Neutečeš mi.

Stálo na papírku izolepou přilepeném k velké cihle, která nám prolítla oknem v kuchyni. Draco si neustále mumlal, jak sakra mohli přejít přes ochranná kouzla a já zvažovala, jestli se mu mám svěřit o předchozím vzkazu, nebo to nechat být.

Nakonec jsem mu to rychle vyklopila a jeho vykulené oči mi prozradily, že jsem to mohla zmínit už dříve.

"Proč jsi mi to neřekla?" Ptal se vystrašeně a frustrovaně rozhazoval rukama do stran.

"Nechtěla jsem, aby jsi byl rozrušený. Doufala jsem, že bude všechno v pořádku." Kňučela jsem a po tvářích mi začaly nepřetržitě stékat slzy.

Blonďák ke mně rychle přistoupil, palcem mi setřel pramínky slz na tváři a věnoval mi milující pohled, který mi dodal alespoň malou nadějí, že tohle přežijeme.

"Musíme zmizet." Řekl ihned poté, co mě políbil tak, jakoby to mělo být naposledy v životě.

Dostala jsem pokyn, že si mám zaběhnout pro to nejdůležitější, což byla v našem případě hůlka a rychle odsud zmizíme, jenže než jsem stihla jeho příkaz uposlechnout, ozval se mě dobře známý hlas kousek od nás.

"Ale, ale..." zasmála se blonďatá žena s falešným úsměvem na rtech ",kampak se to ženete? Nechceš snad povečeřet se svou tetičkou Amando?" Smála se zlomyslně a mě bylo jasné, že žádnou rodinnou večeři v plánu neměla.

"Co máš v plánu?" Zasyčela jsem vztekle směrem k ní. Chtěla jsem vědět pravdu.

"Dokončit to, co jsem začala." Říkala stále s úsměvem a já tušila, na co narážela.

"Řekni mi, proč to všechno?" Zeptala jsem se znechuceně a po jejím nechápavým pohledu dodala ."Proč jsi je zabila?"

Zdála se být překvapená tím, že jsem věděla pravdu o smrti mé rodiny, ale po chvilce se tvářila, jakoby jí to nevyvedlo ani trochu z míry.

"Proč? Byli to obyčejní zoufalci a nezasloužili si žít! Už odmala jsem věděla, že k nim do rodiny nepatřím. I přes to, že má sestra byla ve Zmijozelu, chovala se, jako můj naprostý opak a nikdy jsme si nerozuměly. Nejhorší byl náš bratr, ale ten byl o něco chytřejší než tvá matka. Odešel, když jsem byla ještě malá, protože dobře věděl, že mám v sobě něco jiného a když se to neustále snažil vysvětil našemu otci, pohádali se a ten pitomec odešel. A v tu dobu, kdy se měl rozdělovat majetek mi došly nervy. Nechtěla jsem se dělit se sestrou, která si nezasloužila dostat stejný podíl, jaký jsem měla já a proto jsem se o ní i jejího manžela postarala. 'Bohužel' se v tu dobu na místě objevila i má matka a vše viděla a tak jsem dostala nápad, že když všechny zlikviduji, celý majetek připadne mně." Po celou tu dobu, co tento zvrácený příběh vyprávěla se tvářila tak hrdě na svůj čin, že jsem měla pocit na zvracení.

Uvědomila jsem si, že má teta byla nějak psychicky narušená a já u ní žila takovou dobu bez povšimnutí.

"Proč jsi si mě tedy nechala? Proč jsi se mě nezbavila jako ostatních?" Kladla jsem důraz na to, aby moje slova zněly co nejopovržlivěji a nejsilněji, jak jsem jen uměla. Nechtěla jsem dát najevo slabost.

"Abych nebyla podezřelá." Odpověděla s klidem a ve mě to začalo vřít.

"A proč se mě snažíš zabít až teď? Měla jsi na to spousty času!"

"Rozneslo se, že se bavíš s Pottrem a já měla za úkol tě přivést. Dříve jsem si myslela, že má výchova tě dokáže změnit, aby jsi nebyla stejně zoufalá, jako má rodina, ale bohužel jsi stejně zkažená, jako oni!"

"TAK DOST!" Ozvalo se za námi a v místnosti se objevila Narcissa s nějakým -pro mě neznámým- mužem a oba měli napřažené hůlky proti mé tetě. Hodila jsem po Dracovi úlevným pohledem a on udělal totéž, přičemž jsem měla možnost se opět ponořit do jeho krásných modrošedých očích, které jsem tolik milovala.

Kdybych jen věděla, že to bylo naposledy, co jsem to mohla udělat.

"Co ty tady děláš?!" Vyhrkla teta znechuceně a bylo to mířený spíše na toho cizího muže, než na Narcissu, která vystrašeně po nás pokukovala. "Nevadí Miku, budou to dvě mouchy jednou ranou ." Zasmála se, aniž by jí stihl muž na předchozí otázku odpovědět.

Miku.

V hlavě mi šrotovalo a já si snažila vybavit, odkud jsem tohle jméno znala, až jsem v paměti došla k Brumbálově pracovně a myslánce, kde se objevil můj strýc, oslovovaný jménem Mike.

Znamenalo to tedy, že tohle byl můj strýc?

A zrovna v té chvíli, kdy jsem nedávala pozor a bloumala ve svých myšlenkách se ozvaly dva výkřiky té jedné stejné kletby, která byla nejhorší ze všech.

Avada Kedavra.

-------------------------------------------------------------------------

Ještě nám zbývá epilog ♥:(