Dny plynuly a mě začalo docházet, jaká byla Melanie mrcha. Vždy když jsem kolem ní a Pansy procházela, začaly se nesnesitelně a falešně chechtat a mě to deptalo. Ale to bylo to nejmenší.

Neustále za mnou s tou její partou lezli a 'nenápadně' sledovaly každý můj krok.

Měla jsem jich až pokrk.

Draca jsem nepotkala několik dnů a proto jsem neměla možnost ho pozvat na Vánoční večírek, který pořádal profesor Křiklan a já začínala čím dál tím více panikařit, že zůstanu na ocet.

A proto, když jsem ho po pěti dnech zahlédla na opačném konci chodby, než kde jsem stála já, na nic jsem nečekala a rychle se za ním rozběhla.

"DRACO!" Zakřičela jsem hlasitě nehledě na to, jestli je na chodbě nějaká další osoba.

Blonďák jen rychle trhl hlavou směrem ke mně a když zpozoroval mojí přítomnost zamířil si to bůh ví kam a mě se ztratil z dohledu.

Byla jsem smutná, protože jsem věděla jeho tajemství a i přes špatné věci, které si pravděpodobně plánoval do budoucna bych ho vyslechla a snažila bych se mu pomoct od trápení.

Bohužel tento kluk mi asi dostatečně nevěřil na to, aby mi mohl všechno říct a proto jsem se cítila mizerně.

"Ehm..ahoj Amando." Poklepal mi někdo na rameno a já sebou leknutím trhla směrem k osobě.

"Čau Edwarde." Pozdrav jsem opětovala klukovi, kterého jsem potkávala velmi často, jelikož byl také ze Zmijozelu a ve Velké síni jsme seděli jen kousek od sebe.

Byl to vysoký kluk s hnědými kudrlinami a zelenými oči.

"Nějaké problémy?" Popíchl mě s úšklebkem a já otráveně pokroutila očima.

"Ne, všechno v pohodě." Odbyla jsem ho a chtěla odejít, ale jeho ruce mě zastavily.

"Počkej...no...víš Křiklan mě taky pozval na jeho Vánoční večírek a já zatím nemám partnerku...tak nechceš jít se mnou?"

Zpanikařila jsem.

Byla pravda, že jsem neměla ani páru, jestli mě doprovodí Draco, ale i přes jeho vyhýbání jsem v to nějak doufala.

Nechtěla jsem jít s nikým jiným, ale zase jsem nemohla přijít sama.

"No...eh..-" koktala jsem a nevěděla, jestli jeho nabídku přijmout "- asi už mám doprovod Edwarde."

"Asi?" Nedůveřivě si mě přeměřil pohledem od hlavy k patě a poté jen mykl rameny.

"Kdyby jsi si to náhodou rozmyslela, víš kde mě hledat." Mykl rameny a odešel.

Nevěděla jsem, jestli jeho nabídku využiju, nebo nevrlého Draca přemluvím.

Nevěděla jsem nic.

"Ale ale," ozvalo se za mnou a já si podrážděně povzdychla, protože mě nikdo nenechal alespoň chvíli samotnou ", co asi dělá Zmijozelská zrádkyně sama bez jakéhokoliv kamaráda?" Nenávistně se zachechtala Melanie a Pansy se k ní přidala.

"Co jsem ti sakra udělala?!" Vyjekla jsem nechápavě a rozhodila rukama na všechny strany.

"Nikdy jsem tě neměla ráda blbko." Jedovatě zasyčela a probodla mě pohledem. "Měla jsi něco, co já ne."

"O čem to mluvíš?" Stále jsem nevěděla o čem to mluvila. Neměla jsem rodinu, moje známky byly na stejné úrovni jako její. Vždyť Melanie byla člověk, který když něco chtěl, tak to dostal.

"O čem? Ty snad nevidíš, jakým pohledem se na tebe dívá?! Vzala jsi mi ho!" Zakřičela a Pansy si hlasitě a falešně odkašlala.

"Teda nám! Vzala jsi ho nám!" Opravila se.

"Nikdy jsem ti Zacka nechtěla přebrat! Ani Vincenta, nebo Gregoryho, nebo po kom jsi to vlastně jela."

"Snad jsi nemyslíš, že bych toužila po někom jako je Crabbe a Goyle? Byla to jen záminka k tomu, aby Draco žárlil ty hlupačko." Zasmála se a já nevěřícně zalapala po dechu.

-----------

Část na nic-.- Vím to lidi, ale doufám, že do budoucna to bude lepší.🤷🏻‍♀

Melanie je mrcha! Chtěla Draca už od začátku!

Draco se Amandě vyhýbá.-.-

A přidala se nová postava Edward, který chce jít s Am na večírek.