Draco s mírnými obavami sledoval špinavý strop nad sebou. Ležel na zádech na chladné podlaze ve své cele a Blaise vedle něj už spokojeně oddychoval. Jenže blonďák nemohl usnout. Nedokázal své mysli odlehčit natolik, aby se nestresoval zítřkem, který rozhodne o jeho osudu. Po čtyřech dnech strávených v zajetí u neosmrtijedů se s Blaisem rozhodli zrealizovat svůj útěkový plán. Zítra v poledne. A také na poslední chvíli.

Jak se Draco totiž včera dozvěděl, každý z nich tu byl vězněn kvůli něčemu jinému. S každým z nich měli jejich protivníci jiný záměr, a zatímco Blaise by tu mohl v klidu setrvávat neznámý počet dalších dní, Dracův osud by se zpečetil ihned v zítřejší podvečer. Proto v tu dobu musí být z tábora již pryč, daleko, a k nenalezení.

K překvapení obou mužů trvalo smrtijedům celé tři dny, než blonďáka vytáhli z cely a předvedli ho před muže ze svého středu. Po nekonečně dlouhých monolozích plných výhrůžek o mučení a přesvědčování Draca o tom, že se mu nic nestane, pokud od něj dostanou správné informace, začínal blonďák celou záležitost chápat.

Blaise byl omyl, pouhá náhoda, když se objevil na místě, kde byl před necelými třemi týdny veden útok. A jelikož si smrtijedi povšimli jeho znamení zla na levém předloktí, umanuli si, že ho vezmou sebou. Když posléze zjistili, že jim moc užitku nepřinese, rozhodli se jej sprovodit ze světa, v čemž jim však k překvapení všech zabránil samotný šéf. A pokud Draco dobře porozuměl hašteřivým dohadům, ke kterým se smrtijedi v jednu chvíli neprofesionálně uchýlili, dělal tak z jakýchsi osobních sympatií, jež k Blaisovi cítil, a doufal, že se mu časem podaří přivést snědého chlapce k rozumu.

Draco sám však žádným omylem nebyl. Útok na skupinu ministerských pracovníků byl zcela úmyslný a plánovaný dlouho předem. V podstatě už od chvíle, co jim zrádce z ministerstva vyzradil, že se nějaká podobná akce organizovaná samotným ministrem chystá. A Draco sám představoval jeden z hlavních cílů. Byl zdrojem informací, které potřebovali. Nezajali jej kvůli jeho smrtijedské minulosti, ani kvůli práci pro ministerstvo, ne, tím hlavním důvodem byl jeho manžel, Harry. Díky jeho dávnému úspěchu s poražením lorda Voldemorta v něm i nová generace smrtijedů viděla hrozbu. A těch je třeba se zbavit.

Pokud se zítřejší útěkový plán podaří a spolu s Blaisem se jim povede nějak se vymotat ze začarovaného lesa, v němž - jak ukázal výzkum ministerstva - nefungují žádná kouzla, bude mít Draco pro Harryho velmi zajímavou novinku. Jestli se mu při včerejším předvedení před šéfa smrtijedů podařilo vše správně pochopit, celý proces získávání informací o Chlapci-který-přežil má nastat až po příchodu onoho zrádce z ministerstva, který měl mezi smrtijedy podle všeho též velmi významnou pozici. A při vyvolané hádce několikrát padlo i jeho jméno. Brown. Typické anglické příjmení, ale člověk takovéhoto jména pracoval na případu neosmrtijedství jen jeden, a čím více o tom Draco přemýšlel, tím si byl jistější, že měli smrtijedského informátora celou dobu na velitelské pozici svého výzkumného týmu.

Tíživé myšlenky se mu honily hlavou tak dlouho, než nakonec díky únavě a vyčerpání usnul. A když se znovu probudil, bylo již pokročilé dopoledne. Snědá ruka s ním neodbytně třásla a hlas druhého muže jej vytahoval z hlubin neklidného spánku. Byl čas začít se připravovat k útěku.

„Nechci ti nic říkat, ale na druhou kontrolu už bys měl být vzhůru. Dělej Draco, vstávej, už jde!" šeptal naléhavě hlubší hlas. Při ranní kontrole nechali Draca spát, ale teď těsně před dvanáctou už by ho chtěli vzbudit. A jejich praktiky vůbec nebyly tak příjemné jako ta, kterou teď zkoušel Blaise. „Vstávej!"

S pomocí druhého muže se Draco ještě v zcela malátném stavu posadil a rukou si rychle snažil protřít oči. Na svět se podíval právě včas, aby jej přicházející hlídka zahlédla vzhůru.

