„Jsem zvědavej, co nám chce," zabručel Draco, zatímco po boku svého manžela kráčel ministerskou chodbou rovnou ke kanceláři samotného ministra. „Z toho dopisu mám akorát tak pocit, že jdeme na kobereček," nesouhlasně nakrčil nos.

„Co jiného," cukl Harry rameny, protože jeho osobně to vůbec nepřekvapovalo. Možná ho čekal vyhazov, byl s tím smířený.

„Ale vždyť to je tak nespravedlivý!" rozčiloval se blonďák. „Měli by nám děkovat, speciálně pak tobě, ale ono to zatím vypadá, že z nás udělaj akorát tak obětní beránky," popuzeně si odfrkl a rozhodil rukama.

Harry se pousmál. „Myslím, že tobě se omluví, protože se opravdu všichni příšerně sekli. Hlavně ministr. A já... No, nejdřív si vyslechnu, jak nerespektuju zákony ministerstva kouzel, nedbám pokynů svého nadřízeného a pak mi oznámí, že mám padáka," ušklíbl se nakonec.

„Pokud tě vyhodí, odejdu odsud i já. Nemíním přijít o čas trávený s tebou jen kvůli něčí zabedněnosti," bojovně Draco zatnul ruce v pěst.

„Ale no tak, klid, lásko," zasmál se černovlasý a přehodil paži přes Zmijozelova ramena. „Právě se tady chováš jako udatný Nebelvír, víš o tom?" zašeptal mu do ucha tiše, aby je nikdo další neslyšel.

„Jako milující manžel udatného Nebelvíra," opravil jej Draco a díky Harryho paži se více uvolnil. „Nehodlám tu zůstat bez tebe a už vůbec ne, když by tě vyhodili kvůli takovým..." nechal na druhém muži, ať si domyslí nelichotivá slova, která se mu chtělo použít. Pohledem zpražil kolemjdoucího úředníka, který je zvědavě okukoval, a tvář mu zbrázdilo hluboké zamračení.

„Ještě chvíli budeš kolem sebe vrhat takovéhle pohledy a nikdo mi neuvěří, že seš ve skutečnosti mírumilovný a milující manžel udatného Nebelvíra," ohlédl se Harry nenápadně přes rameno na prchajícího kouzelníka.

„Nebudu se na nikoho usmívat, když tě chtějí připravit o práci!"

„To nemusíš, jen ty nevinné úředníky nezabíjej pohledem," políbil Zmijozela na spánek. „Bude to dobrý."

„To se teprve uvidí," zabrblal blonďák s nevraživostí sníženou uklidňující a konejšivou pusou. Harryho zázračný vliv na jeho osobu se opět projevil, ale ani láska jeho manžela nemohla z Dracovy mysli vypudit veškeré pobouření, které se v ní usadilo.

Namíchnutý byl už do chvíle, co jim dnes ráno donesla sova dopis s ministerským označením. Vztek v něm tiše bublal celé dopoledne, dokud nezačal supět při navlékání si drahého saka a neměl daleko od výbuchu, jakmile se odletaxovali na ministerstvo samotné a nezačali kráčet vstříc své popravě.

Harrymu ale na ničem z toho nezáleželo. Byl rád, že má opět svého manžela po boku živého a zdravého, a to i za cenu vyhazovu z ministerstva. Tahle skutečnost pro něho byla cennější, než práce. Najde si jinou, nabídek neměl zrovna málo.

Přede dveřmi do ministrovy kanceláře naposledy pevně stiskl Dracovu dlaň ve své, načež volnou rukou zaklepal na tmavé lesklé dřevo. Po tlumeném vyzvání vešel i se Zmijozelem dovnitř.

Na oba však mimo uvítání od ministra, čekalo i jedno nemilé překvapení. V jednom ze tří křesel postavených před masivním dubovým stolem seděl Kevin a nepěkně se na ně mračil.

„Pánové," vzhlédl k nim muž stojící v čele celého ministerstva a zvedl se ze svého křesla, aby mohl ve zdvořilém gestu k manželskému páru natáhnout ruku a pozdravit se s nimi. „Vítejte. Jsem rád, že jste dorazili. Prosím, posaďte se," ukázal pak na obě volná křesla.

