Už to bylo čtvrtým dnem,co ležel Justin v nemocnici a stále se neprobral.

Každý den jsem za ním chodila a mluvila slova do prázdna.

Dnešek nebyl výjimkou,v nemocnici jsem se ohlásila a zamířila k jeho pokoji.

jako vždy jsem si dedla na jeho postel a začala jsem mluvit.

,,Justine..kdybychom se tehdy nezačali bavit,bylo by do jednodušší,neležel by na nemocničním lůžku s chromou rukou."

Odmlčela jsem se.

,,Budeš muset přestat sportovat,víš to?"povzdychla jsem si.

Dlouhou dobu jsem mčela,když pak jsem si otřela slzu a řekla jsem: ,, prosím,probuď se."

Poté jsem se zvedla a chtěla odejít.

Když ale jeho hlas mě zastavil.

,,Ocean."okamžitě jsem se otočila a na tváři se mi objevil úsměv.

,,Vím,že sportovat nemůžu ale prosímtě...je to můj život,v menší míře sportovat budu a ty trenérovi ani NIKOMU jinému neříkej o tomhle zranění,nechci aby se o tom ve škole povídalo."

Povzdechla jsem a mírně jsem přikývla.

,,Miluju tě Ocean." řekl.

,,Já tebe taky."odpověděla jsem.

***

Co když se zraní?

Co když se mu něco stane?

Zachráníš ho hluboký Oceáne?