Začala škola.

Tudíš Justinovi začali sporotvní aktivity,zápasy a tak.

Měla jsem pocit,že to přehání,už párkrá si stěžoval na bolesti ruky ale energie do sportu nikdy neubral.

A tak jsem se rozhodla pro správnou  věc.

,,Dobrý den pane Gerette,můžu s vámi mluvit?"zeptala jsem se Justinova trenéra.

Vlastně nebylo třeba slov.

jen jsem mu podala Justinovu lékařskou zprávu,kterou mi vypůjčil.

Když to trenér dočetl,podíval se na mě.

,,Děkuju ti Ocean."řekl a odešel.

Měla jsem strach.

Doufala jsem,že si Justin uvědomí,že jsem to myslela dobře,

Celý den jsem ho neviděla,odpoledne jsem sama zamířila domů,kde jsem uviděla policii a záchranku.

Jakoby se mi zastavilo srdce.

Mé hluboké,nekonečné,plné tajemství,srdce.

Rozběhla jsem se k domu a vrthla mezi všechny záchranáře a policisty.

na zemi jsem uviděla pod černýma pláštěma dvě těla.

Okamžitě jsem odtrhla pláště.

,,MAMI!!! TATI!!!" skácela jsem se na zem a nemohla tomu uvěřit.

,,Co se stalo?"vydala jsem ze sebe.

,,Byli zřejmě společně plavat,nejspíš přišla vlna..Utopili se."položil mi ruku na rameno nějaký policista.

Dala jsem si ruce před pusu a nemohla uvěřit té kruté pravdě.

Přišla jsem o přátele,o rodiče,co přijde příště,Oceáne?

Žiju,žila jsem pro tebe,tak proč?

Seděla jsem na zemi,v dešti,obklopená policisty a záchranáři.

Chtěli mě převést na psychiatrii,nechtěla jsem.

zůstala jsem sedět na studené zemi a brečela jsem.

Slané slzy padaly na mou kůži.

Bylo to jako když se koupu.

Tak moc podobný pocit.

Nikdy jsem si to vlastně neuvědomovala.