Profesorka, která se mi představila jako McGonagallová vedla prváky do Velké síně a já byla bohužel jedna z nich. Musela jsem jít s nimi, jelikož bylo povinností každého žáka zařadit do koleje.

Velká síň mě totálně vykolejila svojí krásou. Líbilo se mi, jak byla velká, nazdobená a přeplněná lidmi. Odvodila jsem si, že každá kolej má svůj vlastní dlouhý stůl, kde jsou rozdělení studenti.

Také jsem si všimla mých spolusedících ve vlaku, kteří mě sledovali od zmijozelského stolu a v tu chvíli jsem od nich odvrátila hlavu a zadívala se jinam.

Bylo mi nepříjemné stát přede všema, protože studenti v mém věku už věděli kam patří a měli zavedený svůj systém, narozdíl ode mně. Já jsem postávala mezi dětmi, kteří byli výrazně menší než já a připadala jsem si jako zoufalec.

Všichni na mě zírali. Byla jsem jako černá ovce mezi všemi těmi bílými jehnňátky.

Znuděně jsem stála s prvákama, kteří mi byli zhruba tak do pasu nebo po prsa a nejraději bych se propadla hanbou.

Uslyšela jsem mnoho jmen, než se dostalo na to moje.

"Amanda Morgan!" Vykřikla profesorka a já se zhluboka nadechla. Posadila jsem se na třínožku a na hlavu mi usedl Moudrý klobouk.

,,Hmm, jsi odvážná, lstivá, když chceš umíš se předvést, NEBELVÍR nebo ZMIJOZEL?" klobouk sebou házel ze strany na stranu a to zavinilo, že se mi mírně zatočila hlava.

Po té, co mi byla položena tahle otázka, nevěděla jsem jak na ní odpověďet. Nikdy předtím jsem před sebou neměla tak velké rozhodnutí a já se bála, že si zvolím špatně.

Byla jsem na rozpakách, ale pak jsem si řekla, jestli chci strávit tři roky po boku Pottera a jeho party nebo radši s Dracem a ostatními z vlaku a i navzdory té pitomé Pansy jsem se rozhodla.

"Zmijozel." šeptla jsem potichu a v tu chvíli klobouk vykřikl. "Tak ať je to tedy ZMIJOZEL!!!"

Šťastně jsem se pousmála a odcupitala ke Zmijozelskému stolu. Měla jsem namířeno na úplný konec toho dlouhého stolu, protože tam byly jediný volný místa, ale Dracova ruka mě v pohybu zarazila.

Hodila jsem po něm zmatený pohled, protože jsem nevěděla, co má v plánu na což se jen ušklíbl. Trochu se odsunul a tím mě uvolnil místo vedle něho. Hned poté, co jsem si sedla mě poplácal po zádech a povzbudivě se usmál.

Neušlo mi, že naši scénku sledovali snad všichni ve Velké síni, ale mě to bylo jedno. V celku jsem si užívala jak mě ostatní holky probodávaly závistivými pohledy a já musela potlačovat úsměv.

"Vítej sestro." Usmál se Crabbe a na mé tváři se rozlil sebevědomý úšklebek.

--

Na pokoji jsem byla s Melanie Cook. Melanie byla drobná blondýnka s modrými oči a v celku vypadala, jako v pohodě holka. Byla jsem ráda, že mě zasvětila do proudu školy a já tak nějak tušila, jak to v Bradavicích chodilo.

"Máme toho dost společného." Usmála se na mě Mel a já přikývla. Bylo zvláštní, že jsme se začaly tak rychle bavit, ale i přes to, že to u mě nebylo obvyklé jsem byla ráda.

Doteď jsem nevěřila že mužů mít kamarádku za tak pouhou chvíli. Nikdy jsem totiž nebyla moc přátelsky typ a už vůbec ne s holkami.

Jelikož jsem byla z cesty vlakem velmi unavená, vešla jsem do koupelny, osprchovala se, rozčesala vlasy a vzala si černé pyžamo s ledními medvědy, které jsem dostala od Lupina.

Zalezla jsem do své postele, která stála u zdi, za což jsem byla fakt ráda, protože mi bylo nepříjemné spát uprostřed pokoje a vždy jsem se ze spaní ze zvyku namáčkla na zeď.

Druhý den někdy v průběhu snídaně za mnou ke zmijozelskému stolu přišel Potter.

Jakmile jsem ho uviděla, malém jsem vyprskla jídlo, které jsem měla v puse.

Zmijozelské studenty Harryho přítomnost také zrovna moc nepotěšila a něco si škodolibě šuškali.

"Co tady děláš?" Nechápavě jsem nakrčila obočí a on mi podal do ruky stočený pergamen. I přes to, že se snažil vypadat lhostejně jsem na něm viděla, že se necítí dvakrát dobře a co nejraději by se vrátil k Nebelvírskému stolu.

"Ehm..dík." Zamumlala jsem i když jsem pořádně nevěděla, proč mi ten pergamen dává.

Brýlatý kluk se jen pousmál a rozešel se zpátky k Nebelvírskému stolu, kde na něj už čekali kamarádi.

Koutkem oka jsem zpozorovala Dracovo zamračený výraz a v duchu jsem se pousmála.

Po otevření svitku pergamenu jsem spatřila tenké, úzké písmo, které jsem nikdy předtím neviděla.

Milá Amando,
rád bych tě požádal o soukromé setkání ohledně tvého studia. Potřebuji s tebou nějaké důležité věci probrat.
Kdyby to bylo možné, přijď dnes v osm večer do mé pracovny.
Doufám, že jsi ve své nové koleji spokojená.
Albus Brumbál

PS: Mám rád karamelové dortíčky.

Kdybych řekla, že z jeho vzkazu jsem nebyla zmatená, lhala bych.

Neměla jsem ponětí o čem se se mnou bude chtít bavit a už vůbec jsem nechápala poslední větu.

Proč mi sakra píše, že má rád karamelové dortíčky?Já mám také ráda zmrzlinový pohár a nepíšu to Lupinovi do dopisu.

Chvilku poté, co jsem uvažovala nad dnešním setkáním ke mně přišel Draco.

"Za pár minut máme být na hodině jasnovidectví." Řekl a 'nenápadně' pokukoval do mého rozvinutého pergamenu.

"Fajn." Vstala jsem a s Melanie po boku vyrazila na chodbu.

Malfoy se mě nepokoušel zastavit, za což jsem mu byla vděčná, jelikož jsem na žádný zbytečný tlachání neměla náladu a tak jsme v tichosti s Mel dorazily do místnosti, kde to různě zavánělo všelijakými vůněmi.

Po hodině jsem byla celá vykulená z toho, jaká zbytečná hodina to byla.

Podle mého názoru nebylo s učitelkou tohoto předmětu něco v pořádku.

Už podle jejího vzhledu by jste si řekli, že je zvláštní, ale hned jak promluví vám dojde, jaký magor to je.

Celou tu úmornou hodinu jsem házela zmatený a zoufalý pohledy k Dracovi, který se mi jenom smál a já pak musela taky, protože mi to přišlo celé směšný.

Samozřejmě že učitelka z našeho vyrušování nebyla dvakrát nadšená a proto mi asi dvakrát předpověděla smrt stejně tak jako Harrymu Potterovi, což mě rozesmálo ještě víc.

Zbytek hodiny jsem přemýšlela, jestli i ostatní učitele jsou takhle šílení, nebo jen tahle.

------

S touhle kapitolou nejsem ani trochu spokojená, takze se předem omlouvám.