Harry se zadíval do tmy před sebou. „Vzal mě sem Max. Že sem chodí každý," pokrčil nakonec lehce rameny pod zkoumavým šedým pohledem. Přiznat pravý důvod by byla sebevražda.

„Aha," přikývl Thomas a znovu si potáhl už z poloviční cigarety. „Jiný důvod nemáš?"

„Ne," zavrtěl hlavou Harry a nejistě po blonďákovi vedle sebe hodil pohledem. „Zatím ne."

Thomas sám dál nic neřekl. Jen v klidu potahoval z cigarety, kterou svíral mezi dlouhými bledými prsty a díval se někam do dálky na rušné noční město.

A Harry taky nevěděl, co říct. Nic neříkající trapné ticho mu ale začínalo lézt slušně na nervy. K jeho vlastnímu překvapení ale nepříjemné ticho přerušil Thomas a to docela odvážnou otázkou.

„Jsi gay, Harry?" zeptal se bez okolků a zřejmě se i bavil, když sebou jmenovaný výrazně škubl.

„Proč tě to zajímá?"

Blonďák se tiše zasmál a típnul konec cigarety o zábradlí. „Zase to děláš."

„Co?" nechápal Harry. Poté mu to ale došlo. „Aha, jasně."

„Jo..."

Harry se kousl do rtu, když se na něho natočila Thomasova zvědavá tvář. Lehce si odkašlal. „Možná?" zamumlal nejistě a odmítal odtrhnout oči od budovy naproti.

Blonďák vedle něho si olízl suché rty. „No, i možná stačí, myslím..." přivřel oči, než se svou hlavou přiblížil k Harrymu a na chvíli si přivlastnil jeho rty.

Když se ale chtěl od mladíka odtáhnout, byl to právě černovlasý, který mu to nedovolil a za šíji si ho přitáhl do nového polibku. Sám poté ani nevěděl, jak se to stalo, že Thomas stál před ním, opřený bedry a částečně zády o železné zábradlí balkónu a sám Harry mu strkal jazyk skoro až do krku. V žádném případě to celé ale nechtěl ukončit. Thomasovy ruce na jeho bocích byly až moc velké lákadlo.

Bohužel ale přestat po pár minutách museli, aby pobrali dech.

Harry se se zalíbením zadíval na blonďákovy nateklé od líbání rty a neodolal, aby po nich nepřejel bříškem prstu. Poté se zadíval do šedých jiskřících očí.

„Bydlíš blízko?" zašeptal ještě trochu udýchaně Thomas a v prstech sevřel pevněji Harryho zelenou košili, aby si ho tak natiskl víc na své vlastní žádostivé tělo.

„Dva bloky..." zamumlal Harry a sklonil se ústy k blonďákovu krku s dlaní na jeho zátylku, aby mu nikam neutekl.

Thomas ale jen tiše zasténal a naklonil hlavu více na stranu. „Tak jdeme," donutil poté Harryho se odtáhnout a chytil ho za zápěstí, aby ho hbitě vyvedl ven ze zakouřeného bytu.

A i když to byla celkem krátká trasa do Harryho bytu, cesta se jim pěkně protáhla. Skoro na každých pěti krocích se totiž museli zastavit a vyměnit si několik vášnivých polibků. I tím způsobem, že Thomas přitiskl Harryho na zeď a naopak.

Ve výtahu už to ale Harry nevydržel a hrubě Thomase natiskl na jednu ze stěn. Přitiskl se chtivě na jeho rty a zároveň s tím blonďáka podebral pod zadkem a vyzvedl si ho do náruče. Štíhlé dlouhé nohy se mu prakticky ihned obtočily okolo pasu a jen tak více daly důraz na tření jejich vzrušených klínů přes látku kalhot.

Harry tiše zasténal do protějších rtů. „Asi to už nevydržím."

„Vydržíš. Ještě chvíli a konečně zasuneš, neboj se," zasmál se tiše blonďák a nechal se vynést z výtahu až ke dveřím do bytu, kde byl nucen se opět postavit na vlastní nohy.

Harry totiž začal hledat klíče.