„Děkujeme," pokýval Harry hlavou na srozuměnou a podle ministrova gesta se s Dracem vydali ke dvěma volným místům, kdy se on sám posadil blíže ke Kevinovi. Vysloužil si tak od svého nadřízeného nelichotivý úšklebek, který se však rozhodl přejít bez poznámek.

„Nuže, když už vás tu konečně mám všechny, rád bych přešel k věci," zatvářil se ministr stylem, kterým jasně dával najevo, že chce mít celou záležitost brzy z krku. „V uplynulých dnech se toho semlelo více než dost, a nyní přišel čas na to, abychom společně dořešili veškeré personální problémy, které se vyskytly na vašem oddělení," spojil ruce na desce stolu do malé stříšky. „Pane Malfoyi," schválně použil jen část Dracova příjmení, aby od sebe oba manžele dokázal odlišit, „začneme vámi."

Blonďákovy rty se téměř neznatelně zvlnily, než krátce kývl hlavou, aby tak ministrovi ukázal, že poslouchá a jen ochoten si jej vyslechnout - byť s mírnou nevolí.

„Jsem rád, že jste uposlechl a nahlásil se nám jako kouzelník disponující bezhůlkovou magií. Sice jste to měl udělat už dávno a sám, na vlastní popud, ovšem... nikdy není pozdě, viďte?" lehce se ministr pousmál. „Aspoň nemusím řešit další kázeňské problémy," střelil pohledem po černovlasém naproti sobě, než se vrátil zpět k blonďákovi.

„Vás jsem si pozval především proto, že bych vám jménem celého ministerstva rád vyjádřil naši upřímnou omluvu. V průběhu vyšetřování případu neosmrtijedů se s vámi nejednalo nejlépe, čehož si je dobře vědom i zde, pan Gebauer," hlavou pokynul na dalšího z mužů a svým pohledem jako by mu dával signál, že právě teď nastala ta chvíle, kdy má pronést to, na čem se spolu domluvili před příchodem manželů.

Kevin se vůbec netvářil nadšeně, když k němu ministr stočil pohled i řeč, ale moc dobře věděl, že něco jako omluvu ze sebe vydolovat musí. Dlouze se proto nadechl, než spustil svou naprosto nedobrovolně pronesenou řeč. „Ano, naprosto upřímně se vám omlouvám, pane Malfoyi, za své jednání s vámi," poklesl hlasem, „ale mé přesvědčení o vašem stanovisku mi nikdo nevezme. Nevěřím vám a myslím, že to ani omluva nespraví," dokončil následně.

Harry vedle něho zatnul čelist a silně stiskl opěrky křesla.

Draco vedle něj se pobaveně uchechtl nad Kevinovou absurditou a pokroutil hlavou na jeho chováním, než natáhl ruku k dlani černovlasého a stiskl ji ve snaze svého manžela uklidnit a naznačit mu, že tady je jakékoliv rozčilování se naprosto zbytečné. „Své přesvědčení o vás vám klidně sdělím taky, ale až později, abychom tady pana ministra zbytečně nezatěžovali," ušklíbl se pohrdavě. „Můžete mi věřit, že je také velmi výživné a zajímavé svou nevídanou peprností," probodl svým pohledem Gebauerovu hlavu, na niž díky svému posedu dobře viděl i přes Harryho.

„Pane Malfoyi..." s jistým varováním už v samotném tónu hlasu se znovu ozval ministr a zpražil své dva zaměstnance káravým pohledem. „Bez výhrůžek, prosím."

Blonďák se kysele zašklebil, ale kývl na srozuměnou. „Ano, pane. Omlouvám se," nelibě před ministrem sklopil uši, avšak v jeho očích se nepěkně blýskalo, když si dovolil další pohled na Kevina. „A děkuji," dodal v reakci na ministrovu předchozí omluvu, načež se mu v odpověď dostalo jen uznalého přikývnutí.

„Výborně, a teď k vám, pane Gebauere. Své pokárání za neprofesionální přístup a neobjektivní pohled jste již dostal, ale bych s vámi rád probral ještě jednu věc. Jistě je vám samotnému zřejmé, že jste ve svém vedoucím postavení na případu zcela zásadně selhal. Zástupci z personálního oddělení mi na schůzi odsouhlasili návrh na vaše odvolání," udělal významnou pomlku.

