Justin

,,Bee, už tu sedíme 20 minut, pojedeme domů ano?" šeptl jsem ji do vlasů. ,,Ne, já nechci k sobě domů" vzlykla. ,,Pojedeme ke mně, teď tě nenechám samotnou" řekl jsem. ,,Nechci ani k tobě Justine" šeptla a chytila se za břicho. ,,Tak kam?" zvedl jsem obočí.

,,Na naše místo" řekla a já se na chvíli zamyslel, co tím myslí. ,,Počkej myslíš to místo když jsme byli puberťáci?" ,,Jo" kývla. ,,Ehm dobře, tak jo. Pokud ti to pomůže" pokrčil jsem rameny. ,,Tam vždy dokážu pořádně přemýšlet" vydechla a já se zvedl a pomohl se ji postavit.

Došli jsme k mému autu, nastoupili a já se rozjel k Central Parku, kde jsme jako puberťáci si našli jedno zapadlejší místo, kam moc lidí nechodí a většinou jsme tam vždy byli sami.

,,Nemusíš tam chodit se mnou. Můžu tam být sama" zašeptala když jsem zastavil před parkem. ,,To ani náhodou. Teď tě fakt nenechám samotnou" ,,Bojíš se, že bych si něco udělala? No já vlastně už nemám pro co žít. Moje teta, moje nejbližší osoba z rodiny mi umřela. A pak jsem si myslela, že to ona mi seslala to miminko z nebe, abych měla pro co žít, ale asi ne když také umřelo. Já už nemám nikoho" vzlykla.

,,To není pravda, máš mě. Máme jeden druhého Bee, bylo to taky moje dítě" ,,A proč ty nebrečíš? Proč z toho vůbec nejsi smutný? Jsi šťastný, že umřelo, protože ti ve vztahu s Ariou už nic nebrání" zavzlykala. ,,Jak tohle můžeš říct? Jak bych sakra mohl být šťastný? Jsem z toho mimo a zlomený. Chce se mi brečet, ale chci zůstat silný teď kvůli tobě. Bee to už je druhé dítě, které mi v těhotenství umřelo. Nevíš, jak se cítím" zamumlal jsem se slzami v očích. ,,Promiň Jayi, j-já se omlouvám. Jenom jsem z toho tak mimo. Přišla jsem o něj" řekla rozklepaně a já ji chytil za ruku.

,,Pojď jdeme na to místo" řekl jsem potichu a pak jsme oba dva vystoupili. Šli jsme asi 10 minut a pak jsme došli na to místo. Je to místo, kde je hromada stromů a mezi nimi je tráva s kytkama a tam jsme si vždy sedli a relaxovali a přemýšleli. Často se v tu dobu tady líbali a osahávali.

Barbara si sedla na zem, schovala si hlavu do dlaní a začala brečet. Povzdechl jsem si a podíval se na jeden strom vedle kterého seděla. Přejel jsem prstem po vyrytém nápisu J+B. To jsme byli zamilovaní.

,,Pořád to tu je" pousmál jsem se a Barbara se na mě podívala. ,,Proč by to tu nebylo? Strom stojí a nikdo sem moc nechodí, aby tam někdo něco ještě psal" zašeptala. ,,Ty už jsi tu byla někdy když jsi se vrátila?" ,,Jo, skoro hned první dny" řekla a já kývl.

Sedl jsem si vedle ní a povzdechl si. ,,Pořád je ve mně Justine. Jak je možný, že mu nebije srdíčko?" Vzlykla a já si ji k sobě přitáhl a objal ji. ,,Proč zrovna mně se to stalo?" Zavzlykala nahlas. ,,Já se na něj tak moc těšila" šeptla.

Aria

Už to jsou asi takové tři hodiny, co je Justin pryč. Přece nemůže takhle dlouho trvat těhotenská prohlídka ne? Ach jo, tohle mě mrzí. Hlavně, že říkal, že po kontrole je hned zpátky a budeme spolu. Zase lhal. Určitě ještě někam šel na oběd s Barbarou a já tady jako blbá vyvářím jeho oblíbené zapečené těstoviny.

Dala jsem pekáč s těstovinami do trouby a pak si na mobilu nastavila minutku, kdy je vyndat. Často se mi stává, že na to zapomenu. Sedla jsem si na gauč a podívala se ještě jednou na mobil jestli mi náhodou Justin někam nenapsal nějaké vysvětlení, kde je tak dlouho. Ach jo, se fakt zblázním.

