Draco si v posledních týdnech připadal neuvěřitelně vyčerpaný. Každé ráno vstával jen proto, aby se mohl vydat do práce, strávit v ní celý den a poté se vrátit domů, umýt se a jít zase spát. Případ, na kterém jejich jednotka pracovala, byl natolik velký, že si pro sebe kradl i víkendové dny. Bylo třeba jej intenzivně řešit a co nejrychleji zasáhnout, aby se zabránilo katastrofě, ovšem ke smůle všech, kteří na něm pracovali, se zdálo, že jsou jejich protivníci vždy o krok napřed. Když se jejich tým dopídil něčeho nového, stalo se to skutečností dříve, než se na něco zmohli.

Přestože se jejich konání za příliš úspěšné označit nedalo, byl to právě blonďák, který nejvíce přispíval k tomu, že se vůbec někam posouvali. Nečinil tak rád, ale na základě zkušeností nabytých svým někdejším působením ve Voldemortových řadách, byl schopen analyzovat strategii, již jejich protivníci zvolili, stejně jako jejich davovou psychózu. Především za jeho přispění se podařilo získat několik jmen, o nichž předpokládali, že stojí v centru celého dění, ale i tak jim ta nejdůležitější stále chyběla. 

Jak se prokázalo již na poradě, která zcela změnila víkendové plány obou manželů, problém neosmrtijedství se stal zcela reálným a bylo třeba jej urychleně řešit. Jenže kouzelníků, kteří se s radostí navraceli k myšlenkám padlého lorda Voldemorta neustále přibývalo a řady nové generace smrtijedů se tak rozrůstaly neuvěřitelnou rychlostí. Mladí kouzelníci toužící po změně zažitého řádu v jejich společnosti, ti, kterých se předchozí válka příliš nedotkla, jelikož byli ještě moc mladí, nebo ti, již už za vlády Vy-víte-koho sympatizovali se stranou zla a opět se chytili příležitosti - to byli jejich protivníci.

Jak ubíhaly týdny, nových útoků stále přibývalo. Zpočátku se zdálo, že jde jen o jakousi snahu další kouzelníky zastrašit, ale čím více se zvětšoval počet jednotlivých napadení, tím rostla jejich brutalita. Z vyděšených se stávali zranění a ze zraněných mrtví, z jednoho těla pět, z pěti deset. Čím více toho smrtijedům procházelo, tím více se začínali činit, a ministerstvo nestíhalo celou záležitost řešit. Snažilo se soustředit na hromadně pořádané akce a na úkor toho opomíjelo počiny zdivočelých jednotlivců.

S narůstajícím počtem útoků se zvyšovala pravděpodobnost, že se vše dostane do novin. Nebylo tak divu, že nepotvrzené hypotézy a spekulace začaly v kouzelnické společnosti rozsévat paniku. A když ministerstvo na nátlak veřejnosti některé z informací potvrdilo, muselo se snažit o to víc, aby své občany uchránilo a zmírnilo jejich obavy, přestože byly zcela namístě.

Neuvěřitelná hromada práce beze sporu ovlivňovala i život obou manželů. Většinu jejich rozhovorů tvořila témata týkající se právě nové smrtijedské hrozby, většinu jejich volného času zabíralo řešení případu. Na pracovišti se přestali tak často vídat, jelikož se každý z nich stal součástí jiné části vyšetřování. Na základě rozhodnutí jejich šéfa, Kevina Gebauera, se Draco s několika dalšími věnoval analýze a předvídání, kdežto Harry spolu s ostatními dostal na starost plánování a přípravu zátahů, případně i čistě zatýkacích akcí. Z bystrozorského oddělení dostávali neustále nové a nové informace, které bylo třeba prověřit a pokud byly prokázány jako správné, muselo se tak s nimi obratem nakládat, aby se zabránilo další válce, jež momentálně visela ve vzduchu jako ta největší hrozba.

Bývalý Nebelvír zrovna mířil do jednací místnosti svého vlastního týmu, když koutkem oka postřehl štíhlou postavu s blond vlasy procházet na druhé straně chodby. Sám proto zastavil a sledoval svého partnera, jak zamyšleně s deskami v rukou kráčí vstříc dveřím s jejich jmenovkami.

Rozhodl se během vteřiny a otočil tvář na svého kolegu: „Ještě si pro něco skočím do kanceláře, tak na mě nečekejte," usmál se na něho.

„Jasné," odkýval mu informaci Peter a sám vyrazil chodbou dál.

