Všichni účastníci porady postupně opouštěli místnost se zaraženými pohledy na svých tvářích. Nikdo z nich pořádně nechápal, čeho to právě byli svědky. Takhle v ráži ještě nikdo z nich svého kolegu neviděl.

Draco zůstal sedět na svém místě a pohledem vyprovodil prvních několik odcházejících. Pak však raději sklopil zrak na desku stolu před sebou, aby se vyhnul všem těm kradmým pohledům, kterých se jejich spolupracovníci dopouštěli. Jakmile se za posledním z nich zavřely dveře, s povzdechem pustil Harryho předloktí ze svého sevření a v duchu se smiřoval s tím, že o proběhlé scéně bude zítra vědět dobrá polovina ministerstva.

„Bylo to nutné, Harry?" hlesl lehce zklamaně a upřel na černovlasého své šedé oči.

„Ty se ještě ptáš?!" nasadil Nebelvír nevěřícný tón. „Ten idiot nasazuje tvůj život... jen tak!"

„Já s tím taky nesouhlasím, ale nemám potřebu hned začít takhle vyvádět." Dracův hlas mírně zakolísal, když se Zmijozel pokoušel udržet si klidný tón, ale emoce, vyvolané pohledem do Harryho tváře, jej na okamžik ovládly.

Nebelvír blonďáka propálil pohledem. „Jistěže nemáš! Ty bys totiž nebyl ten, kdo by tady zůstal sám!" prudce se postavil ze svého křesla a přešel k oknu, kde si strčil sevřené dlaně do kapes kalhot.

Draco bolestně přivřel oči. Aby zabránil veškerým emocím, které jím na základě Harryho slov projely, dostat se na povrch, jeho tvář ztvrdla díky nasazení typické malfoyovské masky. „Říkáš to, jako kdyby mi umírání mělo činit radost," pronesl chladně.

„Cože? Draco, já tě jenom bránil! Gebauer tě posílá někam, kde jsme nikdy nebyli. To území nemáme zmapované, nevíme, co jsou ti smrtijedi zač a ty nemáš téměř žádný výcvik a zkušenosti! Tak hrozně moc se o tebe bojím, že by ses už nemusel vrátit a ty mi vyčteš, že jsem nemusel tak vyvádět? Gebauer využívá jen toho, že seš bývalý smrtijed a nebyla by to taková ztráta kdyby... kdyby ses nevrátil..." otočil se Harry k blonďákovi čelem.

„Spíš si jen myslím, že bychom většího úspěchu dosáhli, kdybychom to řešili v klidu, Harry. Tvou snahu mě bránit samozřejmě oceňuji a nijak ji nedegraduji," pohlédl do zelených očí svého manžela, „naopak, cením si toho, že ses mě zastal, jen...'' výmluvně pokroutil hlavou a svůj pohled opět sklopil.

„Víš, že co se týká tebe, tak řešit věci v klidu nedokážu," odvrátil se Harry znovu k oknu a pohlédl ven. Možná měl Draco pravdu, ale jeho to rozhodnutí tak moc dopálilo. Nedokázal si pomoct.

Zmijozel v křesle si povzdechl, načež vstal a přešel ke svému manželovi. Zezadu jej objal kolem hrudníku, přičemž si hlavu opřel o jeho šíji. „Nepůjdeme už radši domů?" tlumeně se otázal a bříšky prstů pohladil černovlasého po prsou.

„Jo," zamumlal Harry a pohladil hřbet ruky na své hrudi. „Už toho tady mám plný zuby..."

Draco se drobně pousmál a propustil Harryho ze svého sevření. Vzápětí však uchopil jednu z jeho dlaní a vzal ji do své - nejen jako láskyplné gesto, ale i ve snaze černovlasého uklidnit.

Harry dlaň ve své stiskl. „Tak jdeme..."