Najednou jsem slyšela odemykání dveří tak jsem se hned postavila a šla ke dveřím. Překvapeně jsem se podívala na Barbaru. Proč přišla taky? Ale pak se můj pohled změnil na zmatený když jsem si všimla, jak Barbara vypadá. Vypadá jako kdyby její duše opustila její tělo, je celá ubrečená. Co se proboha stalo.

,,Justine..." šeptla jsem. ,,Zlato promiň, že jsem byl tak dlouho pryč" povzdechl si. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se nechápavě. ,,Přišli jsme o něj" zašeptala Barbara a já vykulila oči. ,,C-cože?" ,,Přišla jsem o svoje dítě, ztratila jsem ho" vzlykla. ,,Panebože" vydechla jsem a přikryla si pusu rukou. Do očí se mi hned nahrnuly slzy. Tohle si nedokážu představit tuhle bolest. Kdybych byla těhotná tak hned v prvním okamžiku, co bych to zjistila tak bych se těšila a plánovala všechno možné. Barbara to takhle určitě měla a teď o miminko přišla. To je hrozné.

,,Barb půjdeš si lehnout do pokoje pro hosty ano?" položil si ruku na její záda a já to pořád vstřebávala. ,,Nemohl jsem ji nechat samotnou doma" podíval se na mě. ,,To je jasný, mám něco udělat? Něco ti přinést Barb?" zeptala jsem se. Nic neřekla jenom potichu vzlykala. ,,Odvedu ji tam a pak přijdu" pohladil mě po ruce a já kývla a koukala, jak ji musí přidržovat, protože byla ze všeho hrozně slabá. Chudák, je mi ji moc líto.

Povzdechla jsem si a sedla si na gauč. Za takových pět minut přišel Justin. ,,Naštěstí usnula" vydechl a já přikývla. ,,Takže potratila?" Šeptla jsem. ,,Vlastně ještě ne. Byli jsme tam, doktorka nám ukázala plod a pak najednou řekla, že mu nebije srdíčko" řekla a já si promnula obličej. ,,Nevěděl jsem, co mám dělat když tam Barbara začala vyvádět. Brečela a řvala, že to není pravda, že půjdeme k jinému doktorovi, který nám řekne něco jiného" povzdechl si. ,,To je hrozný" zašeptala jsem a pokroutila hlavou.

,,Bude to teď mít hrozně těžký. Umřela ji teta a vlastně pak byla nadšená z toho miminka. A teď se stalo tohle. Bojím se, aby si něco neudělala" ,,Zůstane tady, jak dlouho bude potřebovat" pokrčila jsem rameny. ,,Tobě by to nevadilo?" Zvedl obočí. ,,Justine není to můj dům, je tvůj. Ale ne nevadilo by mi to. Já to chápu. Sice nevím, jaká to je bolest, ale musí to být hrozný. Kdyby se to stalo mně taky bych se zhroutila" řekla jsem.

,,Jak se cítíš ty?" Chytila jsem ho za ruku a on se mi podíval do očí. ,,Já to nechápu. Nechápu, co se stalo" šeptl a pevně mě držel za ruku. ,,Justine Barbara byla v prvním trimestru. Celé ty tři měsíce jsou pro plod nebezpečný" ,,Ale Barbara se o sebe starala, všechno si načetla v knížkách a na internetu" ,,Já vím, ale stává se to často a rozhodně to není tím, že by udělala něco špatně. To si nemyslím" zakroutila jsem hlavou.

,,Ari, možná by jsi se mnou neměla být" vydechl a já se na něj překvapeně podívala. ,,Cože? Justine co to povídáš?" Vyhrkla jsem. ,,To už je druhé dítě, které mi umřelo v těhotenství. Třeba mi tím osud chce něco říct. Třeba nemám mít vůbec děti" řekl. ,,To neříkej Jayi" chytila jsem ho za obličej a hladila ho po tvářích.

,,Ario, jestli chceš mít se mnou děti, tak já se bojím. Bojím, že se něco stane. Proč už mi teda umřelo druhé dítě?" Vzlykl a já si na něj sedla a pevně ho objala. ,,Neříkej to prosím. To není pravda. Ty děti budeš mít" šeptla jsem a hladila ho po vlasech. ,,Tak proč se to stalo už podruhé" vzlykl nahlas a já si povzdechla a pořád ho objímala.

