Harry mučednickým krokem po boku Maxe vstoupil do už docela dobře známé laboratoře, kde se vlastně s Thomasem seznámil. Ihned na prahu se ale zastavil a zůstal mlčky hledět na záda blonďatého chlapce v bílém plášti. Ten měl hlavu sklopenou a skoro neviditelný pohyb loktu dal Harrymu vědět, že něco píše.

Max do něho pobaveně drknul. „Co je? Jestli chceš, trošku tě nakopnu."

Harry se uchechtl. „Jo? A jak si..." povytáhl na hnědovláska obočí a na tváři si nechal usadit typický výraz tak se předveď.

„Promluvím si s ním první," trhnul Max rameny a pobaveně se zasmál nad Harryho výrazem čirého zděšení.

„Jen to ne!" zamumlal zbrkle a poté se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. „To zvládnu, ne?"

„Jasně," zabublal Max smíchy, ale nijak více Harryho nejistotu nekomentoval. Nechtěl přilívat olej do ohně. Jen počkal, až se černovlásek sám rozejde a on se mohl odebrat s vrtěním hlavou na své vlastní místo.

Harry polknul cestou hnusný knedlík v krku. V tu chvíli měl dokonce pocit, že tohle je horší, než jít na vlastní popravu.

S povzdechnutím se posadil naproti Thomasovi na svou židli a položil na stůl sešit a propiskou. Blonďák nijak nezareagoval. Ani se neobtěžoval zvednout hlavu nebo přestat psát. Ani za pozdrav mu Harry nestál.

A tak zkusil vzít věci do vlastních rukou sám. „Omlouvám se..." zamumlal, ale nedostalo se mu žádné reakce, „za ten včerejšek," dodal tedy ještě pro jistotu.

Thomas dál psal.

Harry nejistě polknul a poté se prudce nadechl. „Ujelo mi to!"

Blonďák se v tu chvíli zarazil v psaní. Poté pomalu zvedl hlavu a jen z jeho očí dokázal Harry vyčíst, jak moc je naštvaný. „Ujelo? Aha!" zasyčel a znovu sklopil zrak ke svému sešitu.

Harry měl chuť zasténat zoufalstvím. Místo toho jen položil lokty na desku pracovního stolu a zajel si prsty do vlasů. „Nemohli bysme si o tom promluvit? Prosím."

„O čem?"

„O nás! O...O... Nějakých pravidlech možná."

Thomas prudce zvedl hlavu. „Pravidlech?! Děláš si ze mě srandu?!"

„Ne! Já-"

„Pánové já tady učím! Pokud vás to nezajímá, seberte se a odejděte z mé hodiny! Nebudu vás tady poslouchat!" zvýšil na ně hlas profesor.

Harry se zadíval na Thomase, který ještě chvíli strnule seděl, než si začal balit věci a se semknutými rty těsně k sobě sklouzl ze své židle. On sám ho rychle napodobil a následně ho následoval i ven z učebny.

Blonďák se ale nezastavil a pokračoval dál. Na Harryho vůbec nečekal.

„Thomasi!" vykřikl proto černovlasý a prudce chytil blondýna za paži. „Můžeme si promluvit?"

Na blonďákovi bylo poznat, že by mu nejraději něco odsekl, ale poté se v nějaké chvíli zarazil a jen otevřel ústa naprázdno. Následně to zkusil znovu. „Fajn. Kde?"

Harry se rychle zamyslel. „Knihovna?" plácl rychle nejbližší místnost, kam mohli bez problémů jít a věděli, že si budou moct promluvit v soukromí. V tuhle dobu tam totiž bývala ráno jen knihovnice a ta si hleděla svého.

Thomas se bez odpovědi otočil a vešel do dveří o asi třicet metrů dál. Poté tiše pozdravil knihovnici a zamířil ke stolkům na samém konci knihovny a následně k tomu nejvíce zašitému v rohu.

Harry ho následoval a následně se i posadil naproti blonďákovi se založenýma rukama na hrudi.

„Můžeš začít."

Harry si povzdechl. „Chtěl bych tohle nějak vyřešit. Vím, že jsem se včera zachoval debilně, ale nějak to ze mě prostě vylétlo. Naštvalo mě to. To, že spíš i s dalšíma a nestydíš se o tom mluvit před někým, s kým spíš taky. Já... Chtěl bych to pochopit a akceptovat, ale nejde to."

„A po mně chceš co?" povytáhl Thomas arogantně obočí vzhůru.

„Po tobě chci jen to, abys už o tom nemluvil přede mnou. Já tohle prostě nedokážu zkousnout, a když o tom i začneš mluvit..."