Harry ještě chvíli hleděl na jeho záda, než se otočil a vydal se ke dveřím, kde před chvílí zmizel Draco. Už tak dlouho spolu nikde nebyli sami. Chvíle doma nepočítal, protože kolikrát když jeden přišel domů, tak už druhý spal. Téměř spolu nemluvili o nich. Veškeré konverzace se týkaly případu a Harrymu se po normálních rozhovorech začalo stýskat stejně jako po něžnostech, které vyřadili ze svého života úplně.

Proto teď musel využít situace. Tiše otevřel a zase za sebou zavřel dveře, načež se o dřevo za svými zády opřel. Následně s mírným úsměvem na tváři začal sledovat postavu bývalého Zmijozela, který k němu stál zády a něco hledal v šuplících.

„U Salazara!" zaklel Draco, a aniž by si Harryho všiml, pokračoval v přehrabování papírů. „Kde to sakra je?" mrmlal si dál pro sebe a narovnal se, aby si mohl otevřít dvířka skříně a podíval se tak i do nejvyšších polic. S mírně zakloněnou hlavou začal hledat potřebné dokumenty ve složkách, které tam měl uložené.

Harry pobaveně povytáhl obočí. Poté se jen okrajově zadíval na název složky, kterou si Draco odložil na roh jeho stolu a potřásl hlavou. Tušil, co blonďák hledá.

Beze slova proto vzal hledaný papír z Dracova stolu a tiše přešel za Zmijozela, aby mohl provléct ruku vedle jeho pasu a zašustit s oním papírem v úrovni manželova hrudníku.

Blonďák sebou trhl, když se mu před očima zničehonic objevil hledaný dokument. Za svými zády uslyšel tichý smích, díky kterému se mu rty zvlnily do jemného úsměvu a jeho tělo se značně uvolnilo úlevou, že má to, co potřeboval. „Díky," ozval se vděčným hlasem a s hlavou natočenou přes rameno si podávaný papír od tak známé ruky převzal.

„Není za co," pousmál se Harry, načež k sobě za pas otočil blonďáka čelem a opřel ho o zavřenou část dřevěné skříně. „A ahoj. Ráno jsi zmizel dřív, než jsem se probudil," nakrčil čelo.

„Já vím, promiň," vydechl Draco unaveně. „Byli jsme domluvení, že dnes začnem o hodinu dřív, tak jsem musel vstávat brzo. A nechtěl jsem tě budit, když jsi ještě spal," smutně se pousmál.

„Lásko, jsme spolu tak málo, ze alespoň snídat bych chtěl každé ráno ve tvé společnosti," přiznal ustaraně Nebelvír.

Blonďák zaklonil hlavu a opřel si její temeno a skříň za sebou. „Nemysli si, že mi to taky nechybí, Harry, ale už takhle mám pocit, že jsem s prací věčně pozadu a nic nestíhám. Ten parchant Gebauer mi toho dává stále více a víc..." posteskl si. „Možná jestli klapne ten zátah, co je teď v plánu, mohl bych mít zase víc volna, ale..." nevědoucně pokrčil rameny, „je dost pravděpodobný, že hned na to přijde něco dalšího."

Harry si povzdechl. „Chtěl bych zase alespoň pár hodin strávit společně. Bez případu, jen my dva..." potřásl hlavou, načež si svého manžela pozorně prohlédl. A jeho kruhy pod očima se mu tedy ani v nejmenším nelíbily. Jak to, že si jich předtím nevšiml?

„Víš, že to teď nejde," pronesl Draco posmutněle.

„Vím," vydechl i Harry, a zároveň v duchu již po několikáté zanadával nad volbou jejich povolání.

„Uvidíme se za chvilku na poradě. Možná že tam nebudeme sami, ale uvidíme se tam," snažil se blonďák znít nadějně. S drobným omluvným úsměvem se natáhl na stůl pro odloženou složku a začal do ní zakládat papír ze své ruky. To, co hledal, už měl. Bylo na čase se vrátit ke svým kolegům.

„Už jdeš?" usadil se na Harryho tváři trpící výraz.

„Musím, zlato. Slíbil jsem jim, že se za chvíli vrátím i s papíry," hlesl Draco a na okamžik zaváhal, když viděl, jak sklesle černovlasý vypadá.

„Jasně, co jiného," reagoval Harry lehce naštvaně a sám se posadil na menší pohovku u stěny, kde sklopil hlavu do dlaní.

„Harry..." vydechl blonďák zkroušeně a přešlápl na místě, než se vydal za svým manželem. Posadil se vedle něj a jednu z rukou mu položil na záda. „Nebudeme se kvůli tomu hádat, že ne?" optal se tiše.

Nebelvír zvedl tvář a zadíval se zblízka do šedých očí. „Ne," potřásl lehce hlavou, „nebudeme," natáhl se poté a dnes poprvé políbil blonďáka na rty.