,,Chtěl bych být sám" vydechl rozklepaně. ,,Ehm dobře, mám já odejít?" ,,Ne ty tu zůstaň s Barbarou prosím" zašeptal a já se na něj nechápavě podívala. ,,A kam půjdeš ty?" Zvedla jsem obočí. ,,Ven se projít a přemýšlet" řekl a já se z něj zvedla, aby se taky mohl postavit.

,,Půjdeš pít?" Šeptla jsem zklamaně. ,,Nevím" vydechl. ,,Jayi, proč mi to děláš" povzdechla jsem si. ,,Já ti sakra nic nedělám! Já potřebuji být sám, přemýšlet! A pokud dostanu chuť na alkohol tak prostě půjdu do baru! Přišel jsem o dítě sakra! Už o druhé dítě!" Zařval a já sebou cukla. ,,Já to vím Justine, ale..." ,,Promiň, že na tebe řvu, jen mě prostě nech odejít" zamumlal a já kývla.

,,Já budu tady a budu na tebe čekat" pohladila jsem ho po tváři. On se sklonil a dal mi dlouhou pusu na čelo. ,,Ty se zamysli nad tím, co jsem ti řekl. Protože osud očividně nechce, abych byl táta. A já ti tím nechci ubližovat" vydechl a pak odešel pryč.

Opřela jsem se o linku a nechala svoje slzy vytéct z očí. Potichu jsem vzlykla a schovala si obličej do dlaní. Bože, vždyť já nemám vůbec právo brečet. Já o dítě nepřišla. Ale to, co mi Justin řekl tak mě zlomilo. Je přesvědčený tím, že nemůže mít děti. Odhání mě od sebe.

Zhluboka jsem se nadechla a utřela si oči od slz. Když jsem slyšela zvonění minutky tak jsem hned otevřela troubu a vyndala ty těstoviny. Potom jsem si sedla ke stolu, vzala si mobil a začala psát Justinovi.

Pro Justin: vím, že chceš přemýšlet, ale chci ti jen napsat, že tě miluji a nejsi na nic sám. Nechci, aby jsi mě od sebe odháněl. Nechci tě opustit už nikdy. Věřím, že jednou založíme rodinu když nám to vydrží a rozhodně jednou táta budeš a ten nejlepší na celém světě. Miluju tě.

Poslala jsem mu to na zprávy takže jsem zatím jen viděla, že zpráva byla doručena. Je možný, že si to ani nezobrazí a jen přečte na liště.

Nandala jsem si na talíř trochu těstovin a začala jíst. Jo povedly se mi. Jednou jsem je už Justinovi udělala a moc mu chutnaly tak jsem to udělala znova a těšila se na to, jak z toho bude nadšený, sní toho hromadu a pak se budeme jenom válet a užívat si jeden druhého. Ale zase se všechno zkazilo.

Já vlastně ani nevím, co si mám celkově myslet. Na jednu stranu to znamená, že ve vztahu s Justinem už mi nic nebrání. Bránilo nám to jeho nenarozené miminko. Nemohla bych s ním být kdyby pak každý den byl s Barbarou a s miminkem. Ale teď? Teď o miminko přišli a tak nám už nic nebrání. Ale zním takhle hnusně. Nechci být šťastná z toho, že o miminko přišli. Je to děsný a tohle bych nechtěla zažít.

Najednou se ze zhora ozvalo rozbití skla. Rychle jsem se postavila a rozeběhla se nahoru. Vešla jsem do pokoje pro hosty a viděla sedět na posteli Barbaru a brečet. Vedle stolku byla rozbitá sklenička. ,,Jsi v pořádku?" Vydechla jsem. ,,J-já to nechtěla rozbít. Měla jsem žízeň a najednou se mi hrozně začaly klepat ruce a spadlo to. Já se omlouvám" vzlykla. ,,Barb nic se neděje. Je to jenom sklenička. Já to uklidím" mávla jsem rukou a došla dolů pro smetáček s lopatkou.

Přišla jsem zpátky a začala to uklízet. ,,Já ti pomůžu" ,,Ne to nem..." najednou se postavila a pak bolestně vykřikla. ,,Au" zavzlykala nahlas a chytila se za podbřišek. ,,Ježíš, musíš ležet" Vyhrkla jsem a pomohla se ji zase posadit.