***

Po příchodu domů se ani jeden z nich příliš ničím nezdržoval a v rutině, na kterou si v posledních týdnech zvykli, se postupně prostřídali v koupelně. Již klasicky byl Harry hotov mnohem dříve a rychleji, než jeho drahá polovička, a tak už dávno ležel v posteli, zatímco Draco stále setrvával v místnosti přiléhající k jejich ložnici. Zvuk tekoucí vody již dávno utichl, ale blonďák ještě notnou chvíli postával před zrcadlem a dodržoval svou naučenou zkrášlovací proceduru. Ať si říkal kdo chtěl, co chtěl, v tomhle se už nezmění.

Když pak o pěknou řádku minut později konečně vešel do ložnice, oblečen do svého trička na spaní a volných kraťasů vyhrazených stejnému účelu, našel Harryho, jak sedí v posteli, opřený o její čelo se zády vypodloženými polštářem a nohama schovanýma pod peřinou, jak lehce zastřeným pohledem kouká před sebe.

Když Draca zaregistroval, zadíval se na něho a pousmál se. „Konečně hotový?"

„Nech si toho," na oko dotčeně si odfrkl blonďák a odlepil svůj bok od futer dveří, o něž se doposud opíral. „Už jsem ti říkal snad milionkrát, že se snažím především kvůli tobě a ne - nechci slyšet nic o tom, jak mi to v pocuchaný verzi víc sluší," upozornil Harryho předem a přešel k posteli, kde si také zalezl pod deku a poté se posunul blíže k černovlasému.

„I po tolika letech se mi chceš pořád líbit, jo?" podráždil Zmijozela Harry a přehodil ruku přes jeho útlá ramena.

„Jo a jinej nebudu ani jako seschlej stařec nad hrobem," samolibě se Draco usmál a svezl se po posteli níže, aby si mohl položit hlavu na manželovu hruď.

V Harryho hrudi zabublal lehký smích. „Na to je ještě času dost, nemyslíš?" neodolal, a když se Draco nesoustředil, zabořil nos do jeho voňavých vlasů a rozcuchal je tak.

„Očekával jsem, že mě opravíš s tím, že já nikdy seschlej nebudu," ohrnul blonďák ret. „Nebo si snad myslíš, že v té koupelně trávím tolik času jenom kvůli tobě? Pche," vystrčil panovačně nos, avšak uvnitř sebe dusil pobavený smích.

„Tak to moment, moment!" zarazil blonďáka rychle. „Z tebe se stal narcis? Kdy, pro Merlina?" odtáhl se lehce a naoko nevěřícně na Zmijozela pohlédl.

„Tím jsem byl odjakživa, jen sis asi nevšiml," ušklíbl se Draco mazaně.

„Jak ty ale kecáš!" přimhouřil Harry oči, načež se rozhodl zakročit. Povalil manžela do peřin pod sebe a začal ho lechtat na bocích s širokým úsměvem, jakmile Draco vypískl smíchy.

Blonďák se pod ním za hlasitého smíchu proloženého několika výkřiky svíjel a snažil se manželovým prstům za každou cenu uniknout. Byl neuvěřitelně lechtivý, zvláště na bocích, a Harry to moc dobře věděl. Však také tuto jeho slabinu objevil již na škole, kde se kdysi začal utvářet jejich vztah. „Dost, prosím, Harry! Tak už dost!" dostával ze sebe trhaně mezi jednotlivými nádechy a snahou od sebe černovlasého odstrčit.

„Co za to?" ustal na chvíli černovlasý ve svých pohybech a s potěšením hleděl a rozcuchaného blonďáka.

„Přehodnotím svůj názor na to, proč se vlastně zkrášluju?" nadhodil Draco nadějně a využíval okamžiku k tomu, aby se dostatečně vydýchal - přeci jen, co kdyby Harryho napadlo v lechtání pokračovat, že ano. Musel být připraven na všechno.

„To mě docela zajímá. Povídej," posadil se Harry na paty, ale stále držel ruce na Dracových bocích.

„Prvořadě pro to, abych se ti líbil?" uculil se Zmijozel a s rozšířenými zorničkami očekával Harryho reakci. „Abych tě... přitahoval? Vzrušil?"