Zamračená tvář muže oba vězně sjela pohrdavým pohledem, načež se víc očima zastavil na blonďákovi. Smrtijed na Dracovi hodnou chvíli setrval svou pozorností, než se znovu zadíval na Blaise a ušklíbl se. Nikdo nemohl vědět, co se mu při pohledu na snědého mladého muže honí hlavou. Poté se už jen otočil a beze slova vyšlapal schody vzhůru.

Blaise se zachvěl a hlasitěji vydechl vzduch. Po včerejším rozhovoru s Dracem neměl z tohohle místa žádné dobré myšlenky. „Ten chlap mi nesedí," zamumlal tiše.

„To teď není podstatný. Říkáš to vždycky, když sem přijde," pronesl blonďák hlasem lehce ochraptělým ze spánku. „Měli bychom se spíš soustředit na to, co je v plánu."

„Měli?" zašklebil se Blaise. „Teď je to na tobě. Musíš sem dostat ty klíče," kývl ke svazku na stěně mimo jejich celu.

Draco mu věnoval jeden mrzutý pohled, než se vzápětí hluboce nadechl a začal se soustředit na klíče na stěně. Nechal magickou energii proudit ze středu svého těla do svých rukou a na okamžik zavřel oči. Když je opětovně otevřel, silou vůle vyslal magii ke klíčům na stěně. Nebyl v tomhle tak dobrý jako Harry, ale k jejich štěstí se klíče lehce nadzvedly ze svého háčku a už putovaly vzduchem směrem k nim.

Druhý muž klíče sledoval s lehce užaslým pohledem, a když skončily v Dracově dlani, zatvářil se zvědavě. „Řekni, je Potter stejně dobrý v posteli jako učitel?" nadzvedl obočí.

Blonďák se nepřívětivě zamračil. „Myslím, že do toho ti nic není," pronesl ostrým hlasem a vstal ze země, aby mohl přivolanými klíči otevřít dveře jejich cely.

Blaise se zachechtal. „Takže je. To bych do něho teda neřekl. Na škole mi přišel spíš takový... uťápnutý, víš?" pokrčil rameny, jako by se nechumelilo a vstal taky. „Měl vůbec někoho jinýho než tebe?"

„Máme odsud utíkat a ty teď budeš řešit vztahy mého manžela? Mohl ses ptát celý ty předchozí dny, u Salazara," zabrblal Draco otráveně a strčil do mříže, která se k jeho údivu opravdu otevřela a zajistila jim tak volnou cestu ven. „Ano, měl, stačí?"

„Tak promiň, dlouho jsme se neviděli a napadlo mě to teď," povzdechl si bývalý Zmijozel. „Asi lehká závist, že máš takový vztah?" zamumlal si pro sebe a protáhl se kolem blonďáka ven.

„Copak vy s Pansy už nejste spolu? Naposledy, když jsem o vás slyšel, tak jste oznamovali svatbu," podivil se Draco.

„To kdybych věděl... Jsem idiot, trochu jsem to přehnal s alkoholem a vyspal se s nějakou... asi mudlou, nevím," zahuhlal Blaise.

Blonďák mu krátce stiskl rameno. „Stejně bych se vsadil, že je teď Pansy strachy bez sebe, když jsi tři týdny nepřišel domů."

„Netuším," pokrčil snědší rameny. „Tak jdeme," zamluvil další případné otázky a opatrně se vyplížil ven. Potřebovali se dostat jenom o několik metrů dál, aby mohli přímo do lesa, ale i tak se nejdříve opatrně rozhlédl. Když se ujistil, že je vzduch čistý, kývl na Draca a následně prudce vystartoval pryč od kobky.

Blonďák se rozběhl za ním. Překonat úprkem těch několik desítek metrů za hranice osady se zdálo tak jednoduché, až se to bylo téměř nemožné. Nevěřil, že by šlo všechno tak hladce, a přitom ani nemusel být pesimistou. Podvědomě tušil, že se musí něco pokazit, něco musí nevyjít. Jejich protivníci možná sázeli na to, že se zajatci nemají jak dostat z cely, ve svém společenství byli nejednotní, hašteřiví a působili, že jsou si jistí svým vlastním bezpečím, ale přesto dokázali navenek působit jako silný soupeř.

