Když jsme došli údajně do mého pokoje, jen jsem vykulila oči. „C-Co........." pokoj byl obrovský. „Heh copak?" Řekl Dream a já trochu ztuhla. „J-Jen ten pokoj je obří. Nečekala jsem to. " v tom jsme uslyšeli hlas z místnosti kde byla rodina „Nightmere, Kiky pojďte sem" ozvalo se se. Night si povzdechl. „Hned budeme zpátky." Řekl. Pak se nejistě koukl na Dreama a odešel za rodiči. „Jsem rád, že jsi tady Darling~" zezadu mě obejmul. „Já asi taky, ale je mi to blbé Vám takhle lézt do rodiny. Všichni mají s tím problém". „To není pravda. A co teta?" „Ta je výjimka. Jinak ani tvoji rodiče mě nechtějí tady". Na to jsme oba znovu uslyšeli. „Dobře. Jestli tady chce být musí začít mít stejné hodiny jako Dream s Nightem a všechno dohnat" a na to jsem ztuhla. „Jaké hodiny?" řekla jsem nejistě. „Mimo školu máme hodiny, jak se chovat v královské rodině" zamručel. „Jako například?" řekla jsem. „Hodiny tance, styl oblíkání, takže si začni zvykat na šaty" uchechtl se. „Neeee" koukla jsem se na něho. „Že nebudu muset nosit šaty. Neeeeee to mě nedonutíte" couvla jsem od Dreama. „Chceš se vsadit?" uchechtl se a já na sucho polkla. ~Je semnou konec~ povzdychla jsem si. „Ale neboj. Zvykneš si. Navíc pokud se Kiky přižení do rodiny bude jí čekat to samé" uchechtl se a protáhl se. Na to do pokoje vrazila Dreamova a Nightova matka. „Takže teď tě půjdeme upravit" usměje se. ~Neeeeee qwq~ „Ty Dreame padej. " „Musím? mohl bych poradit-" „Ne" potvrdila jsem slova jejich mámy. „Už jdu" povzdechl si Dream a vyšel z mého pokoje. „A my se na to vrhneme" koukla na mě. ~pomoc~ bylo jediná na co jsem v tu chvíli myslela.

Nakonec mě dostali do fialových tmavě modrých šatů. K tomu mi museli upravit vlasy a trochu namalovat u čeho jsem umírala. Jo a taky mi měnili obvaz na oku. Prý jsem ho už měla moc od krve. Ale kupodivu mi slušeli, ale i tak chci zpátky kalhoty. Pak mě Dreamova a Nightova matka odvedla do té místnosti, jak byly ostatní. „Hlavu musíš nést vznešeně nahoru a rovnat se" řekla mi cestou a já se o to jen pokoušela, ale sem tam marně.

Vešli jsme a padli na nás pohledy. „Oh. O hodně lepší "odsouhlasila jedna paní. „Co myslíte Gastre?" Já při tom ztuhla. „Moon?!" uslyšela jsem za sebou zavrčení a já se rychle se otočila~ počkat...... pokud tady je on tak...... nemohl by tady být i-~ „B-Blueberry" řekla jsem nejistě. „To díky tobě Erin hrozí pasťák!" vyjel po mě a já ztuhla. Sledovala jsem, jak mi právě Blue vyčítá, že mě sama Erin napadla „Vždy říkala, že nosíš jen smůlu a měla pravdu! Byl bych radši kdybys-" na to schytal Blueberry pěstí a mě bylo hned jasné od koho. Kiky vyjekla a pár členů rodiny vstalo. Dream mě chytnul za ruku a stáhnul za sebe. „Nikdy! Říkám ti nikdy neříkej, že Moon přináší smůlu! Jinak já sám se postarám o to aby-" ale nedořekl to, protože jsem ho okřikla. „Dreame to stačí! Nic se nestalo je to v pořádku" a usmála se na něho. „Ale-" „Věř mi ano?" koukala jsem mu rovnou do duše. „Dobře" řekl a koukl jinam. „To by stačilo vy dva!" okřikla Dreama a Blue Gaster a Dreamova máma. „Už minule jsem řekla ať si svoje spory necháváte na zahradu a nevytahovat před návštěvou!" „Omlouvám se" řekl Blue a sklopil hlavu. Ale Dream místo omluvy mlčel. „Dreame?!" řekla přísně jeho máma. „Omlouvám se" řekl naštvaně. „Že jsem ho nestihl lépe praštit!" vražedně se koukl na Blua a než jsem se nadála zmizel z místnosti. Chtěla jsem se za ním rozejít a něco říct, ale jeho máma mě zastavila. „Být tebou to nedělám" a já se na ni koukla „Proč ne?" zeptala jsem se. „Vždy když je naštvaný a chce ho někdo uklidnit dopadne to blbě. Být tebou chvilku počkám" a já ať jsem chtěla čí nechtěla, musela ji poslechnout.

Nakonec se začala řešit moje výuka. Vypadalo to, že budu muset chodit na hodiny tance, chování v královské rodině, historie vládnutí jak v reálném životě, tak ještě za doby monster a hodiny boje. Nejméně se mi zamlouval ten boj, jelikož jsem doufala, že to nebudu mít za potřeby. Ale myslím si, že Kiky by se to zase líbilo. Tipla bych si, že by si vzala luk nebo meč.

„A to je asi pro dnešek vše..." řekla Toriel. Když jsem se koukla z okna mohlo být stále kolem 17:00 protože bylo světlo. „A až teď můžeš jít najít Dream" řekla Toriel a já kývla. „Měl by být poblíž zahrady" a k tomu mi ještě popsala cestu. Poděkovala jsem a rozeběhla jsem se tam.

Díky bohu tam byl. Už tak to bylo obří – to abych se naučila co kde je jinak se tady ztratím. Potichu jsem zezadu k němu došla a objala. Ten se lekl a já se jen zasmála. „To jsi ty" oddychl si Dream. „Promiň, nemohla jsem si to odpustit" a pustila jsem ho. Otočil se ke mně a dal mi pusu do vlasů. „Promiň, že jsem tak vyjel" řekl potichu. „Nic se neděje" kývla jsem na pochopení. „A ještě za tohle" „A za c-" nedořekla jsem, protože mě chytl za krk a zvedl do výšky. Lekla jsem se a snažila jsem se jeho ruku oddělat. „Tentokrát ji neoddělám... řekni mi co ti tehdy řekl" koukal na mě pohledem, že ho to mrzí, ale zároveň, že chtěl vědět tu pravdu a užíval si, jak trpím. „Dreame pusť mě" zasýpala jsem. „Nepustím Moon, a tohle už bude naposledy. Jestli mi to neřekneš nepustím tě" a já jen počítala sekundy kdy mě pustí, ale nepouštěl a v tu chvíli mi došlo, že jestli mu to doopravdy neřeknu, zde můj příběh končí a umřu. „Dobře dobře řeknu" řekla jsem, když se mi objevovali mžitky před očima.