„Počínaje pondělkem vás ve funkci vystřídá někdo jiný, tudíž vás tímto prosím, abyste do té doby vyklidl svou kancelář. Pokud se rozhodnete na oddělení zůstat, bude vám přiděleno místo v jiné," pevně oznámil, ale ani to nezabránilo Kevinovi v tom, aby spustil svou vlnu námitek.

„Co prosím?" zeptal se nejdříve celkem klidně, jako by mu teprve ministrova slova docházela. Poté ale naprosto zbledl a následně zrudl vzteky. „Jsem na téhle pozici už více jak deset let a vy mě jen tak vyměníte? Za někoho naprosto nezkušeného?! Ano, pochybil jsem, ale to se přece mohlo stát naprosto každému! Přece to nutně nemusí znamenat mé odvolání!" dovolil si na ministra dokonce zvýšit hlas. Nejvíce ho ale vydráždilo, že ho takovéto potupné situaci vystavil i před tím nebelvírským hrdinou Potterem!

„Toto pochybení nebylo první, kterého jste se jako vedoucí oddělení dopustil, a vzhledem k tomu, že si namísto profesionality v pracovní době řešíte vlastní osobní spory se zaměstnanci prostřednictvím svého vůdčího postavení, je tento krok nezbytný!" nepatrně zvýšil svůj hlas i ministr a nechal skrze něj proudit autoritu, kterou obnášel jeho zcela dominantní post.

„Oddělení potřebuje do svého čela novou krev, jež pročistí ovzduší a zvýší tamější efektivitu. V posledních měsících vašeho působení se jen zvětšoval schodek v rozpočtu a klesala produktivita práce vašich lidí," oznámil mu trpce. „Jak se zjistilo, vaše rozkazy s sebou nesly špatnou koordinaci práce, která stála za špatnými výsledky oddělení. Za svým krokem si stojím a vy se s tím budete muset smířit," semkl rty do úzké přímky.

Kevin téměř skřípal zuby, jak pevně je k sobě po celou dobu tiskl. „Smím alespoň vědět, kdo nastoupí za mě?" procedil skrz ně nakonec.

„Když vydržíte do konce této schůzky, zajisté nebude problém vám tuto informaci sdělit," tajemně se ministr ušklíbl a svým netečným tónem dával najevo, jak moc chladný je vůči Gebauerově zlosti.

„Tak a to nejlepší nakonec," prohodil lehce ironicky, přičemž rozpojil své ruce a dlaněmi plácl o desku stolu. „Jste na řadě, pane Pottere. Víte, co byste za všechny ty průšvihy, které jste si tu natropil, zasloužil?" zeptal se řečnicky. „Máme tu agresivní chování vůči vašim nadřízeným, ostré a nepřípustné hádky s nimi, jedno opuštění pracoviště i přes nařízení zůstat, nehledě poté na porušení nesčetně bodů pracovního řádu, když jste se svévolně rozhodl jít zachraňovat svého manžela zcela sám a bez oznámení tohoto kroku na patřičných místech. Můžeme přičíst překročení snad všech nařízení o bezpečnosti práce i všeobecné ohrožení," povzdechl si a s jistým zklamáním na černovlasého pohlédl. „Co navrhujete jako přijatelný trest?"

Harry se jen pousmál, protože byl se svým osudem již dávno smířený. „Hádám, že vyhazov je... adekvátní trest za mé přestupky," odpověděl klidně na otázku, která mu byla položena.

„To bez pochyby je," pokýval hlavou ministr. „Ovšem také příliš jednoduchý," blýsklo se mu následně v očích. „Měl byste si řádně uvědomit, proč je zakázáno, aby zaměstnanci pracovali na případech, které se týkají jejich rodinných příslušníků. Proto jsme se rozhodli, že si vás tady ještě necháme - pod podmínkou, že již nadále nebudete zůstávat v kanceláři se svým manželem. Více vám to bude svědčit jinde, a pokud budete souhlasit, tady pan Gebauer vám jistě milerád přenechá tu svou," spráskl ruce k sobě, načež si je promnul a s povytáhnutým obočím se zahleděl na svého zaměstnance.