Ten slastně přivřel oči a sám ze své vlastní iniciativy jejich polibek prohloubil. Harryho blízkost mu nechyběla o nic méně, než ta jeho černovlasému. Jednu z dlaní zapletl do manželových kadeří a přitáhl si jej blíže k sobě.

Nebelvír potěšeně vyšel Zmijozelovi vstříc a snažil se z polibků vytěžit co nejvíce. Vždyť... Jak dlouho už se i jen nelíbali? A to všechno díky práci. Nikdy nevěřil, že by mu mohla tak moc ovlivnit život.

„Miluju tě," zamumlal blonďák do Harryho rtů a pohladil jej po tváři.

„Já tebe taky," nepřímo mu oplatil milující slova tmavovlasý a dlaněmi naopak pohladil partnera po stehně.

Draco se spokojeně usmál. Čelem se opřel o toho manželovo a lehce otřel jejich nosy o sebe. Svou rukou uchopil jednu z Harryho dlaní a propletl jejich prsty.

Nebelvír se usmál a postranním pohledem se zadíval na hodiny. „Asi bychom měli jít," pohladil i on Draca po tváři.

Šedé oči jeho pohled následovaly a němé přikývnutí potvrdilo Harryho rozhodnutí. Ještě ta zatrolená porada ohledně zátahu plánovaného na pozítří, a pak budou moci jít domů. Snad. „Tak pojďme," vydechl Zmijozel a nepouštěje dlaň černovlasého ze své se zvedl z pohovky. Do druhé ruky popadl složku s dokumenty. Předá je kolegům až na poradě, co se dá dělat.

„Jsem rád, že jsi zůstal," přiznal tiše s úsměvem Harry a následoval Draca na chodbu.

„To já taky," uvědomil si blonďák a krátce se zadíval na tvář černovlasého. Ano, stálo to za to a nakonec byl rád, že neodešel tak, jak měl původně v plánu.

Nebelvír blonďáka políbil na tvář a bylo mu jedno, že jdou po chodbě plné kouzelníků. Stejně už si museli zvyknout. Ruku v ruce došli až do místnosti, kde se až na akutní výjimky konaly schůze jej vyšetřovacího útvaru. Harry nechal Draca vejít jako prvního a po několika pozdravech s kolegy, které za celý den neviděli, se oba muži posadili na svá místa.

„Doufám, že to nebude na dlouho," zamumlal Harry, když se uvelebil ve svém křesle. Neměl na dnešní poradu vůbec náladu. Dracovo mírné pokývání hlavou spolu se soucitným pohledem mu dalo za pravdu. Ještě před začátkem porady blonďák vstal ze svého místa a se složkou v ruce došel za jednou ženou ze svého týmu, aby jí dokumenty předal i s patřičným vysvětlením. A krátce na to, co opět usedl vedle Harryho, vešel do místnosti jejich šéf, Kevin. Porada se mohla začít.

Řešilo se toho spoustu a bohužel pro Harryho, to vypadalo na dlouhé trvání. Sám se do debat moc nezapojoval, přestože byl vedoucí týmu. Byl rád, když se zapojovali nováčci a proto nechal mluvit výhradně je, případně něco opravil nebo dovysvětlil sám.

Draco s otupělou myslí naslouchal všemu, co se na poradě řešilo. Na rozdíl od Harryho mluvil mnohem častěji, jelikož se jej Kevin v průběhu ptal na osobní odhady a názory, na základě nichž poté Gebauer kalkuloval mnohé z dalších rozhodnutí, která na poradě padla. S většinou z nich blonďák v rámci mezí naštěstí souhlasil a zdály se mu jako dobrý postup, který by mohl jejich práci dodat správný směr. Čím déle však porada trvala, tím Dracovi energie ubývalo, a když se schůze začínala postupně chýlit ke konci, stále častěji se přistihoval při tom, jak kouká na hodiny pověšené nade dveřmi.

V jednu takovou chvíli se ale rozhodl promluvit Gebauer, a tak donutil Dracovu pozornost vrátit se do místnosti. „Abych byl upřímný, vývoj nastalé situace se mi absolutně nelíbí. Potřebujeme se rychleji pohnout z místa a já osobně vidím jediný způsob, jak toho efektivně dosáhnout," odmlčel se a ještě jednou prolistoval veškeré dokumenty v absolutním tichu, kdy na něm visely pohledem všechny oči v místnosti.

