"Nemyslím si, že je dobré se bavit s Malfoyema." Paní Weasleyová nesouhlasně zakroutila hlavou.

Zaťala jsem pevně pěsti a probodla jí pohledem. Tahle ženská mě vytáčela čím dál tím víc.

Od té doby, co jsem jí potkala mi pořád něco vytýkala. Moji povahu, minulost, tetu a teď dokonce lidi, se kterými se bavím.

"Myslím, že Amanda se může bavit s kým chce." Obhajoval mě Lupin a já mu věnovala vděčný úsměv.

"Ale Remusi, je to Lucius a-"

"Arthure vím, ale to už je věc Amandy." Musela jsem uznat, že Lupin je velmi tolerantní. Bránil mě před jeho přítelem, i když mě znal jen dva měsíce.

Potichu jsem naznačila rty děkuju a naposledy ho objala, než jsem se sklonila k velkému psovi, kterému jsem se vrhla kolem krku.

Nakonec jsem vstala, vzala do ruky svůj kufr a zamířila si to ke vlaku. S Molly a Arthurem jsem se nerozloučila. Neměla jsem důvod a byla jsem si téměř jistá, že o to ani nestáli.

"Amando,ehm no... nechceš si s námi sednout do kupé?" Vychrlil ze sebe rychle Harry a já potlačila chuť se zasmát z toho, jak byl nervózní.

"Promiň, ale už mám něco domluveného." Nasadila jsem milý tón. Když je ke mně někdo slušný, jsem k němu slušná nazpět...alespoň ve většině případů.

Harry jen přikývl a já nastoupila do vlaku. Za zády jsem slyšela jen překvapené zalapání po dechu, které patřilo Ronovi a škodolibě jsem se ušklíbla.

Doufala jsem, že Malfoy se na mě nevykašal, jelikož bych musela sedět sama a po tom, co jsem Harrymu a Ronovi vytřela tváře s tím, že už mám něco domluveného by bylo pěkně trapné sedět samotná.

Pomalu jsem nahlížela do všech kupé, ale blonďatý kluk nikde. Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy a na chvilku se zastavila.

"Hledáš mě?" Slyšela jsem pobavený hlas za svými zády.

Otočila jsem se a viděla vysmátého kluka, který se snažil smích potlačit, ale vůbec mu to nešlo.

"No..n-ne." Zpanikařila jsem a snažila se něco vymyslet, abych odvedla řeč někam jinam. Vždycky jsem byla nejlepší v improvizaci a v manipulování lidí, ale teď se mi nějak nedařilo.

"Ne?" Šibalský se pousmál a věděl, že jsem v koncích.

"Ne." Nehodlala jsem se vzdát. Nejsem typ, který se vzdává.

"Dobře tedy." Řekl a otočil se na odchod.

"Stůj! Počkej, hele-" Chytila jsem ho za rameno a on překvapeně vykulil oči. "Fajn, hledala jsem tě jasný?!" Zavrčela jsem a jemu se objevil spokojený úsměv na tváři.

"Pojď."

Společně jsme přešli na konec chodby a zastavili jsme před jedním kupé.

Nakoukla jsem dovnitř a krev ve mně začala vřít.

"Jen to ne," povzdychla jsem si a on nahodil nechápavý výraz, "je tam ta blbka." Kývla jsem hlavou k psí holce jejíž jméno mi nebylo známo.

"Jo, viděl jsem vaší hádku. Celkem slušný."

"Ja vím." Vyšpulila jsem rty a sebevědomě pohodila vlasy.

Draco se jen pobaveně pousmál a přešel do kupé, zatímco já mu byla v patách.

"Draco!" Vypískla psí holka a skočila mu kolem krku. Znechuceně jsem odvrátila pohled a podívala se na zbylé osoby, které mě provrtávaly pohledem.

"Jsem Amanda." Odhodlaně jsem k nim přešla a čekala, než se mi představí oni.

