,, Do tohohle měsíce" zatvářil se Dream smutně. Smutně jsem se usmála a chytla ho za jeho ruku. ,, I kdyby se stalo cokoliv budu stát vždy při tobě. " usměji se. ,, Děkuji Moonlight. Jste s Nigtem a Kiky jediní co mě takhle berou" do očí se mu vrhli zlaté slzy. ,, Nebreč prosím. Jinak budu taky" usmála jsem se. Opravdu když někdo brečí mám tendenci se rozbrečet taky ,, Dobře" párkrát zamrkal aby zahnal slzy. ,, Lepší?" Zeptal se. ,, To bych se spíš měla ptát já" zasmála jsem se. ,, Pako" řekl a cvrnknul mě do nosu ,, Helee" chytla jsem se za něj a on se zasmál. ,, Taky tě mám rád" vyplázl na mě jazyk. ,, Tsss" na oko jsem se urazila ,, Prcku" ,, C-Cože?! Já nejsem prcek" začala jsem mlít. ,, Ale jo" ,, Ale ne!" ,, Ale jo" ,, Ne" ,, Joo" ,,Nope" a takhle pokračovala naše konverzace asi tak pět minut a k tomu jsme začali dodávat stěry a nakonec vtipy. ,, Víš proč kostlivec nevykrade banku?" ,, Proč?" ,, Protože na to nemá žaludek" a začala jsem se chechtat. Dream se taky začal smát. Bylo to fajn. Ale začala jsem něco pociťovat. Ale nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně protože od téhle chvíle jsme začala brát Dreama víc jak kamaráda.

O hodinu později

,, Budu muset" řekla jsem když jsem se koukla na mobil. Dream kývl. ,, Taky budu muset. Doma mám ještě něco na práci" usmál se. ,, Tak počkat. Ty doma pracuješ? Ty nemáš nějaké služky nebo tak?" ,, Ne. Starám se o sebe" usmál se. Zaplatili jsme a vyšli z kavárny. ,, Tak zatím" ,, Ahoj" rozloučily jsme se. Já šla klidně "domů" a broukala si melodie.

V jedné ze skoro prázdných uliček jsem uslyšela hlas ,, Hej ty! " zastavila jsem se a otočila. Stál tam Bluberry. Na nebi zahřmělo. Povzdychla jsem si a došla k němu. ,, Co zase chceš" zeptala jsem se. ,, Řekl jsem ti dost jasně aby jsi se s nimi nebavila!!" křiknul po mě a já zatnula jsem pěsti ,, A proč ti to tak vadí?!" Naštvaně jsem se zeptala. ,, Protože jsi v téhle době podřadný druh" v tu chvíli mi vyrazil dech. ,, C-Cože ?" Řekla jsem zaraženě. ,, Ty jsi o tom neslyšela? " ,, C-Co-" ,, Lidi jako ty nyní berou do otroctví, protože jsou obyčejní a berou se jako podřadná rasa. A víš co? Měla bys tam jít taky, protože jsi stejně ubohá, obyčejná mrcha! Nikdo tě z tadyma nemá rádi! Všichni tě za zády pomlouvají. Nevšimla sis? A stejně bys tady nikomu nechyběla. Myslíš si že jo? Silně se pleteš. Divím, se že jsi ještě nespáchala sebevraždu" zavrčel. Díval se na mě chladným pohledem. Cítila jsem, jak mi po tváři teče potok slz. Jen jsem se usmála i přes tu bolest co mi způsobil. ,,Víš Blue...... já vím sama moc dobře co jsem a co se dělá s obyčejnými lidmi. Ale........ i přes to jsem chtěla někde zapadnou, mít přátelé, rodinu......... a nejhorší na tom je že jsem si myslela, že ty mě pochopíš..." stále jsem se usmívala. Ale Blueberry strnul. „I přes to, jaký jsi naivní, egoistický blbec někde v srdci jsem cítila od tebe pochopení a podporu i přes to jak jsi se ke mně zatím choval. Ale teď aspoň vidím, jaký jsi doopravdy. Třeba tě tak vidí i fanynky, a to se jim na tobě líbí...... pokud jo nechápu je. Nejhorší na tom pro mě je to, že ty jsi u mě klesl nejhlouběji. Niko jiný takový nebyl. I když mě šikanují "doma" tak nikdo nebyl ta hnusný a ublížil mi psychicky. " na to jsem si začala utírat rukávem trička slzy. „A-Ale to je v pohodě. Nic si z toho nedělej" otočila jsem se k němu zády. „A pokud chceš, abych spáchala sebevraždu tak se budu snažit"

Na to jsem se rozešla uličkou pryč. Bolest, jakou jsem nyní cítila nešla popsat. Hrozně moc to bolelo. Oči jsem stále měla plné slz. ~ proč ty?! Proč ty namyšlený blbečku?!~ vzlykla jsem. Byla jsem skoro u křižovat a byla červená, ale než tam dojdu určitě bude zelená. Znovu jsem si začala utírat slzy rukávem. Šla jsem k přechodu.

Na to jsem uslyšela „Moonlight stůj!! Pozor na to auto!!" Otočila jsem hlavu na pravou stranu. Byla jsem uprostřed silnice a naproti mně jelo auto. Ucítila jsem tupou ránu do břicha a jak letím pryč a jak dopadám na chladnou zem..... slyším jen spoustu hlasů, brždění brzd od aut a jak ke mně někdo běží. Heh tak nakonec tam nebyla zelená „Moon nenenenene sakra! Proč jsi se nerozhlídla?! Ty blbko" ucítila jsem jak na mě dopadají slzy. Ten hlas „Lily co to-" „Nemluv. Jen se vysiluješ!" řekla. „Záchranka je na cestě! Prosím slib mi, že to zvládneš!" snažila se mi zastavit krvácení z ruky. Ucítila jsem, jak mi z pusy vytéká pramínek krve. „Promiň, ale to ti nemohu.... sbohem" řekla jsem s úsměvem a pak viděla jen tmu.