Nikdo si dvou prchajících mužů nevšiml, ne dokud Blaise jako první nepřeběhl celé pozemky a neskočil za křoví lemující celou osadu. Draco jej následoval vteřinu poté, jenže pak to přišlo. Celým táborem smrtijedů se ozval výstražný zvuk poplašného kouzla, které každého zbylého člena v osadě upozornilo na to, že někdo překročil hranici jejich pozemku na nepovoleném místě. Kdyby oba bývalí Zmijozelové zariskovali a utekli po jedné z cest vedoucích do tábora, nic by se nestalo, ovšem takto na sebe strhli veškerou pozornost.

Blaise se na Draca vyplašeně podíval. Tohle v plánu nebylo a byl si teď díky tomu naprosto jistý, že všichni smrtijedi na hlídkách se za chvíli vrátí zpátky. „Utíkej!" vykřikl přes svolávací sirénu a sám se rozběhl co nejrychleji pryč.

Blonďák opět vystartoval za ním. Utíkal, jak nejrychleji mohl, jen aby byli oba dva co nejdál od osady. Paradoxně však mohli každou chvílí narazit na vracející se hlídky. Vůbec nevěděli, kam běží, či zda neutíkají vstříc nepřátelům, přímo do jejich náruče. Ani jeden z nich se v lese nevyznal, nevěděli ani, na které z jeho stran se nachází. Jen běželi kupředu, kam je nohy nesly. Popadané listí šustilo pod jejich nohama, polámané větvičky na zemi praskaly, když na ně stoupali, ale oba utíkající muži ani jeden z okolních zvuků nevnímali. Důležité bylo dostat se pryč, někam, kde je jejich nepřátelé nenajdou.

Nebylo divu, když se za nimi po chvilce kličkování mezi stromy a udýchaného pádění lesem kupředu ozval křik. Oba bývalí Zmijozelové se na sebe v průběhu útěku podívali a pokusili se ještě více přidat. Neměli, jak by se smrtijedům ubránili. Jejich hůlky zůstaly v táboře a navíc v lese žádná kouzla ani nefungovala. Smrtijedská osada byla jediným místem, kde bylo možno nějaká použít. Jinak byl celý les začarován jako ochranná barikáda.

Hluk za nimi narůstal a přibližoval se. Nejspíš se i rozrostl počet jejich pronásledovatelů. Smrtijedi se v lese vyznali mnohem lépe, než prchající dvojice starých přátel, a tak se jim mnohem snáze dostávali na stopu. Draco cítil své srdce až v krku a jen silou vůle nutil své nohy, aby při běhu nepolevovaly. V boku jej začínalo píchat, a přestože to vypadalo, že má Blaise mnohem lepší kondičku, i na něm bylo vidět, že už neběží tak bezproblémově jako předtím.

„M-musíme se rozdělit!" vyrazil ze sebe mezi prudkými nádechy tmavovlasý. Jestli jim chtěli utéct, musel jít každý jiným směrem. Takhle se za nimi táhli všichni z osady, když ale půjdou každý jinudy, tak se i oni budou muset rozdělit a to byla jejich jediná šance na záchranu.

Dracův výraz byl v tu chvíli jasně nesouhlasný. Nemohli se přece rozdělit, když byl jeden jedinou jistotou toho druhého! Zároveň však věděl, že když nyní každý poběží jiným směrem, budou mít větší naději na záchranu. Byl na vážkách, ale musel se rozhodnout rychle. Proto nakonec, neschopen vydat ze sebe jakákoliv zřetelná slova, pokýval za neutichajícího běhu hlavou a věnoval Blaisovi jeden dlouhý všeříkající pohled. Pak se náhle odklonil z původního směru jejich útěku a začal se proplétat mezi dalšími stromy sám.

Dovolil si jeden krátký pohled přes rameno, jen aby viděl svého snědšího přítele, jak se i on vychýlil lehce do strany a mizel mu z dohledu. Na to už se soustředil jen na svou touhu zmizet svým protivníkům. Nehleděl na to, že jeho tělo křičelo, ať už konečně zastaví a odpočine si. Nezajímalo jej, že lapal po dechu, ani že jej v boku píchalo, jako by v něm měl zabodnutých tisíce jehel. Strach o vlastní život jej popoháněl dál, kupředu, a snad i pryč od nepřátel. Zkrátka jen utíkal a nestaral se o nic jiného. 

Ahoj, vítejte u další kapitoly! Co říkáte na vývoj událostí? Dracovi s Blaisem se sice podařilo utéct z vězení, ale zatím ještě nemají vyhráno. Nemohlo to být přeci tak jednoduché. ;) Snad se vám část líbila i přes absenci Harryho. Předem děkujeme za každou odezvu. :)

Vaše Makky & Matty