„Takže mi nehodláš nic zakazovat a omezovat mou osobní svobodu?"

Tentokrát se zašklebil Harry a radši pohledem uhnul na knihovnici za Thomasovými zády. „Ne," vydechl a opřel se znovu lokty o stůl. „I když faktem zůstává, že mi tohle celé není po chuti. Ale jak se říká, ze všeho špatného se nakonec vytěží něco dobrého, takže to chci risknout a něco získat. Asi tak."

Thomas si ho chvíli měřil přimhouřenýma očima. „Fajn. Sice nechápu, co máš na mysli tím získat a ani to vědět nechci, ale dobrá," natáhl k Harrymu pravici. „Takže žádné city, žádné návrhy na vztah, žádné randění, žádné žárlivé scény, jen sex, ano?"

Kudrnatý se zhluboka nadechl nosem, než se vším sebezapřením stiskl svou pravicí tu blonďákovu. „Platí."

„Platí."

„Fajn..."

„Fajn." Thomas se následně zvedl ze své židle. „V tom případě, čekej mě v pátek večer, stavím se kolem... asi osmé hodiny."

„Dobře," přikývl Harry a snažil se udržet si svou ledovou masku na tváři. „Tak zatím," mávl následně blondýnovi, který zastrčil židli.

„Zatím," kývl mu Thomas a poté se jen rozešel a bez ohlédnutí opustil knihovnu.

Harry složil obličej do dlaní a v duchu se sám sebe ptal, jak na tohle mohl vlastně přistoupit. Nebyl to náhodou on, kdo se před třemi lety zapřísáhl, že už žádné takové milenecké schůzky? Že už opravdu hledá jen člověka, který má zájem o vztah?

Povzdechl si. Následně se zadíval na své hodiny na levém zápěstí. Na hodinu už se vracet nemá cenu a další přednášku má až odpoledne. No skvělý. Zároveň s tou myšlenkou se mu ale v hlavě rozezvučel poplašný majáček s nálepkou případ Malfoy.

Nějak na něho totiž ve víru balení blonďatého prince úplně zapomněl.

                                                             ***

Snědá ruka po slepu nahmátla vyzvánějící telefon a následně přijmula hovor a zároveň si přístroj přiložila k uchu. „Jo?" zachraptěl Harry ospale.

„Ahoj Harry," ozvala se Hermiona na druhé straně.

„Ahoj," zamumlal kudrnatý mladík natažený na pohovce, kolem sebe rozházené tuny papírů popsaných titěrným písmem.

„Už jsi pohnul s případem?" zeptala se tentokrát jeho kamarádka beze srandy a napjatě očekávala odpověď.

Harry pomalu zamrkal do tmy za okny. „Ale jo... Tak trošku jsem porušil pravidla a vkradl se do počítače rektora univerzity. Samozřejmě kouzly, abych nezanechal stopy a potom si nechal rychle vyhledat samé blonďaté chlapecké studenty v mém věku. Bohužel mi kouzlo ale neschroustlo jen univerzitu medicíny, ale nějak se tam dostala i právnická, pedagogická a filozofická. Takže tu mám haldu papírů a třídím... třídil jsem."

„Alespoň, že tak. Bála jsem se, co se stalo, protože tenhle hovor je už třetí a hlavně ministr začíná být ohledně tvé práce netrpělivý. Proto tě možná chci i poprosit, abys zanechal balení toho sexy blonďáka a opravdu se začal věnovat práci. Myslím, že už moc času nemáš, Harry," povzdechla si v telefonu Hermiona.

Černovlásek si vjel prsty do vlasu. „Jo, jasně. Teď jsem stejně s Thomasem na mrtvym bodě, kdy jsem udělal hovadinu největší, takže... žádný problém..."

„Jsi v pořádku?"

Harry pokrčil rameny zároveň s odpovědí. „Jak se to vezme. Asi jo. Nevím."

„Chceš si promluvit?" zeptala se znovu tiše Hermiona jako věrná přítelkyně.

Harry několikrát otevřel ústa naprázdno a nic z nich nevyšlo. Nevěděl, co má své kamarádce nejlepší vlastně říct. Hrozně rád by si promluvil, ale neměl odvahu ta slova vylovit nahlas.

„Za chvíli jsem tam," vytušila správně čarodějka a hovor vzápětí položila.

Harry odhodil dotykový telefon vedle své hlavy, než do tmy v místnosti sám sobě odpověděl. „Tak fajn..."

________________________

Snad si užíváte školáci a studenti volno a nasáváte ho plnými doušky jako se snažím já. :) Hezké prázdniny, klidné svátky a hlavně zdraví a štěstí do Nového roku přeji. ;)

~Matthew~