Celou noc jsem nespala.
Hned ráno, asi okolo šesté ráno, jsem se vymrštila z postele, nasnídala se, převlékla a zamířila si to do nemocnice za Justinem.

„Pane!"zastavila jsem doktora.

„Slečno."usmál se na mě.

„Kde je Justin?"zeptala jsem se ho.

„Právě tam mám namířeno, pojďte se mnou."odvětil a poté jsme společmě zamířili k Justinovu pokoji.

Když jsme vešli spal, byl připojený na různé přístroje a jeho ruka byla v pevném obvazu.

„Bude mu ta ruka chybět?"zeptala jsem se ochraptěle.

„Ne, naštěstí jsme ji zachránili ale se sporty to bude muset hodně zmírnit.. A tím hodně, myslím opravdu hodně."

„Necham vás tu s ním osamotě."usmál se doktor a odešel.

Sedla jsem si k Justinovi a pohladila ho po tváři.

„Strašně moc mě to mrzí."

„Miluju tě."

„A navždy budu."

Mluvila jsem věty do prázdna.

Jestli teď čekáte, že se hned probudí a políbí mě, jako to bývá v pohádkách... Tak ne.
To se tehdy opravdu nestalo.
Byl v komatu.
Spal, na jeho tváři byli vidět kapky slz, které z bolesti uronil.

***
Kapky slané jako oceán.
Kapky co pálí do očí.
Mě nikdy ale ta sůl nespálila.
Proč zrovna teď ano? 

****
Takže hola amigo🙌
Je tu kraťoučká kapitola ale s tímhle príběhem budu muset trošku pohnout, takže nejspíš budu vydávat častěji kapitoly ale o hodně kratší :)
Jinak co na to všechno říkáte?
Komentuje a pa🙌