Muž s dlouhými hnědými vlasy seděl na menším kopci a naslouchal ržání testrálů. Konečně si dopřál chvíli klidu, kdy nemusel myslet na ty zlé věci, co se poslední dobou děly. Konečně si mohl jen sednout a pozorovat noční oblohu, kde dominoval měsíc v úplňku.

Pohlédl na obrovský svítící kruh na nebi a přitom si vzpomněl na Remuse. Přemýšlel nad ním vcelku dost. Obzvlášť po tom incidentu s jeno přeměnou. Nebyla to nejhezčí podívaná.

Povzdechl si a pohlédl na své nohy. Kéž by tu byl nyní s ním. Byl jeho nejlepší přítel, a co se komunikace týče, nejraději si povídal právě s ním. Měli podobné názory, a vždy se měli o čem bavit. Byl pro něj jeden z nejbližších lidí.

A jak tak dumal nad jejich přátelství a vnímal trsy trávy, jak se pohybovaly díky větru, za ním se objevilo obrovské stvoření.

Podobalo se to vlku. Mělo dlouhé zadní končetiny, na níž stál, a taktéž dlouhé přední končetiny. Jeho kůže byla poseta hustou hnědou srstí a z tlamy mu stékaly sliny. Nevypadalo, že by na muže sedícího před ním chtěl zaútočit. Byl spíše zvědavý.

Sirius cítil horký dech na jeho krku. Ignoroval to, jelikož nechtěl Remuse vystrašit. Věděl, že mu nic nemohl udělat, ale raději byl potichu a nehýbal se. Čekal, co udělá.

Záhy viděl v periferním viděním, jak se stvoření přesunulo vedle něj. Šoupavými kroky obhlížel místo vedle muže a po chvíli si sednul. Siriuse tohle gesto mírně zaskočilo, ale nenechal se jen tak rozptýlit. Stále měl svůj pohled upřený do země a neudělal jediný pohyb.

Uslyšel hlasité zavrčení, ale neznělo to moc naštvaně. Spíš to znělo jako pozdrav. Zda-li to však byla pravda?

„Zdravím tě, Remusi," promluvil klidně a vlkodlak na něj upřel pohled. Lupin byl v přeměně při smyslech tak na půl. Občas věděl, za koho bojovat, a na koho útočit. Ale někdy se v tom prostě ztratil a začal útočit i na své přátele.

„Doufám, že ses měl dobře, kamaráde," promluvil k němu zas a tentokrát své oči přesunul pomalu na stvoření, jež sedělo vedle něj. Lupin se mírně leknul, ale nechystal se muži ublížit. „Byla to vcelku dlouhá doba, co jsme se viděli naposledy."

Vlkodlak si nebyl jist, co muž říkal, ale cítil k němu určité sympatie a někde v podvědomí mu stále naskakovala myšlenka, že mu může věřit, a že je to přítel, kterého dost zná. Stvoření se tedy posunulo blíže k němu a Sirius se usmál.

„Jsem rád, že mě stále poznáš, ať už jsi v jakékoli podobě," uchechtl se a pomalu se přibližoval jeho rukou k Lupinovým zádům. Vypadal mírně vystrašeně. Nevěděl, co mu chtěl udělat.

Nakonec mu muž položil ruku na záda a začal ho škrábat na místě, kde ho to svědělo už pár hodin. Sirius viděl, jak se Remusovi ulevilo, a to mu zlepšilo náladu.

„Jsem tu vždy pro tebe, Remusi."

13th day: Sirius Black x Remus Lupin
~~~~~~
I just love these too 🥺! Strašně cute friendship tohleto.
A jelikož jsem se nějakou dobu na vás nic nezeptala, tak tu mám jednu otázku. Co vy a vánoční ozdoby? Máte pověšená světýlka? Nebo něco jiného 🎄?