Abych si jejich jména zapamatovala, zopakovala jsem si je asi pětkrát v hlavě, dokud jsem neměla jistotu, že je budu vědět.

Gregory Goyle, Gregory Goyle, Gregory Goyle...
Vincent Crabbe, Vincent Crabbe, Vincent Crabbe..

"Já jsem Pansy, Pansy Parkinsonová." Povýšeně pronesla ta pipina a posadila se vedle Draca na což jsem jen pokroutila očima. Jakoby mě to zajímalo.

Cesta probíhala celkem v pořádku. Povídali mi o různých lidech ve škole, jaký mají s nimi vztahy a také jsme probrali učitele.

Pansy skoro celou cestu mlčela a lepila se na blonďatého kluka tak, že jsem myslela, že vrhnu snídani ven.

Malfoy bez zájmu seděl a její dotyky ignoroval, ale nedal na jevo, že by mu nějak vadili.

Zjistila jsem, že tahle partička nesnáší Pottera, Weasleyho a Grangerovou. Z jejich vyprávění jsem si odvodila, že studenti ze Zmijozelu nemají rádi lidi z Nebelvíru a v tu chvíli se mi udělalo trochu mdlo.

Byla jsem ráda, že jsem se alespoň s někým seznámila, a teď se to mohlo proměnit na nenávist jenom kvůli tomu, že by mě klobouk vybral na jinou kolej.

Někdy po půl hodině se ozvala Pansy s tím, že mi nadšeně oznámila, že se stala prefektkou. Nevěděla jsem, o co jí šlo a tak jsem jen lhostejně mykla rameny a dělala, jakoby nic neřekla, což se jí samozřejmě nelíbilo.

"Ještě jsi nám neřekla tvoje příjmení." Řekl Vincent. Zněl lehce nejistě, jakoby se obával, jakého původu budu.

Zhluboka jsem se nadechla a obávala se jejich reakcí. V kouzelnickém světě naše rodina byla známá, jelikož v jeden den byli údajně zabiti všichni členové rodiny, což byla samozřejmě lež.

"Morgan." Hlesla jsem a čekala na nesouhlasné reakce, které přišli dřív, než jsem si myslela.

"Lžeš!" Vyjekla ihned Pansy nevrle.

"Nevím proč bych měla, nemám to zapotřebí."

"Vždyť...vždyť přece rodina Morgan...ehm-" Vincentovi se nějak neslo vyjádřit a tak jsem mu pomohla.

"Má být údajně mrtvá?" Zeptala jsem se neutrálním tónem a on jen přikývl. "Já a moje teta jsme přežily."

"Proč tedy o vás nikdo neví?" Zeptala se blbka škodolibým hlasem a doufala, že se přiznám k tomu, že jsem si to celé vymyslela. Šlo na ní vidět, jak nebyla ráda, když nebyla středem pozornosti ona.

"Z důvodů, který ti neřeknu," uškrnula jsem se a pokračovala "mimochodem o nás někdo ví. Ředitel Kruvalu."

"Ty jsi chodila do Kruvalu?" Vyhrkli Crabbe a Goyle na stejně a já se uchechtla. Touhle poznámkou jsem asi u nich zabodovala.

"Jasný." Sebevědomě jsem pohodila vlasy a sladce se zaculila na Pansy, které si nikdo nevšímal.

"Do Kruvalu chodí jen kluci." Odfrkla si a probodla mě pohledem.

"Pár holek tam je, přesněji pět." Byla jsme vytočená z otázek, které mi pořad pokládala, ale užívala jsem si, že jí mužů takhle lehce naštvat.

"Jakto že tam je jen pět holek?" Zeptal se Draco a konečně po dlouhé době také promluvil. Dřív než jsem odpověděla, podívala jsem se do jeho krásných bouřkových očích a lehce se pousmála.

"Berou jen nějaké holky, které projdou testem. Test si nikdo nepamatuje, jelikož hned po jeho dokončení se jim vymaže paměť." Ledabyle jsem pokrčila rameny.

"Mazec."