Nebelvír se uculil s lehkým ušklíbnutím. „Vzrušuješ mě, když vypadáš jako teď," poukázal prstem na Dracovu hlavu a poté na oblečení, kdy zpod trička vykukovala jeho bledá jemná pokožka.

„A upravený ne?" našpulil blonďák ublíženě rty.

„No," zamyslel se Harry a představil si Zmijozela upraveného v obleku s kravatou. „Je pravda, že v práci bych tě nejraději ohnul přes stůl, ale stále tě mám radši s rozcuchanýma vlasama," pokrčil rameny. „Jsi tak přirozeně krásný."

„Takže bych se ti líbil i s vyschlou pokožkou a popraskanými rty? Neoholený, nenavoněný, prostě... zanedbaný?" vyklenul Draco tázavě jedno z dokonale upravených obočí.

Harry se k blonďákovi naklonil. „Vzal bych si tě znovu se všema těma chybama, jasné?"

„Vzal jako vzal, nebo vzal jako vzal?" kousl se Zmijozel provokativně do rtu a s jiskřičkami v očích se na černovlasého zadíval.

„Nejdřív jedno a potom i to druhé. Pořadí si urči sám."

„Přípravy na svatbu trvaj moc dlouho. Upřednostňuji to druhé," zaculil se Draco a jedním okem na Harryho mrkl.

Nebelvír pokroutil hlavou. „Jak chceš," zašeptal chraplavě s vidinou, že konečně po neskutečně dlouhé době dojde na nejintimnější část v jejich vztahu. Natáhl ruce a trhnutím dostal ze Zmijozela jeho volné kraťasy na spaní.

„Nejdeš na to nějak zhurta?" zasmál se blonďák Harryho počínání, ale nestěžoval si. Tenhle způsob jejich blízkosti mu neskutečně chyběl a jak znal svého manžela, určitě na tom nebyl jinak. Jen doufal, že nebude Harry natolik nedočkavý, aby celý akt skončil v rekordním čase. Naopak si přál, aby si své splynutí po tak dlouhé době náležitě vychutnali, se vším patřičným, bez kouzel, jen oni dva. Když už si pro sebe tuhle chvíli ukradli, tak ať za to opravdu stojí.

„Klidně tempo nechám na tobě, pokud chceš," stáhl se Harry lehce a pohladil blonďáka po lýtku. Nechtěl spěchat. A ve své podstatě ani netrval na úplném spojení, chtěl se pomazlit. Ale pokud by Draco chtěl... bránit se rozhodně nebude.

„Jen pokračuj... pokud dokážeš přibrzdit, jakmile budeme oba nazí, a užívat si to," uchechtl se Zmijozel tiše a nepřímo se s černovlasým podělil o své přání.

„Znáš mě?" zeptal se Harry naprosto vážně.

„Právě že jo," pousmál se Draco pobaveně. „Dokážeš být něžnej, ale zároveň taky nadržený zvíře. Jak mám vědět, na co máš náladu dnes?" optal se nenuceně a rty se mu zvlnily v upřímném úsměvu.

Harry se potěšeně usmál a přitáhl si blonďáka za nohy více k sobě, aby ho dostal do úplného lehu. Sám se následně položil na něho. „Co myslíš?"

„Doufám v romantiku," jemně se Zmijozel zasmál.

„Máš ji mít," oplatil Harry Dracovi smích a poté konečně polapil jeho rty v dlouhém milujícím polibku. Nakonec to ale nevydržel a musel se zeptat na to, co ho tak trápilo. „Takže sex na rozloučenou?"

„Sakra, Harry!" popuzeně zamumlal blonďák a jeho uvolněná nálada byla najednou ta tam. Posunul se na posteli výše a zapřel své tělo na loktech. „Proč o tom pořád musíš mluvit takhle? Akorát něco přivoláš!" odvrátil Draco hlavu na stranu. Vysunul se zpod Harryho těla a s nohama překříženýma před svou hrudí se k němu obrátil zády.

„Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo, jenom... nevím, jak dlouho s týmem budeš pryč a... mise prostě netrvají jeden týden a ty to víš," povzdechl si Nebelvír a litoval, že se vyslovil tak kostrbatě. „Nechci tady být sám. Vracet se a vstávat do prázdného domu," přesunul se blíž k blonďákovi a objal ho kolem pasu.

„Vždy, když bude čas a příležitost, pokusím se ti napsat, dobře? Když to situace dovolí," vydechl, vědom si toho, že takových chvilek nebude mnoho. Bezpečnost týmu a utajení mu zrovna velkou komunikaci s vnějším světem neumožní.

„Chtěl bych tak moc jít s tebou," přiznal Harry tiše. Věděl moc dobře, že dopisy mu fyzický kontakt nenahradí.

„Harry," protáhl Zmijozel a natočil se ke svému manželovi čelem. „Nedělej to těžší, než to je, prosím. Nebo si myslíš, že mně se stýskat nebude?" věnoval mu oddaný pohled.

Nebelvír sklopil pohled. „Bojím se o tebe. To je asi ten největší problém. Lásko, nemáš ani pořádný výcvik jako já. Nikdo neví, do čeho se pouštíme."

„Já mám... taky strach," neochotně připustil Draco a byl rád, že se na něj Harry momentálně nedívá. „Nikdy jsem v terénu pořádně nebyl a... okolnosti tohohle případu to taky zrovna nezlehčují," hlesl. „Nechce se mi tam."

Na ta slova tmavovlasý zvedl hlavu. „Já vím," pohladil blonďáka něžně po tváři. Měl na jejich šéfa takový vztek, ale věděl, že to už nemá cenu. Proto se také s tichým povzdechem uložil zpět do peřin.

Draco s jemným úsměvem následoval jeho příkladu. Jen s tím rozdílem, že namísto do peřin, nalehl svým tělem z části na Harryho a dával mu na obdiv své stále odhalené pozadí, když se položil na břicho, nikoliv na záda. Natáhl se, aby mohl na Nebelvírovy rty vtisknout polibek, lehce nejistý z toho, že nevěděl, jak bude dnešní večer pokračovat.

Harry ale jako by jeho obavy skrz jemné spojení vycítil a polibek mu vrátil, a zároveň s ním načal nový. Rukama opatrně zabloudil pod spací tričko, které měl blonďák stále na sobě. Lehké doteky přeléval do odvážnějšího hlazení, tiskl Zmijozela na své tělo a kradl si z jeho rtů další a další polibky. Dlaněmi kopíroval ostré hrany manželových lopatek společně s hrboly obratlů tvořící páteř.

Draco spokojeně zamručel do rtů černovlasého, zatímco se mu po těle rozsévala husí kůže, způsobená Harryho doteky. Jo, přesně tohle potřeboval. A nejen to. Na okamžik se z polibku vymanil, aby se mohl odtáhnout a svléci si tričko. To pak pohodil na druhou stranu postele a uvelebil se na zádech, načež Nebelvíra potažením za ruku vyzval, aby na něj nalehl.

Ten nezahálel a němé prosby vyslyšel s okamžitou platností. Sám ze sebe rychle stáhl volné pyžamové kalhoty a následně se vetřel mezi partnerova stehna. Tak moc ho potřeboval cítit u sebe. „Miluju tě," zašeptal tentokrát první, ale již podruhé ten den.

„Já tebe taky, Harry," dostalo se mu tiché odpovědi, nesoucí v sobě známky vzrušení. Rozhodně to nebylo naposledy, co si muži toho večera vyznávali lásku, a také slova sama o sobě nebyla tím jediným způsobem, kterým si ji dávali najevo. To, že se navzájem vroucně milují, mohli vycítit z každého doteku, polibku, a samozřejmě i ze samotného splynutí jejich těl.

Ahoj! Vítáme vás u další kapitoly! Jsme rády, že se vám příběh zatím líbí. Vaše pozitivní odezvy nás těší. :3 Taky máte o Draca strach stejně jako Harry? Věříte, že to náš udatný Nebelvír jen tak nenechá a nakonec se na misi vetře taky, aby mohl svého manžela chránit? Nebo mu to nedovolí nerudný Gebauer? Co myslíte? ;)

Vaše Makky & Matty