14
Po týdnu Justina pustili z nemocnice,v hlavě mi ale pořad vrtalo to,jestli nemám pro jistotu Justina od sportu ubránit.
Nepřál si to..Ale měla jsem o něj strach.
Pomalu už začínala škola a Annie s Bredem se vrátili,šla jsem je pozdravit na pláž,kde spolu seděli.
,,Ahoj."
jen se na mě podívali a chtěli odejít pryč.
,,Moc mě to mrzí,mrzí mě že jsem si vás nevšímala,jasný? Omlouvám se."
Váhali jestli mu odpustit nebo ne.
Pak ale oba zavrtěli hlavou a odešli pryč.
Sedla jsem si na vyhřátý písek a založila si hlavu do dlaní.
Pozorovala jsem vlnky.
Jak uklidňující.
,,Ahoj." sedl si vedle mě Justin.
,,Ahoj."oplatila jsem mu pozdrav.
,,O mě nikdy nepřijdeš."řekl a já mu položila hlavu na rameno.
,,Je mi tak moc podobný.."řekla jsem a Justin nechápal.
,,Strácím se v něm stejně jako v sobě."pohodila jsem hlavou k oceánu a políbila Justina.
***
To že jsme si tak podobní..
Nevím zda je to dobře, nebo špatně
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro