,,Prosím! Pusťte mě za ním."žadonila jsem doktora v nemocnici,který měl na starosti Justina.

,,Jste rodinný příslušník?"

,,Ne."řekla jsem rozklepaně.

,,Tak je mi líto."odvětil a chtěl odejít.

,,Jsem jeho přítelkyně,prosím."dodala jsem,doktor s e ještě zastavil a podíval se na mě.

,,Přijďte zítra."řekl a odešel.

Založila jsem obličj do dlaní a sedla si na nejbližší židli.

Po asi deseti,možná dvaceti minutách bezvýznamného sezení ,jsem se zbedla  ašla domů.

Doma byla tma,schylovalo se k bouřce,rozsvítila jsem,udělala si jídlo a lehla si do postele.

Odemkla jsem si mobil.

Jen jedna zpráva a to od mamky: Ahoj zlato,jak se máš? My se máme skvěle,proč si věera nezavolala? Je všechno v úpřádku?

není mami..není.

Otřela jsem si slzy a napsala jsem Annie.

Ocean: Ahoj Annie,strašně mi chybíš <3 Vůbec nevím co mám dělat,stalo se něco ak hrozného..prosím opravdu nemůžeš na párdní zpátky domů?

Během deseti minut mi zacinkal mobil.

Annie: kdopak se to ozval? Přítelkyně slavného Justina? Jaktože sis našla chvilku mi napsat? Opravdu mě to překvapuje,protože máš jistě lepší věci napráci než komunikovat s tak průměrným člověkem jako jsem já a Bred. Sbohem Ocean.

Když jsem tu zprávu četla,už jsem si ani neuvědomovala jak moc jsem v tu chvíli brečela.

Chtěla jsem zkusit ještě zavolat Bredovi ale okamžitě mi to típl.

Jakoby se mi všechno zhroutilo během jednoho, jednoho jediného dne.

****
Seděla jsem na břehu Oceánu a dívala se na odražející se světlo od vody.
Nikdy bych nepomyslela źe mě tak zradíš Oceáne.