"Pospěš si Amando." Zasmála se Herriet, když jsem si na řasy ve spěchu nanášela rašenku.

"Snažím se." Zakňučela jsem nevrle a dodělávala úpravy na mém zjevu.

Má spolubydlící ke mně přišla blíž a zatímco já jsem si obtahovala rty rťenkou, ona popadla hřeben a ještě jednou mi učesala mé vyžehlené vlasy.

Děkovně jsem se na ní usmála a když jsem konečně byla tak nějak spokojená, obě jsme vyrazily na Vánoční večírek profesora Křiklana.

Po vstupu do Zmijozelské společenské místnosti jsem si všimla Edwarda, kterému to moc slušelo. Byl v černém obleku, který byl pravděpodobně ušitý na míru, jelikož mu padl skvěle a s jeho kudratými vlasy působil roztomile jako vždy.

Edward se horlivě rozpravoval s jeho spolužákem, kterého jsem moc neznala, ale věděla jsem, že právě tento kluk pozval Herriet, aby byla na dnešní večer jeho doprovod.

"Ahoj." Sebevědomě jsem jim skočila do řeči, protože jsem nehodlala čekat než se ti dva vybaví.

Herriet jen šokovaně vykulila oči a loktem mě nenápadně, ale bolestivě štouchla do žeber, až jsem potichu zaskučela.

"Ahoj krásko." Zavrněl spokojeně Edward a já pokroutila očima. Poslední týdny se na mě neustále lepil, až mi to bylo celkem nepříjemné a já přemýšlela, proč jsem sakra přijala jeho nabídku.

Někde uvnitř jsem cítila ozývat se mé svědomí, které mi našeptávalo, že se začínám chovat opět hnusně, ale s tím jsem si hlavu nedělala.

Ještě před dvěmi roky jsem byla největší mrcha v Kruvalu, tak proč bych se měla začít chovat jako nějaká slušná holka?

"Tak jdeme?" Pokusila jsem se o milý tón, i když v hlavě jsem si opakovala, že tento večer naštěstí rychle uteče a já pak budu moct skočit zpátky do své pohodlné postele a vzít si na sebe teplé pyžamo narozdíl od nepříjemných zelených šatů.

Naše čtveřice se konečně po dlouhých minutách, které mi připadaly nekonečné z důvodu ticha, které po cestě panovalo dostala na místo.

Vše bylo krásné a já alespoň na chvíli pocítila radost z toho, že jsem na tuhle akci šla.

"Á slečna Morgan. Tak vy jste nakonec přišla," odněkud se k nám přihnal profesor Křiklan se spokojeným úsměvem na rtech, když viděl mojí osobu. Věděla jsem, že byl překvapený, jelikož asi před týdnem jsem mu oznámila, že se možná na večírek nedostavím. "Myslel jsem, že už nepřijdete." Dodal a poukazoval na náš pozdní příchod v podobě hodiny a půl.

"Omlouvám se za zpoždění." Vlídně jsem se na něj usmála. Nechtěla jsem si přeci dělat nějaké rozpory s vyučujícím.

Profesora náš pozdní příchod očividně nijak nerozrušil a tak jen nad mojí omluvou mávl rukou a se spokojeným výrazem šel vítat další hosty.

"Ty jsi nechtěla přijít?!" Zasyčel po chvilce Edward a tím mě vrátil zpátky do reality a já odtrhla oči od krásně vypadajících muffinů na stole kousek od nás.

"Nech to být." Mávla jsem nad tím rukou a snažila se o úsměv. Nechtěla jsem ho tento večer dráždit ještě více než obvykle.

"To teda nenechám! Chtěla jsi mě nechat jít samotného?!" Zavrčel a já si povzdychla. Ten kluk byl jak osina v zadku.

Otráveně jsem nad ním pokroutila hlavou a mé oči se v tu chvíli střetly s jinými, ale modrošedými.

Šokovaně jsem zalapala po dechu, když jsem si všimla blonďatého kluka, který stál několik metrů od nás sám v rohu a s přihmouřenýma očima nás bedlivě pozoroval.

Co ten tam sakra dělal!?

Pohotově jsem od něj odvrátila zrak a můj pohled se přesunul zpět k mému otravnému doprovodu.

"Nebudu se teď s tebou hádat." Řekla jsem narovinu a čekala na jeho reakci.

"Fajn, probereme to jindy." Smířivě se usmál a já se v duchu pro sebe ušklíbla, protože jsem věděla, že to s ním nemám v plánu probrat nikdy.

"Jdeš si zatancovat?" Mile se pousmál a já na vteřinu zaváhala.

Vybavila jsem si Draca a na chvíli jsem zatoužila, aby on byl ten, který by měl dlaně položené na mých bocích a pohupoval se se mnou do rytmu pomalé hudby. Nakonec jsem jen zavrtěla hlavou s úmyslem vytřást myšlenku z mé mysli - což se samozřejmě nepovedlo.

"Jdu." Přijala jsem jeho nabídku, ale ještě předtím, než jsem se přidala s ním k ostatním tančícím párům jsem doběhla k Trevisovi.

Trevis byl kluk z Mrzimoru a poznali jsme se teprve před pár týdny, jelikož chodil do stejného ročníku jako Edward a když jsem na kudrnatého kluka čekala před učebnou, zrovna měli hodinu Zmijozel s Mrzimorem a Trevis, když vycházel z učebny do mě vrazil.

"Dej mi něčeho napít." Zasmála jsem se směrem k vysokému černochovi, který měl na tváři jeho typický úšklebek.

Na nic nečekal a zalovil uvnitř jeho společenského hábitu, odkud vytáhl nějakou malou lahvičku bůh ví čeho.

"Dej si škvrně." Uchechtl se a vrazil mi lahvičku do ruky. Na nic jsem nečekala a neznámou tekutinu do sebe kopla. V tomto ohledu jsem Trevisovi věřila. Věděla jsem, že on u sebe na pokoji má plno alkoholických věcí, protože jsme se spolu párkrát opili, když jsem zapíjela svůj žal kvůli Zmijozelskému princi.

"Díky." Mrkla jsem na něho a s lepší náladou se vrhla k Edwardovi, který na mě netrpělivě čekal.

"Co jsi u něj dělala?" Zeptal se a v jeho hlase byla slyšet žárlivost.

"Panebože, pojď prosím tě." Uchechtla jsem se a za rukáv ho táhla k ostatním tanečním párům.

Tenhle večer byl zajímavý.

---------

Zdravíčko přátelé,
předem upozorňuji, že Trevis v příštích kapitolách zřejmě nebude, takže si tuto postavu nijak zvlášť pamatovat nemusíte. Byl tam jenom, protože se mi hodil do příběhu.XD

Btw: začala jsem psát nový příběh Obliviate, tak zkoukněte.❤️

Love ya