Po otevření dveří a následném jejich zabouchnutí ze sebe oba stáhli bundy a skopali boty, aby se na sebe mohli opět vrhnout. Žádostivě si za chůze vyměňovali polibky a zároveň s tím se zbavovali oblečení.

Do ložnice se dostali už kompletně nazí. Nijak se ale neprohlíželi a jen navzájem dotyky zkoumali svá těla. Ten prostý kontakt byl totiž důležitější, než prohlédnutí druhého těla očima. Pohled totiž neviděl vše, co viděly prsty a dlaně. A to doslova.

Harry prudce shodil blonďáka do měkkých peřin a sám se ujal vytáhnutí čtverečkového obalu z vlastních džínsů. Nehodlal porušovat sobě dané pravidlo, i když více by se měl o ochranu starat asi Thomas. V tuhle chvíli to víc ale ani jeden neřešil. Toužili jen po jednom a tím bylo spojení dvou těl v jedno.

Thomas se nedočkavě posunul více do středu postele a oddálil od sebe stehna v jasné výzvě, až se Harry musel kousnout do rtu vzrušením. Poté zuby sám netrpělivě roztrhl obal od prezervativu a v rychlosti ho natáhl na svou tvrdou chloubu. Po kolenou se dostal až mezi blonďákova stehna a za líbání jeho rtů se pod polštář natáhl pro lubrikant. Bez něho by to bylo pro Thomase značně bolestivé a to nehodlal riskovat.

Rychle potřel chladivým gelem svůj penis, než se pohodlně uvelebil a opět zajal blonďákovy rty v nedočkavých polibcích.

Thomas ho naopak mírně stiskl na bocích lýtky a rukama se vyšplhal na jeho ramena. A když poté Harry prudce přirazil do jeho těla, přesně cítil, kde se mu blonďákovy nehty zaryly na zádech do kůže společně s hlasitým zasténáním jeho jména.

                                                                      ***

Ranní slunce se prodralo kouskem nedotaženého závěsu a jeho paprsky zašimraly Harryho na obličeji. Vtíravé ostré světlo ho ale nakonec donutilo otevřít pomalu s mrkáním oči a zadívat se na strop. Chvíli si dal na probrání.

Poté ale prudce pohnul hlavou na polštáři směrem k oknu a podepřel se na loktech, aby unikl oslepujícímu slunci, které mu bránilo ve výhledu.

Ani nevěřil, že by to bylo možné, ale... Blonďatý anděl opravdu ležel na druhé půlce postele vedle něho. Thomas ležel na břiše s rukama vedle hlavy, která byla tváří natočená k Harrymu. Přikrývka halila jeho tělo jen od beder po kolena. A byl nádherný, jak tam tak spal se rty lehce pootevřenými a vlasy rozcuchanými díky vášnivé noci.

Harry se kousl do rtu.

Poté si ale vzpomněl, co slíbil Hermioně a tak se opatrně vymotal z vlastní přikrývky a nahý tiše přešel ke svým kalhotám, odkud vylovil telefon. V rychlosti najel na fotoaparát a několikrát si blonďáka vyfotil. Jeden obrázek ihned poslal Mie.

Poté na sebe natáhl boxerky a sesbíral ostatní oblečení, s kterým odešel z ložnice, aby mohl nechat Thomase dospat divokou noc.

Hned jak za sebou dveře od ložnice zavřel, rozvibroval se mu telefon. Na obrazovce svítilo Hermionino jméno. Harry se tiše zasmál, než hovor přijal.

„Ahoj, Hermi!"

________________________

Zdravím u téhle povídky po... hodně dlouhé době. Po pravdě, už ani nevím, proč jsem ji přestala psát, což je zvláštní, protože najisto vím, že mě bavila. 

Teď na žádnou z mých povídek nemám pořádně čas, vlastně jsem ráda, když někde něco vymyslím a můžu se o to s Vámi podělit. Takže tohle je jako by náhrada za IF, ke které se mi nepodařilo dostat vůbec.

Snad jste ještě na Harryho a pana Feltona nezapomněli. :)

~Matthew~