,,Je to pravda, nebyl to sen. Potrácím" řekla a nahlas se rozbrečela. ,,Chceš abych tu byla s tebou nebo ne?" Zeptala jsem se. ,,Prosím zůstaň" šeptla a já kývla, to sklo jsem vyhodila a sedla si k ní na postel.

,,Těšila jsem se až moc, až moc jsem si říkala, jak to všechno bude. Všechno jsem zakřikla. Říká se, že v prvním trimestru se to často stává a já se těšila a na tohle nemyslela. A potratila jsem. Nosím pod srdcem mrtvé miminko" zavzlykala a já ji chytila za ruku. ,,Neříkej, že za to můžeš ty. Nemůžeš za to ty, no tak" vydechla jsem.

,,J-já nevím co mám dělat" šeptla a já ji objala. ,,Nedokážu si tvoji bolest představit. Ale vím, že to musí být opravdu hrozné. Hrozně mě to mrzí Barb. Ale ta bolest přestane, dostaneš se z toho" ,,Jak se mám dostat z toho, že mi umřelo dítě?" Vzlykla. ,,J-já nevím. Ale věřím, že jednou ta bolest přejde. Najdeš si nějakého skvělého muže a budete mít obrovskou rodinu" řekla jsem a podívala se ji do očí.

,,Jsem ráda, že jsi tu se mnou, děkuji, že jsi tak hodná" šeptla a já se pousmála. ,,Kam odešel Justin?" Zeptala se. ,,Ten je z toho taky zlomený. Chtěl být sám a přemýšlet. Bojím se, že nepřijde střízlivý" povzdechla jsem si. ,,A-aspoň vy můžete být spolu do konce života, žádné zábrany jako bylo moje dítě" uchechtla se rozklepaně.

,,Barb, já byla hrozně naštvaná když jsem zjistila, že jsi těhotná. Sváděla jsem všechno na tebe a samozřejmě taky na Justina. Ale Justina miluju a chtěla jsem s ním těch pár měsíců být. Řekli jsme si, že až se miminko narodí tak odejdu, protože vím, že bych to nezvládala. Ale tohle bych nikomu nepřála. Nikdy bych ti nepřála, aby jsi o miminko přišla. Moc mě to mrzí a bolí za tebe. Jsem taky žena, která chce mít v budoucnu děti a vím, že bych byla taky moc zlomená. Takže určitě si nemysli, že jsem teď šťastná, že žádné miminko nebude. Nikdy bych za to nemohla být šťastná. Fakt mě to mrzí" řekla jsem.

,,Ještě, že jsi tak chápavá" šeptla a pousmála se. ,,Nechtěla by jsi se najíst? Udělala jsem zapečené těstoviny. Justin je má moc rád, ale odešel. Mám toho hromadu" ,,Ráda bych si dala" kývla. ,,Dobře" usmála jsem se, zvedla se a šla dolů pro jídlo.

*********

Povzdechla jsem si a podívala se na mobil na čas. 11 večer a Justin nikde. Dost se o něj bojím. Co asi vyvádí? Ani zprávu mi není schopný napsat. Vím, že ho to bolí, ale fakt se bojím a potřebovala bych aspoň pitomé jsem ok.

Vešla jsem do koupelny a vyčistila si zuby. Potom jsem se vrátila zpátky do ložnice, zkontrolovala mobil, kde nebyla žádná zpráva od Justina a pak si sundala župan. Lehla jsem si do postele a přitáhla si k sobě polštář Justina, který voněl tak krásně jako on.

Když jsem už cítila, že se mi fakt chce spát tak se docela ozvala rána dveří. Cukla jsem sebou a posadila se. Zvedla jsem se, dala si župan a hned se rozeběhla dolů.

,,Ahoj..." vydechl Ryan a držel úplně opilého Justina. ,,A-ahoj Ryane" šeptla jsem. ,,Lásko moje" vydechl Justin a natáhl ruce. ,,Ty vypadáš" pokroutila jsem hlavou. ,,Já prostě musel, musel jsem se napít" zamumlal a hrál si se šňůrkou od mého županu.

,,Volal mi, opilý a skoro brečel, že nikdy nebude táta, že přišel o další dítě. Moc jsem z něj toho nedostal. Je to pravda? Potratila?" Zeptal se potichu a já kývla. ,,Bohužel, asi mi to nebudeš věřit, ale taky mě to bolí. Nejsem z toho šťastná" ,,Já ti to věřím Ario. Ty jsi hodná osoba a nikdy by jsi nikomu nepřála nic zlého" pousmál se. ,,Aria je můj anděl" usmál se Justin a já ho pohladila po tváři.

