„A jak to mám asi podle tebe udělat? Nemůžu přece za ním jen tak přijít a vypálit na něj, že se mi líbí jeho zadek a že bych s ním rád sdílel postel!" vybuchl mírně Harry a prohrábl si už tak moc rozházené vrabčí hnízdo na hlavě.

Max k němu stočil pohled. „Proč ne?"

Černovlasý drknul loktem do jeho žeber a to docela silně, až mladík zaskuhral. „Seš debil?" použil trošku nevybraný slovník.

„No a co?! Co je na tom, že se ho zeptáš, jestli by se s tebou nevyspal. Potěšení z toho budete mít oba," pokrčil laxně rameny Max a opět si vložil ruce do kapes pláště. Bylo na něm vidět, že nechápe, proč v tom Harry hledá moc velkou vědu. „Moc šílíš. Chceš po něm jen sex, ne vztah..." zabručel a poté se zadíval na hodiny u stropu. „Za chvíli ti začíná přednáška, kde seš?"

Harry sebou mírně cukl a odvrátil pohled od blondýna, který si zrovna bral svůj kelímek a opatrně s ním odcházel do učebny naproti. Poté nahlédl do svého rozvrhu. „No, myslím..."

„Dej to sem!" čapl po jeho papíru Max a ušklíbl se. „Tak to máš lehký. Nasměřuju tě totiž rovnou za tvým favoritem. Přímo támhle," ukázal Max na dveře, kde zmizel blonďák.

Harry si povzdechl. „Tak dík," převzal papír zpátky s mučednickým výrazem.

Max se rozesmál ještě víc. „Hlavu vzhůru! Počkám na tebe po škole, jo?"

Harry se trošku uvolnil. Alespoň se ho někdo ujme a ukáže mu něco málo z New Yorku. „Dobře, díky!"

Tmavovlásek jen mávl rukou a poté se rozešel se smíchem na druhou stranu než Harry.

Ten si tiše povzdechl a poté se s učebnicemi vydal vstříc další mučednické hodině na univerzitě, kde ničemu, ale vůbec ničemu, nerozuměl.

Když poté vstoupil do učebny, kde se měla odehrávat jeho další hodina, zhodnotil, kde všude je volné místo. Nakonec se posadil do poslední řady, která byla zatím skoro celá volná. Nedivil se. Plátno vpředu třídy bylo totiž celkem malé a tak si většina studentů posedala dopředu, aby dobře viděla.

Harry se sesunul hlouběji do své židle a zadíval se dolů před sebe. Nikdy si neuměl představit, jak taková hodina na vysoké škole probíhá a teď když to viděl, musel uznat, že to celé mělo něco do sebe. Hlavně bylo vidět, že studenti sem opravdu patří a daný obor je baví.

S přemýšlení ho vytrhnul až zvuk odsouvající se židle vedle něho. „Pronásleduješ mě?" zeptal se teď už známý hlas jeho blonďatého partnera z laborek.

Harrymu se rozšířili zorničky a prudce se na chlapce vedle sebe zadíval. „N-ne!" vykoktal překvapeně a více se na židli narovnal. „Bylo tu volno, tak jsem-"

„Měl jsem tu ten kelímek, myslel jsem, že sis ho všiml," kývl Thomas ke kávě na stole pobaveně.

Až poté si Harry horkého nápoje všiml. „Aha, omlouvám se, klidně si přesednu," začal se zvedat.

Thomas ho ale chytil za zápěstí. „Neblbni. Prostě si sedni a seď, mně to nevadí," potřásl hlavou s hravým úsměvem na rtech, který Harryho naprosto zhypnotizoval. Byl to jen jemný úsměv, ale naprosto odzbrojující.

To zjištění, že se mu ten úsměv vlastně líbí, mu vehnalo červeň do tváře. Blonďák už ale naštěstí byl zase otočený směrem dopředu, tak si toho nemohl všimnout. Harry se kousl do rtu. Jestli se bude stále zabývat takovýma prkotina, jako je Thomasův úsměv, nikdy Draca Malfoye nenajde! Potřeboval by teď nutně mluvit s Hermionou. A to opravdu nutně!

                                                      ***

Dveře se s tichým bouchnutím zaklaply, kdy je Harry za sebou zabouchl a poté se o ně vysíleně opřel. Návrat zpět do jeho bytu bylo jako vysvobození.

Líně, aniž by se musel ohnout ze sebe, skopal boty, které poté nohou odsunul stranou a jen v ponožkách se došoural k pohovce, na kterou se naprosto vyřízeně svalil. Poté vytáhl z kapsy telefon a vytočil Hermionino číslo a čekal, než hovor jeho nejlepší kamarádka přijme.

Ve sluchátku krátce tiše luplo. „Harry! Ahoj, tak jak to jde? Jak se máš?"

Černovlasý tiše zasténal pod tím radostným tónem. „Hrozně, Mio!" zamručel unaveně a zavřel oči, přičemž si jednu paži přehodil přes čelo.

„Co se stalo?" zvážněla Hermiona na druhé straně a její tón zněl až ustaraně.

„Ta univerzita je peklo. Jako bych měl lektvary každou hodinu a to v desetkrát horší verzi. Ničemu nerozumím, ale to by se ještě dalo přežít, ale..." zarazil se Harry.

„Co ale?"

Černovlasý si prohrábl vlasy. „Prostě se mi tu líbí jeden mudla!" vyhrknul nakonec.

Na druhé straně linky zavládlo nepříjemné ticho.

„Mio, řekni něco, prosím!" zasténal Harry.

Hermiona si odkašlala. „No... Myslím, že to není problém, pokud tě to nebude omezovat v pátrání, ne? Jak vypadá?" zněl ženy hlasy zase o poznání zvědavěji.

„To je právě to. Je nádherný. Přírodní blonďák, nemá snad žádnou chybu!" přiložil si Harry dlaň přes oči.

Hermiona byla opět chvíli ticho, než tiše promluvila. „Harry, jako tvoje kolegyně z práce bych ti řekla, ať na to ani nemyslíš, ale... Jako tvoje kamarádka ti říkám, ať to zkusíš."

Harry stáhl ruku ze svých očí a vykulené je namířil do stropu. „To myslíš vážně?!" vyjekl trošku vyšším hlasem, než bylo pro něho obvyklé.

„Jasně. A navíc ho zároveň můžeš... prozkoumat, jestli to náhodou není Malfoy, testy odhalily, že by měl mít opravdu blonďaté vlasy, takže... Začni u něho, to ti radím já, pokud voláš hlavně kvůli tomuhle."

Harry se široce usmál. „Jsi ta nejlepší kámoška, Mio! Co já bych bez tebe dělal?"

„No to nevím," zasmála se žena. „Hlavně ale, prosím tě, se nezaměřuj jen na toho chlapce. Musíš zároveň s jeho... balením pokračovat v pátrání, jasné?"

„Jasné, generále," zasalutoval Harry rukou, i když to Hermiona nemohla vidět a usmál se.

„A vyfoť mi ho!" poručila si ještě žena, což ji Harry odkýval a poté se přesunuli k úplně jinému tématu. Hlavně tedy k tomu, jak Max Harryho provedl jedním kouskem New Yorku, díky čemuž ho hrozně bolely nohy, a jak mu další prohlídku slíbil hned na další den, z čehož Harry teda zrovna nadšený nebyl.

____________________

Tak dobře, byli jste hodní a snažili se, tak tu máte díl. :)

Snad se líbil. ;)

~Matthew~