Už jsem tady asi tak dva dny a jediné co dělám je pozorování sestřiček a hadiček navedených do mého těla. Dneska mi je, ale vyndávali, takže jsem zase volná ej. Ale zatím mám jednu velkou záhadu. Někdo mi každý den nosil čerstvou modrou růži. Ano říkáte si „Jak to může být záhada, když dotyčného vidíš." A v tom je ten háček. Já toho dotyčného nikdy nevidím, protože sem chodívá, když spím a prý mi je nosíval i během toho co jsem byla měsíc mimo. Bylo to od dotyčného milé, ale zajímalo by mě, kdo to je.

Jinak ohledně mého stavu. Doktor mi řekl, že jsem se velice rychle vyléčená z ran, tak se to potvrdilo tím, že jsem chodila kulhavým krokem. Prý se takhle rychle z pacientů nikdo nevyléčil, ale já to hodila za hlavu. Pro mě je to nepodstatné, hlavně že jsem dopadla relativně v pořádku.

Akorát sedím na posteli a v tom se rozlítnou dveře. Doslova nadskočím a kouknu jaký idiot si dovoloval mě, osobu, kterou srazilo auto, otravovat...... Ano tím bych se asi chlubit neměla. Eeee toho týpka neznám. Měl bloňďaté vlasy v culíku dozadu, obrovská nažloutlá křídla, měl modrou košili a přes to černý plášť a kalhoty byly taky černé. Na krku měl něco ve stylu náhrdelníku s rudým kamenem. „Emh dobrý den? Potřebujete něco?" řekla jsem nejistě a sledovala ho. On se, ale začal smát. „Darling~" řekl a já trochu nabrala barvu. Nemohu za to, že jsem shy. „To já jsem Dream" a šel ke mně. „C-Co?" řekla jsem nechápavě. „To tě až tak moc uchvátila moje nové podoba" ušklíbl se. Když mi došlo, jak to všechno myslel totalko jsem zrudla. „N-Ne tak jsem to nemyslela já jsem tě jenom nepoznala a tak dále" snažila jsem se vyhnout očnímu kontaktu, nesnáším oční kontakt upřímně, vždy když musím druhému koukat do očí chovám se nepřirozeně, než bych se chovala. V tom mě chytl palcem a ukazováček za bradu a otočil si bradu tak abych se mu koukala do očí. „Darling~ to jsem až tak moc neodolatelný, že se mi vyhýbáš pohledem?" Znovu se ušklíbl. ,,Eeeeeee nesnáším oční pohled.... T-teda kontakt" zakoktala jsem a snažila jsem se vymyslet jak zdrhnout, protože fakt vypadal dobře..... aaaaaa na co to myslím... to z hlavy už nedostanu. Pohled na mě musel vypadat asi komicky jelikož se Dream začal smát. „I tak to beru jako souhlas" „C-Co" byla jsem jak rajče. Na to do pokoje vpadli Kiky s Nightem. Dream se na ně otočil „Tak tady jste vy dvě hrdličky" Kiky nabrala barvu a chtěla něco říct, ale já ji do toho skočila „Já věděla, že jste spolu! Ha můj typ se shipem se vyplnil!! Říkejte mi královna předpovědi páru" uwu. A tak i Night nabral fialovou barvu. „Dreame říkali jsme ti, že nesmíš chodit ven! Je to teď moc nebezpečné" řekl Night. „Pro mě a něco nebezpečné? To spíš pro moji malou Darling~" znovu se koukl na mě. „To že jsem menší, než ty neznamená, že jsem malá" naoko jsem se urazila. „Heh ale jo" řekl. „A teď Dreame se vrátíš zpátky jasný? "řekl Night. „Ale proč?" Řekl. „Protože ti to řekl tvůj otec" řekla Kiky. „Dobře" řekl Dream. „Ale před tím" koukl se na mě. Já trochu znervózněla ~ co máš v plánu~ a na to se ke mně nahnul a dal mi polibek. Znovu jsem zrudla jak rajče. Odtáhl se a šel ke dveřím. Tváře mi hořeli a jen jsem se koukla na Kiky. Ta jen pusou naznačila „I ship it" a já myslela že ji picnu. „Tak zatím Darling" „Z-Zatím" odpověděla jsem Dreamovi a na to zmizel. My teď budeme muset taky, ale potom se stavíme ju?" Řekla Kiky. Kývla jsem a usmála se. „Dobře. Zatím" „Zatím" a odešli.

Až teď jsem si všimla Blueberryho ve dveřích. „B-Blueberry co tady děláš?" Zeptala jsem se. ~ Co všechno vyděl~ „Neříkala jsi mi do včerejška Blue?" Šel ke mně. „Umh...... promiň" řekla jsem. „To nic" došel ke mně a rozcuchal mi vlasy. „Co vůbec tady děláš?" Zeptala jsem se. „Aaale představ si že jsem přišel navštívit malého pišišvora" potichu se zasmál. „Hmf co všichni mají s mojí výškou?" Zeptala jsem se. „Jsi holt malá no" zasmál se. „Ale teď fakt. Co tady děláš?" Zeptala jsem se. „Jak jsem řekl. Přišel jsem tě navštívit." „Proč?" Zeptala jsem se. „Hm?" Zatvářil se zmateně. „Proč jsi ke mně naráz milý?! " sklopila jsem hlavu k dece. „Protože to, co jsem ti tehdy řekl tak jsem nechtěl říct." Teď jsem zatvářila zmateně já. „C-Cože?" Řekla jsem „V té uličce mě někdo ovládal. Něco jako loutku" „A proč bych ti měla věřit?" Zeptala jsem se. „Protože mluvím pravdu. Nelžu ti" koukla jsem se na něho. Tvářil se trochu zoufale. „Fajn. Budu ti věřit, ale pokud cokoliv řekneš a bude to něco hnusného tak si mě nepřej. Bereš?" zeptala jsem se. „Beru" kývl. Poté začal vykládat, jak to všechno bylo a jak se to přihodilo. Prý když byl kde ve městě tak ho to začalo ovládat, ale nikoho neviděl. Prý mě měl lepší schopnosti než on, a tak to pokračovalo. Trochu mi k té důvěře pomohlo, když ukázal modrý provaz, který jako by zářil... nevypadal jako by byl od sud.

Bylo skoro k večeru, když v tom se před mým lůžkem objevil portál. Byl celý bílý a z něho vystoupil....