, někdy by jsme mohli jít surfovat spolu."navrhl
„Jo, já tu sem každej den taj proč ne."usmála jsme se.
„Jo to ja taky, tak se měj... pa."rozloučili jsme se.
....
To bylo divný.
Nevím... Možná na něj změním názor.
Zdá se být dobrý kamarád.