,,Odvedu ho do ložnice" ,,Hele asi budeme spát dole v pokoji pro hosty. Aby nevzbudil Barbaru. Potřebuje teď pořádně odpočívat" řekla jsem. ,,Jasně" kývl. ,,Jak se má? Musím se ji omluvit. Můžu za to já. Osud nechce, abych měl děti a teď jsem ji ublížil" řekl Justin. ,,Justine prosím tohle neříkej" řekla jsem potichu se slzami v očích. ,,Je to tak zlato" šeptl. ,,Není to tak. Není to tvoje chyba. Není to ničí chyba" pokroutila jsem hlavou.

,,Pojď brácho, ty se taky potřebuješ vyspat" řekl Ryan a odvedl ho do ložnice. Přišla jsem za nimi a Justinovi sundala bundu. ,,Klidně můžeš jít Ryane. Moc děkuji, že jsi ho sem odvezl. Sám by se asi jen tak nevrátil" řekla jsem. ,,Nemáš zač. Pak mi klidně zavolej, jak na tom oba jsou" řekl a já přikývla. ,,Měj se, dobrou" usmál se. ,,Ahoj" usmála jsem se a Justin na něj mávl.

,,Ne ne zlato, ještě ne" Vyhrkla jsem a zachytila ho za tričko, aby si nelehal. ,,Proč ne?" Zakňučel. ,,Musím tě svléknout" ,,Svléknout? A co pak by moje královna se mnou chtěla dělat?" Ušklíbl se a rozvázal mi šňůrku od županu. Královna. Roztomilé.

,,Nic s tebou nebudu dělat. Svléknu tě, protože máš oblečení načichlý od alkoholu a kouře a nebudeš se v tom válet v posteli" řekla jsem a on mi zajel rukama pod noční košilku. ,,Jsi ledový" Vypískla jsem se smíchem. ,,Budeš tady spát se mnou že?" Povzdechl si když jsem mu sundavala boty. ,,Proč bych tu nespala?" ,,Protože jsme v pokoji pro hosty a ne v naší ložnici. Tak mě necháš tady a ty půjdeš spát k nám" ,,Ne zlato, budu tady s tebou. Nahoru jsme nešli kvůli Barbaře. Víš, že jsi hlučný když jsi opilý a chceme ji nechat vyspat" pohladila jsem ho po tváři a rozepla mu zip a knoflík u kalhot.

Stáhla jsem mu kalhoty, hodila je ke zbytku oblečení a pak si lehla k němu. ,,Spi" šeptla jsem a dala mu pusu na tvář. ,,Četl jsem tu tvou  zprávu. Nechceš odejít?" ,,Nikdy Justine. Nemůžeš mě takhle od sebe odhánět. My to spolu zvládneme, v dobrém i ve zlém. Já vím, že jednou děti budeš mít. Neříkej, že tohle za tebe rozhodl osud. Byla to jen nešťastná náhoda, že i Barbara přišla o miminko. Ona i ty budete mít jednou rodiny a budete šťastní" řekla jsem a on mě objal a položil si hlavu na moji hruď.

,,Sice to byl jen plod, ale je hrozný, že přišlo o život. Barbara je na tom zle a nejhorší je, že ho má pořád mrtvého v sobě" povzdechl si. ,,Je to příšerný. Je mi to fakt líto" kývla jsem a hladila ho po vlasech. ,,Spi Justine, taky se musíš vyspat" vydechla jsem. ,,Miluju tě" šeptl. ,,Taky tě miluju" pousmála jsem se.

Ahooooj!❤️ nová část je venku❤️ děkuji za všechny komentáře, které jste mi zanechaly u minulé části❤️ bohužel tohle se ve světě děje, že maminku často přichází o svoje miminko v prvním trimestru😞

Co říkáte na tuto část? Aria je Barbaře taky oporou a samozřejmě ji to je líto. Jak dlouho asi Barbara bude u nich doma?

A co Justin, který si myslí, že je to jeho chyba?

Budu ráda za vaše názory a komentáře❤️ a zítra asi bude nová část z Girl from NIGHTCLUB❤️ ale kdybych ji náhodou nestihla tak určitě v neděli, takže kdo příběh čte, tak se můžete těšit😍

Mějte se krásně❤️❤️