Ten večer jsem nemohla vůbec usnout. Neustále se mi v hlavě objevovaly myšlenky na sladkého blonďáčka a na tetu, která se přidala na stranu zla.

Vždy jsem tak nějak tušila, že má teta se až moc zajímala o černou magii a byla taková...divná, ale né až takhle.

A hlavně jsem se bála, co všechno jsem o ní ještě nevěděla, když mi ušla taková podstatná věc.

Kdo vlastně moje teta byla?

Druhý den jsem na snídani dorazila celkem pozdě. Když jsem si sedala ke Zmijozelskému stolu, Draco už tam nebyl a já věděla, že měl něco v plánu.

Nevěděla jsem, jaký úkol jako Smrtijed dostal a nebo to, jestli už někoho zabil, ale věřte nebo ne, nechtěla jsem se tím zabývat.

Proč?

Myslím, že bylo lepší, když jsem určité věci raději nevěděla. Stejně by to na citech, které jsem k němu cítila nezměnilo nic.

"Čau Amando." Odychtil si mě po snídani Harry a já se začala cítit zvláštně, jelikož jsme spolu dlouho nemluvili a já nevěděla, jak se mám chovat.

"Ahoj." Křečovitě jsem se usmála.

"Dneska hraje Nebelvír proti Zmijozelu. Přijdeš se podívat?" Pozval mě na famfrpálový zápas.

"Jasně." Nemohla jsem jeho nabídku odmítnout a také jsem chtěla se alespoň na chvíli odreagovat.

Sebou na tribunu jsem vzala Herriet, aby byla také chvíli mezi lidmi. Ona byla spíše ten typ, který je zavřený ve svém pokoji a čte si knížky a proto jsem jí vytáhla ven.

Když jsem se podívala dolů na seřazené týmy, zrovna na mě mával Harry a já mu mávnutí ruky oplatila.

"Kde je Draco?" Zeptala jsem se nějakého staršího kluka, který sedel vedle mě, když mé oči nevyhledaly blonďatou hlavu.

"Dnes nehraje. Prý je na ošetřovně." Oznámil mi nepříjemný kluk a mé tělo ztuhnulo.

"D-dobře díky." Vykotala jsem a prudce se otočila směrem k Herriet. Hodila jsem po ní zoufalý pohled a ona pochopila. "Neboj, bude v pořádku. Co by se mu asi tak mohlo stát?" Snažila se mě povzbudit, ale jakoby moje mysl neposlouchala.

Herriet mé úmysly pochopila, povzdychla si a ustoupila mi stranou, abych se mohla kolem ní protáhnout a nenápadně vyplížit zpět do chodeb hradu.

Když už jsem se dostala z dohledu lidí, na nic jsem nečekala a rychle se rozběhla směrem ke ošetřovně. Srdce mi zrychleně bušilo do hrudi a já měla pocit, jako kdyby mi mělo prorazit žebra a vyletět z těla ven.

"Kampak slečinko?" Zarazila mě Madam Pomfreyová, když jsem chtěla vtrhnout do místnosti.

"Není tu Draco Malfoy?" Vyhrkla jsem a snažila se jí nedívat do obličeje, abych nečelila jejímu překvapenému a nechápavému výrazu.

"Byl tu, ale vzal si jenom lektvar a odešel s tím, že už mu je líp."

"A co mu bylo?" Naléhala jsem.

"Nic vážného. Říkal mi, že ráno zvracel a nebylo mu dobře." Odpověděla mi a já si z části ulevila.

"A nevíte kde teď je?" Věnovala jsem jí ještě jeden dotaz, předtím, než jsem odešla.

"Poslala jsem ho na pokoj."

Ještě jsem jí poděkovala a poté se zhluboka nadechla.

Bylo mi to divné.

Draco by nikdy nevynechal zápas proti Nebelvírským. A i když jsem si ráno říkala, že se nebudu do jeho věcí ohledně Smrijedství plést, najednou mě přepadla strašná touha vědět, co měl v úmyslu.

Rozhodla jsem se, že se za ním na pokoj vydám a pokusím se zjistit něco víc, ale v duchu jsem předpokládala, že stejnak ve své ložnici nebude.

"Á slečna Morgan." Ozvalo se za mnou a já sebou polekaně trhla.

"Dobrý den pane profesore." Pozdravila jsem profesora Křiklana, který se na mě se zájmem culil.

"Jste strašně podobná svým rodičům slečno." Povzdychl si smutně a já nevěděla, jestli smutek hraje, nebo měl k mým rodičům nějaký hlubší vztah.

Neměla jsem páru, jestli jeho věta byla lichotka, nebo naopak a proto jsem se jen mile usmála a nechala ho mluvit dál.

"Byl bych moc rád, kdyby jste se dostavila na Vánoční večírek, který budu pořádat jen pro výjmečné lidi, ve kterých vidím potenciál a skvělou budoucnost. Můžete si sebou vzít nějakého partnera, jestli chcete," mrkl na mě a já vykulila oči ", vím, že to bude až za dlouho, ale říkám vám to teď, aby jste si nic neplánovala. Zatím to ještě nikdo neví a ani to prosím nikomu neříkejte. Bude to jen mezi námi, platí?"

"Platí." Falešně jsem se usmála, když jsem si představila, jak budu muset Draca požádat, aby mě doprovodil na večírek.

To bude trapas.

"Takže přidejte?" Obličej se mu nadějně rozzářil a když jsem přikývla na souhlas vypadal štěstím bez sebe.

-------------

Zdravím.:))

Vím, že to bude ještě za několik kapitol a mezitím se toho stane ještě hodně, ale chcete šťastný konec, nebo naopak špatný?

Jen se chci zeptat, aby jste mě pak všichni nesežrali a abych příběh někam směřovala:DD