Nebelvír na svého nejvyššího nadřízeného mlčky a s naprostým nepochopením ve tváři hleděl, přesně jako tomu bývalo ještě za Brumbálova života, když byl ještě sám malý kluk. V téhle chvíli mu byl ministr tak moc podobný, až Harry okamžik přemýšlel, jestli nejsou příbuzní, což samozřejmě nebylo možné.

Poté Harry svůj zaražený pohled přesunul na Draca po své levé straně, který se tvářil možná ještě zmateněji, než byl on sám. Když ale hleděl do jeho šedých očí, s naprostou přesností se mu vybavila jeho slova na chodbě cestou sem. Pokud odejde on, Draco půjde s ním a to Harry nechtěl v žádném případě. Vždyť Draco svou práci miloval, i když to nikdy neřekl. Jediný, kdo mu pil krev byl právě Gebauer a ten... odejde, pokud on sám pozici přijme, tím si byl Nebelvír jistý.

Znovu očima přeskočil na čekajícího ministra a jen postranním pohledem si byl vědom toho šokovaného z pravé strany, když pomalu rozvážně přikyvoval. „Já... převezmu funkci velice rád."

Kevin po těch slovech zalapal po dechu. „Tohle nemyslíte vážně, že ne?! Vždyť porušil všechny možný nařízení, který existujou! A vy ho... povýšíte?!" vyjekl.

„Pan Potter," zdůraznil ministr tvrdým hlasem, „sice jednal proti řádu, ale byl přitom poháněn svou lidskostí a -" na malý zlomek vteřiny se zarazil, než pokračoval, „láskou, což se dá brát jako jakási polehčující okolnost," zlehka poté naklonil hlavu na stranu, přičemž si všiml Dracova gesta, kdy blonďatý muž znovu překryl svou dlaní tu manželovu.

„Ale abyste neřekl - pan Potter možná dostane vaše místo, avšak spolu s ním bude mít na starost také nápravu veškeré nefunkčnosti oddělení. Což bude ve výsledku znamenat takové množství hodin přesčas, kterým si své prohřešky odpracuje a ve kterém zařídí potřebné inovace," přednesl Harrymu svůj návrh na to, jak by mohl svá provinění dobře odčinit. Nepochyboval, že tohle bude pro Nebelvíra dostatečný trest.

Černovlasý měl chuť pořádně nahlas zasténat, protože vidina nekonečného papírování a probírání se bordelem, který po Gebauerovi zbyde, rozhodně lákavá nebyla. Zvlášť s jeho vlastní nechutí k papírování. Byl si ale jistý, že když hezky poprosí, tak mu Draco pomůže.

„S tím počítám," odsouhlasil jen ministrovi a poté se konečně zadíval na zuřícího Kevina.

„V tom případě já ale končím. Definitivně!" vyštěkl bývalý vedoucí oddělení a bez čekání na povolení či slov rozloučení se zvedl a ministrovu kancelář opustil se vzteklým prásknutím dveřmi.

„Tak to bychom měli," dovolila si hlava ministerstva na chvíli vypadnout ze své role profesionála, když úlevně vydechla a zády se pohodlně opřela o opěrku svého křesla. „A vy dva... jestli nemáte žádné otázky, můžete jít taky," klepl ministr klouby prstů o hranu stolu.

Harry jen přikývl a pomalu se i s Dracem zvedli z křesel. U dveří se ale Nebelvír ještě otočil na ministra v křesle, protože nedokázal odejít bez toho, aniž by cokoliv řekl. „Jen... děkuju, pane," pousmál se na staršího muže, načež dveře otevřel a nechal svého manžela vejít na chodbu jako prvního.

Když poté sám překračoval práh, byl si téměř jist, že kráčí vstříc lepším zítřkům. S Dracem po svém boku. Stejně jako předchozích dlouhých deset let.

Ahojky! Tak jsme si říkaly, že nemá asi cenu dál otálet. Tohle je poslední kapitola, po které ještě tedy následuje epilog jako taková definitivní tečka za celým příběhem. :)
Víme, že TNT je kratší povídka, i pro nás byla takovým oddechovějším psaním, proto se u našeho dalšího Drarry počinu můžete těšit na podstatně více kapitol. Nový příběh nese jméno Unloved a úvod naleznete na našem profilu, abyste věděli, na co se těšit. :) My ho máme opravdu rády, proto doufáme, že se téma bude líbit i vám čtenářům. ;)

Vaše Makky & Matty