Poté znovu pokroutil hlavou. „Jelikož aktivita neosmrtijedů stále stoupá, hlavně co se týče oblasti na severu Skotska, nemám jinou možnost, než na místo poslat tým. A to tým vedený panem Brownem, v němž se zároveň vyskytuje kouzelník, bez kterého bychom neměli ani stávající informace. Pane Malfoyi, pro tuto misi jste jmenován vedoucím týmu. Doufám, že nám vaše zkušenosti budou k užitku a nezklamete nás," zadíval se Gebauer pevně do blonďákových očí.

Draco se po těchto slovech narovnal ve svém křesle a nejistě těkl očima po svém nadřízeném. Vážně ho hodlá poslat na tak důležitou akci? Do terénu? Když v něm skoro vůbec nedělá? Informace jsou jedna věc, ale užitečnost na místě druhá. Než však stihl zpracovat své překvapení a nějak zaprotestovat, ozval se z místa po jeho pravici Harry, v němž se strhla vlna nesouhlasu.

„Nepřichází v úvahu! Nikam nepůjde!" zatnul Nebelvír prudce čelist a semkl rty do tenké přímky. Draco nebyl typ do terénu a navíc, aby šel někam sám bez něho? V žádném případě. To nedopustí!

„Uklidněte se, pane Pottere!" okřikl jej Gebauer dopáleným hlasem. „Už jsem to prodiskutoval jak s panem Brownem, tak s panem ministrem. Váš manžel je naší nejlepší volbou!" pronesl důrazně a svým pohledem se pokusil umlčet další protesty z Harryho strany.

„Draco nemá ani řádný výcvik! Je to nebezpečné už z důvodu jeho minulosti. Já ho tam prostě nepustím. Pošlete někoho jiného a Draco může pracovat jako doteď, odsud!" zavrtěl Harry prudce hlavou a narovnal se ve svém křesle.

„Vy o tom nemáte co rozhodovat, pane Pottere," pronesl Kevin tvrdě a jeho pohled se stal ještě ostřejším a více nekompromisním.

Draco mezitím položil svou dlaň na Harryho předloktí, aby svého manžela aspoň trochu uklidnil. „No já," ozval se dřív, než černovlasý stihl spustit další lavinu argumentů, a odkašlal si, aby jeho hlas zněl jistěji, než se ve skutečnosti sám cítil. „Nemyslím si, že je to zrovna... dobrý nápad," pronesl opatrně, aby svého nadřízeného nenaštval ještě více, než už se to podařilo Harrymu.

„Ne, to teda není!" zareagoval Nebelvír ihned prudce a jeho tón dával všem jasně vědět, jak moc je naštvaný.

Dracův stisk na jeho předloktí ještě zesílil. „Uklidni se, prosím," polohlasně blonďák zamumlal, ale Harry jako by jej neslyšel.

„Draco nikam nepůjde, Gebauere. Vezměte někoho jiného!" téměř zasyčel Nebelvír i přes blonďákovu prosbu. Celá místnost byla jinak naprosto tichá.

„Přestaňte tu dělat scény, Pottere, a konečně se uklidněte, nebo se to neobejde bez následků! A vy Malfoyi," uhodil tentokrát rozčílený Kevin na druhého z manželů, „myslel jsem, že budete za takové prestižní místo rád! Schválil vám ho dokonce i ministr, a vy mi tu teď říkáte, že o něj nestojíte?!"

„Já - nepřijdu si adekvátně k něčemu takovému, pane," škrobeně mu Draco odpověděl. „Možná byste měl svou volbu ještě přehodnotit," pokusil se nenuceně změnit Kevinovo rozhodnutí. „Nemám s prací v terénu dostatek zkušeností a obávám se, že bych se pro tým mohl stát spíše přítěží, dojde-li k nějaké... potyčce mezi námi a našimi protivníky. Můžu nabídnout cenné informace, ale ne potřebné bojové schopnosti. Mám jen základní výcvik," pronesl důrazně a s jakousi nadějí se na svého šéfa podíval.

„Dost! Už jsme řekl a nehodlám ani s jedním z vás diskutovat! Vedoucím tedy zůstane Brown, ale tím jsem skončil!" důrazně si oba muže prohlédl, načež se ohlédl po celé místnosti. „Porada skončila!" shrábl své vlastní dokumenty a odešel z místnosti.

Ahojte!
Přinášíme pokračování nové povídky v celkem krátkém časovém úseku, aby jste měli možnost nahlédnout do Drarry života několik měsíců po oznámení nové hrozby v kouzelnickém světě. Doufáme, že vám 1. kapitola udělala radost tak, jako jste vy udělali radost nám vašimi komentáři u prologu. :)
A co jinak říkáte na vývoj situace a nové charaktery v povídce?

Vaše Makky & Matty